Reportáže v regionech
Dinopark
Desítky dinosaurů, ale taky třeba šavlozubí tygři. To všechno nás čeká v Dinoparku v Liberci. Zjistíme, co stálo u zrodu projektu ryze českých expozic o zvířatech z dávných časů. Připomeneme si taky známé knihy a filmy, které v nás probudily touhu poznat tvory, kteří obývali Zemi dlouho před námi. A pak se vypravíme na cestu historií planety od velkého třesku až po současnost. Část expozice věnovaná právě naší éře je nazvaná trochu pochmurně Dobou odpadovou, takže nás dovede i k zamyšlení. Nejdéle se zdržíme v druhohorách, kde můžeme prozkoumat tehdejší obyvatele. Na některých modelech se budeme věnovat kupříkladu stavbě jejich těla. U dalších pak zase zjistíme, jak to bylo s pohybem všech obrů i jejich menších kolegů.
Dinopark
Hrad Houska
Hrad Houska vyrostl podle pověsti v místech, kde bývala brána do pekla. Aby jeho obyvatelé nemohli mezi nás lidi, byla zasypána a přímo nad ní vyrostla hradní kaple. Věřte nebo ne, takhle se to říká a kopat pod zemí se tu zatím nikdo neodvážil. Zato tu několik nadšenců vybudovalo Luciferovu říši, do které můžou všichni návštěvníci hradu zavítat. Ale pozor, vstup je jen pro hodně odvážné, protože ne každý hříšník unese pohled na to, co ho po smrti potká. Za největší provinění jsou tu považovány podvody a zrady a tresty za takové činy jejich závažnosti odpovídají. Prozradíme vám, kdo za zrodem tohohle pekla na zemi stojí, kde autoři čerpali inspiraci a co všechno vás v něm čeká. A pokud se nebudete bát, můžete se samozřejmě projít i po okolí.
Hrad Houska
Skleněné mozaiky
Ladislavovi Olivovi ze Železného Brodu učarovalo sklo. Konkrétně výroba skleněných mozaik. Tohle trochu pozapomenuté umění se rozhodl vzkřísit před 10 lety. Ještě před několika desetiletími se mu věnovaly stovky lidí, fungovala dokonce i továrna, kde se rodily, ale dnes je tvoří jen pár nadšenců v celé zemi. Jedním z důvodů je spousta titěrné práce, která zabere hodně času. Budeme sledovat, jak takový skleněný obraz vzniká, co všechno obnáší jeho příprava a dozvíme se taky, že mnohé se skládají z tisícovek kousků, které je potřeba dát pečlivě dohromady. Zajímat nás bude taky to, v čem se dnešní tvorba a používané materiály liší od těch, s nimiž pracovali mistři řemesla v časech dávno minulých. A prozradíme vám, že u Olivů se ze skla rodí i šperky.
Skleněné mozaiky
Fujary
Fujary máme nejspíš všichni spojené hlavně s pastevci ve slovenských horách. Ale my si je vyzkoušíme v Kamenickém Šenově, v dílně Radka Musila, který na ně nejen hraje, ale taky je vyrábí. Připomeneme si, že pastýřům původně tenhle nástroj sloužil nejen k udržování stáda v klidu, ale taky k dorozumívání se s kolegy. Dávali totiž jeho tóny vědět, kde se nacházejí. Zajímat nás bude ale taky to, jak se fujara vyrábí. Ty původní měřívaly zhruba sto třicet centimetrů a někdy je jejich majitelé používali i jako hůl. Délka těch dnešních je nejčastěji zhruba o čtyřicet centimetrů větší, takže přivést takového obra na svět není jen tak. A bačové by už taky nezvládli ovládat všechny dírky na nástroji, a tak vznikl vzduchovod. I ten si prohlédneme.
Fujary
Černá bižuterie
Jedním z výrobků, který české skláře proslavil daleko za hranicemi naší země, bývala černá bižuterie. Víte, kdy se tyhle korálky staly módním hitem a proč? V muzeu v Jablonci nad Nisou najdeme na tuhle otázku odpověď. Anglická královna Viktorie kdysi ráda nosívala šperky z gagátu, tedy zvláštního druhu zkameněliny, který měli v oblibě už staří Římané. A protože byla v 19. století velmi známou osobou, spousta žen chtěla mít stejnou ozdobu jako ona. A tak se skláři pustili do vyrábění imitace ze skla. A ti naši uměli i korálky různých tvarů. A měli dokonce zvláštní postup usnadňující jejich spojování. Jak krásné šperky vznikaly a proč je dneska jejich existence v ohrožení, to zjistíme v dílně Stanislava Jiroše. Je jedním z posledních řemeslníků, který černou bižuterii vytváří.