Reportáže v regionech
Jindřichovice
V Jinřichovicích pod Smrkem už jsme v Toulavé kameře byli. Teď ale zavítáme do staré usedlosti na okraji obce, kde přebývá už přes deset let Zbyněk Vlk. Spolu s rodinou a přáteli se snaží existovat podobně jako naši předkové v dobách před průmyslovou revolucí. Bez plynu, elektřiny, vodovodu, bez auta a na poli bez traktoru.
Velkou část toho, co se jim ocitne na talíři, si taky sami vypěstují. Protože už to ale bude nějaký ten pátek, kdy jsme tady byli naposled, žasli jsme, co všechno se tady změnilo. Polorozpadlá stodola se proměnila v muzeum plné nástrojů i věcí denní potřeby našich předků. Najdete tu kovářskou a truhlářskou dílnu, pochopíte, jak koňmi roztáčený žentour poháněl mlátičku, jak obrovský drapák jedním zatažením přenášel seno pod střechu.
Všechny vystavěné věci jsou funkční a mnoho z nich dodnes slouží původnímu účelu. Vyzkoušet si je ostatně můžete sami. Exponáty přímo vybízejí k tomu, abyste se jich dotýkaly, a koneckonců je to návštěvníkům dovoleno.
Jindřichovice
Šťastná země
Pak se dozvíte, který známý český hrad stojí na bývalé sopce nebo jak vzniká písek z pískovce nebo co jsou to voštiny. Uvítáme vás v novém prožitkovém geoparku, který teprve nedávno otevřeli v přírodním areálu Šťastná země v Radvánovicích u Turnova. A nečekejte jen obvyklé tabule s texty, tady si můžete všechno pořádně osahat.
O Českém ráji se tady dozvíte spoustu zajímavého a snad i nového. Letos třeba otevřeli novou naučnou stezku věnovanou zdejším geologickým unikátům, kvůli kterým byl Český ráj před čtyřmi lety zařazen do světové sítě geoparků UNESCO. Ten ve Šťastné zemi je jeho malou zmenšeninou. Díky geoparku se vlastně turisti poprvé dostali do zajímavého údolí ve Studeném, jak se tomuhle místu odedávna říká. Dlouhá léta připomínalo spíš džungli, teď se snaží změnit svou nevlídnou tvář.
Šťastná země
Kovářské muzeum
V Liberci, městě pod Ještědem, budeme prohlížet kleště, kladiva, závity a vrtačky. Využili jsme totiž toho, že pan Martin Dräger sbírá už roky to, co souvisí s kovařinou, kovářstvím.
Každý z nástrojů, přístrojů, které u něj uvidíte v sobě i s sebou nese stopy lidského umu i lidské důmyslné činnosti. Nářadí si totiž kdysi kováři z velké části vyráběli sami, sobě na míru. Každý kus je tedy originál. Co s takovým z dnešního pohledu až primitivním vybavením dokázali – uvidíte i uslyšíte sami.
Obdivovat budeme třeba víkový zámek, který má spoustu západek a díky tomu zapadá do všech stran truhly, k níž je určen. A to vše v kovářském muzeu pana Drägera: v Liberci.
Kovářské muzeum
Frýdlant
Zavítáme na hradozámek, na který jsme narazili na severu Čech – Frýdlant patří k nejvýznamnějším památkovým celkům v Čechách. Areál představuje velmi cenné spojení dvou architektonických útvarů – středověkého hradu a renesančního zámku.
Vznik hradu Frýdlant spadá do poloviny 13. století. Jeho prvními majiteli byli Ronovci. První renesanční stavby, ovlivněné tzv. saskou, respektive lužickou architekturou s mnohými gotickými návraty, provedli páni z Biberšteinu, držící panství od konce 70. let 13. století do roku 1551.
Mohutný čedičový ostroh nad říčkou Smědou poskytl příhodné místo ke stavbě hradu v kraji pod Jizerskými horami, jehož níže položené části při Smědé byly už v období raného feudalismu osídleny slovanským obyvatelstvem.
Hradu připadla významná strážní úloha při křižovatce starých cest. Přes Frýdlant mířila cesto od Žitavy a pokračovala na severovýchod do Slezska, jiná vedla do Zhořelecka a další směřovala na jih přes Jizerské hory do Ponisí. Frýdlantskem vedly stezky totiž už dávno.
Frýdlant
Prakovické koláče
O sladkém bude naše další reportáž. V ní se vydáme do okolí Jilemnice, do Prakovic a objektiv a své chuťové pohárky zaměříme na tamní specialitu – prakovické koláčky, jejichž věhlas dnes už sahá daleko za hranice regionu.
O velikonočních svátcích je možné, že právě tohle povídání vás přiměje vyzkoušet nový recept, takže se dívejte a případně i pište. Tradiční jidáše tady uvidíte upravené v jiné podobě připomínající smyčku – tedy vlastně ten provaz, na kterém se Jidáš podle Matoušova evangelia oběsil.
Řeč ale bude i o velikonočních tradicích Jilemnicka. Tyhle koláčky byly nedílnou součástí velikonoční tabule. Od těch běžných, které většina z nás zná, se liší hlavně svým zdobením do podoby kytičky.
Nikdo přesně neví, kdy se začaly péct, ale patent prý na ně mají předkové Ludmily Wiesnerové, která tohle umění čas od času předvádí návštěvníkům jilemnického Krkonošského muzea. S receptem se netají, prozradila nám i co dát do tzv. moučky, ze které se dělají lístečky.