Reportáže v regionech
Kovářské muzeum
V Liberci, městě pod Ještědem, budeme prohlížet kleště, kladiva, závity a vrtačky. Využili jsme totiž toho, že pan Martin Dräger sbírá už roky to, co souvisí s kovařinou, kovářstvím.
Každý z nástrojů, přístrojů, které u něj uvidíte v sobě i s sebou nese stopy lidského umu i lidské důmyslné činnosti. Nářadí si totiž kdysi kováři z velké části vyráběli sami, sobě na míru. Každý kus je tedy originál. Co s takovým z dnešního pohledu až primitivním vybavením dokázali – uvidíte i uslyšíte sami.
Obdivovat budeme třeba víkový zámek, který má spoustu západek a díky tomu zapadá do všech stran truhly, k níž je určen. A to vše v kovářském muzeu pana Drägera: v Liberci.
Kovářské muzeum
Frýdlant
Zavítáme na hradozámek, na který jsme narazili na severu Čech – Frýdlant patří k nejvýznamnějším památkovým celkům v Čechách. Areál představuje velmi cenné spojení dvou architektonických útvarů – středověkého hradu a renesančního zámku.
Vznik hradu Frýdlant spadá do poloviny 13. století. Jeho prvními majiteli byli Ronovci. První renesanční stavby, ovlivněné tzv. saskou, respektive lužickou architekturou s mnohými gotickými návraty, provedli páni z Biberšteinu, držící panství od konce 70. let 13. století do roku 1551.
Mohutný čedičový ostroh nad říčkou Smědou poskytl příhodné místo ke stavbě hradu v kraji pod Jizerskými horami, jehož níže položené části při Smědé byly už v období raného feudalismu osídleny slovanským obyvatelstvem.
Hradu připadla významná strážní úloha při křižovatce starých cest. Přes Frýdlant mířila cesto od Žitavy a pokračovala na severovýchod do Slezska, jiná vedla do Zhořelecka a další směřovala na jih přes Jizerské hory do Ponisí. Frýdlantskem vedly stezky totiž už dávno.
Frýdlant
Prakovické koláče
O sladkém bude naše další reportáž. V ní se vydáme do okolí Jilemnice, do Prakovic a objektiv a své chuťové pohárky zaměříme na tamní specialitu – prakovické koláčky, jejichž věhlas dnes už sahá daleko za hranice regionu.
O velikonočních svátcích je možné, že právě tohle povídání vás přiměje vyzkoušet nový recept, takže se dívejte a případně i pište. Tradiční jidáše tady uvidíte upravené v jiné podobě připomínající smyčku – tedy vlastně ten provaz, na kterém se Jidáš podle Matoušova evangelia oběsil.
Řeč ale bude i o velikonočních tradicích Jilemnicka. Tyhle koláčky byly nedílnou součástí velikonoční tabule. Od těch běžných, které většina z nás zná, se liší hlavně svým zdobením do podoby kytičky.
Nikdo přesně neví, kdy se začaly péct, ale patent prý na ně mají předkové Ludmily Wiesnerové, která tohle umění čas od času předvádí návštěvníkům jilemnického Krkonošského muzea. S receptem se netají, prozradila nám i co dát do tzv. moučky, ze které se dělají lístečky.
Prakovické koláče
Skleněné figurky
Podhůří Krkonoš a Jizerských hor – místa s osobitou krásou a malebnou krajinou i lidovou architekturou. A zejména pak sklářská výroba – ta tu má silnou tradici. Vítejte v Železném Brodě – městě skla.
Počátky zdejšího sklářství sahají do poloviny 19. století. Nejprve se zde ručně brousily korálky vyrobené na Jablonecku, až později se začaly vyrábět tzv. mačkané perle – jednodušší korálky zhotovované strojně, a také vinuté perle – u sklářského kahanu ručně vyráběné a bohatě zdobené korálky. My se ale zaměříme na to, s čím Železnobrodští slavili velký úspěch: skleněné figurky.
Pracovní postup při výrobě vinutých perlí a figurek nám vysvětlí naše průvodkyně. Ukáže nám, jak se horké sklo navíjí. Vinuté perle se navíjejí na drát pokrytý hlinkou a potom se ta vinutá perle stáhne z drátu. Figurky se vyrábějí trošku odlišně: na křišťálovou tyčinku, která se v závěru odklepne.
Skleněné figurky
Muzeum bižuterie
Pak zavítáme do Jablonce nad Nisou, kam jsme se vypravili do tamního Muzea skla a bižuterie. To se nachází přímo v centru města Jablonec nad Nisou a poprvé bylo otevřeno již v roce 1904. Obsahuje unikátní sbírky vztahující se k historii i současnosti českého sklářství, šperkařství, výroby bižuterie nebo mincovnictví.
Nejvýznamnější sbírkou je ale sbírka severočeské sklářské a bižuterní produkce. Prezentuje hmotné doklady o užitném umění, místní architektuře, vývoji technologií, současné i staré místní sklářské dílny a továrny včetně významných regionálních osobností, které jablonecké sklo proslavily po celém světě.
My jsme se ale zaměřili jen na sklo černé, a to proto, že jde o raritku. Už půl století se u nás vůbec nevyrábí. Proto černé zlato, které má doma pan Svatoň z Hrádku nad Nisou, je vskutku jedinečné. Černé skleněné kamínky různých tvarů a velikostí mají svoji zvláštní historii i výrobu.
A právě její složitost, technologická náročnost byly příčinou toho, že výsledný šperk byl moc drahý. A to je přitom kdysi uměly vyrobit i dětské ruce. Hlavně pomocí nýtků – ty sehrály důležitou a nezastupitelnou roli při jejich vytváření. Nýtek proto, že se černá bižuterie vyráběla letováním a bez kovových úchytek by třeba takovou brož nebylo možné dát dohromady.