Reportáže v regionech
Lomnické suchary
Slovo suchar je pro řadu z nás spojené se strastmi dietní stravy. My vás ale zavedeme do Lomnice nad Popelkou, kde jsou místní suchary nejen slavnou specialitou, ale také vyhledávanou dobrotou. A to už víc než dvě stovky let. V počátcích se jim ovšem říkalo nůšnice a jejich výrobci, rodina Jínových, je roznášeli po domácnostech, trzích i poutích. Další generace pak výrobu rozšiřovaly a později dokonce vyrostly v Lomnici nad Popelkou dvě velké továrny. Výrobců bývalo vždy víc. Po znárodnění tradice trochu upadla, ale v devadesátých letech se dočkala nového rozmachu. Ladislav Kodejška, kterého navštívíme, využívá recepty svého tatínka, v jeho starých záznamech se jich na suchary dochovalo hned čtrnáct. Recept vám sice neprozradíme, ale o tom, co dělá lomnický suchar vyhledávanou lahůdkou, řeč bude.
Suchary z Lomnice nad Popelkou
Žalý
Náklonností paní Zimy si užijeme v Krkonoších. Tentokrát vás zavedeme na vrchol Žalý. Říká se, že svůj název dostal podle žalu Jana Amose Komenského a českých bratří, kteří právě tudy opouštěli svou rodnou zemi. Porozhlédnout po kraji se můžeme z rozhledny, kterou nechal vybudovat hrabě Harrach. Je jediná kamenná v Krkonoších a od svého vybudování slouží turistům. Pokud se k rozhledně chcete vypravit na běžkách, máte hned několik možností, které si samozřejmě nenecháme pro sebe. A když už budeme nahoře, tak se porozhlédneme i po okolí, kde najdeme například huculskou farmu. A poradíme také do jakých míst můžete ve své lyžařské túře pokračovat.
Žalý na běžkách
Výroba vlček
Speciální sáňky opatřené lavičkou, řídítky a brzdným mechanismem, kterým se říká vlčky, dorazily do Krkonoš někdy v průběhu druhé poloviny 19. století. Jejich výrobě se věnovala řada truhlářů, dnes zůstal výrobce jediný. Otec a syn Noskové v Roprachticích. Josef Nosek navázal na rodinnou tradici, děti v okolí jezdily už na sáňkách jeho tatínka, který se kolařině vyučil ještě za Rakouska-Uherska. A později se k němu přidal i jeho syn Jan. I když čas sáněk nastává až s prvním vydatnějším sněžením, u Nosků na ně myslí už od léta. To je totiž potřeba vybrat správné dřevo, ze kterého půjdou sáňky dobře vyrobit a budou pak také spolehlivě sloužit.
Výroba saní vlček
Suchardovy loutky
Do světa loutek nás zavede výstava v Krkonošském muzeu v Jilemnici. Autorem vystavených vyřezaných postaviček je Vojtech Sucharda. Kromě dřevěných herců velkých i malých rolí si prohlédneme návrhy apoštolů, kterými Sucharda po roce 1945 ozdobil orloj. A připomeneme si, kde všude se ještě s jeho výtvory můžeme potkat. Zavzpomínáme také na slavnou scénu Říše loutek, kterou Vojtěch Sucharda hned na počátku dvacátých let minulého století společně se svou ženou založil, bezmála čtyři desítky let jí šéfoval a vytvořil pro ni 350 loutek. Tohle divadlo odehrálo víc než osm a půl tisíc představení. A Suchardovy loutky pořád těší velké i malé milovníky divadla.
Suchardovy loutky v Jilemnici
Výrobce sněžnic
Lyže se u nás poprvé objevily na konci 19. století, ale putování hlubokým sněhem si naši předci uměli usnadňovat už dřív. Němečtí a rakouští kolonizátoři k nám prý už někdy v 16. století dovezli sněžnice. Zvětšovaly plochu nohou a lidé se díky nim míň bořili do hlubokých závějí. Narazit na ně můžeme třeba v Krkonoších dodnes. Jejich výrobě se totiž věnuje pan Ivo Seifert. Dřív se prý sněžnice vyráběly z mnoha různých materiálů, u pana Seiferta zvítězilo dřevo. Konkrétně to z jasanu. Co všechno je potřeba udělat, aby se proměnilo ve vytoužené sněžnice neboli kropě a jak dlouho to všechno trvá, to si samozřejmě necháme vysvětlit a něco také ukázat.