Reportáže v regionech
Výrobce luků a šípů
Luky a šípy provázejí člověka už hodně dlouho, možná už od starší doby kamenné. Kdysi dávno měly samozřejmě jinou podobu a jiný byl i materiál používaný na výrobu. Dnes je zhotovení dobrého luku otázkou dlouhých hodin práce a dalo by se říct, že tak trochu i vědou. Jedním z těch, kteří se téhle práci věnují, je Tomáš Hanuš z Valteřic. Svůj první luk si vyrobil jako kluk, pak ovšem následovala dlouhá pauza. Po dvou desítkách let dostal chuť si znovu zastřílet a když mu použitý luk nevyhovoval, rozhodl se vytvořit si vlastní. Po řadě let pokusů a vývoje se dopracoval k tomu, že jeho luky mají světovou kvalitu. Sám je také vyhlášeným střelcem, věnuje se instinktivnímu střílení, trefuje tedy 3D makety. Předvede nám výrobu luku a prozradí také pár zajímavostí z historie.
Výrobce luků a šípů
Vánoční zvyky v podhůří Jizerských hor
Vánoční svátky i období před nimi provázela v časech našich předků celá řada zvyků. S přípravami se začalo už po svátku svatého Martina. Jak přípravy probíhaly v podhůří Jizerských hor, to nám prozradí výstava nazvaná Od svatého Martina do Tří králů, kterou Muzeum Českého ráje připravilo na Dlaskově statku v Dolánkách. Připomeneme si, že k předvánočnímu období patřilo předení nebo draní peří, které bylo možností posedět a pobesedovat. Typické byly například různé magické praktikyna svátek Ondřeje. Na Štědrý den se od rána peklo pečivo z kynutého těsta. Posloužit musela mouka z obilí vypěstovaného na vlastním poli a bobtnání a nabývání těsta mělo zajistit hojnost v příštím roce. Vlastní štědrovečerní tabule musela být pestrá. Dárky v téhle oblasti až do počátku 20. století nosila místo Ježíška Kristydle. Dávala je k betlémům a dozvíme se i to, co u nich děti hlavně nacházely.
Vánoční zvyky v podhůří Jizerských hor
Horní Štěpanice
Už jedni z prvních obyvatel západních Krkonoš se usadili v Horních Štěpanicích. To bylo někdy ve třináctém století a hned na přelomu století třináctého a čtrnáctého tu vyrostl hrad. Dlouho patřil pánům z rodu Valdštejnů. Poněkud neobvykle ale společně s kostelem zdobí nejnižší část obce. Ve štěpanických chalupách často zněla hudba, klarinety nebo křídlovky. V jedné z chalup se zase vyráběla honcouvka, kořalka ochucená lesními plody, dokonce někdy i výluhem z nezralých šišek. Dobrotu štěpanického výrobce znali a rádi popíjeli v celých západních Krkonoších. Za krásnými roubenkami s typicky zdobenými štíty se vypravíme i za hranice obce. Zhruba po dvou kilometrech objevíme nejhezčí krkonošskou stavbu, Mikoláškův mlýn, který si samozřejmě prohlédneme a také si povíme o jeho historii.
Horní Štěpanice
Lesní park Bezděz
Okolí Hradčan v Ralské pahorkatině bylo dlouhá léta uzavřeným vojenským prostorem, o jehož návštěvě mohli běžní turisté jen snít. V posledních letech ale tamní krajina zase nabízí všechny své krásy turistům pěším i těm na kolech. Lesní park Bezděz, který se rozkládá na ploše bezmála dvaceti ticíc hektarů, se pyšní nejen zajímavých rostlinami, ale také skalními útvary. My si prohlédneme jednu z největších skalních bran u nás a zastavíme se také u Psích kostelů. Nečekejte žádné svatostánky, tohle jméno patří jeskyni, která má sedm vchodů a osmdesát metrů chodeb. Pokud dáte přednost přírodě, určitě vás zaujmou stovky let staré buky a možná při troše štěstí zahlédnete jeřába popelavého, sokola stěhovavého nebo dokonce orla mořského. Parkem vás provede hned několik turistických tras, takže se určitě neztratíte.
Lesní park Bezděz
Lužické hory
Do Lužických hor se tentokrát vypravíme za mezinárodní naučnou stezkou, která byla v rámci spolupráce našich a německých ochránců přírody vybudována v roce 2001. Zavede nás na několik zajímavých míst u nás i za hranicemi. Jedním z nich je skalní útvar zvaný Sloní kameny. Název dostal podle vyhlazených kamenů připomínajících sloní hřbety. Pak se přesuneme do německé části hor, kterým se říká Žitavské. Hned za hranicemi nám vyhlídka Fuchskanzel nabídne rozhled do kraje. Podobná místa byla dřív i tady využívána ke stavbě strážních hradů. Doma se ještě zastavíme u Popové skály, na kterou se dřív dalo dostat jen s pomocí lana. Od roku 1904 mohou turisté využít železné schodiště se zábradlím. A při našem toulání vám prozradíme třeba i to, že většinu území Lužických hor tvoří druhohorní pískovce, do kterých později zasáhly vulkanické, tektonické a erozní procesy.