Reportáže v regionech
Jizerskohorská železnice
Milovníky poetických výletů po kolejích pozveme na Jizerskohorskou železnici. Na jedné z jejích větví se nedávno po víc než sto letech existence dráhy začalo jezdit z Liberce do polské Sklářské Poruby. Vyrazíme z Tanvaldu a hned na začátku cesty se můžeme těšit na tři tunely. Pojedeme taky místy, kde natáčela režisérka Věra Chytilová svůj film Kalamita. Nejzajímavější částí naší výpravy bude úsek takzvané zubačky. Dozvíme se, jak fungovala a proč tu téhle zvláštnosti bylo zapotřebí. Před Harrachov, který je poslední zastávkou na našem území, se pak přesuneme k polským sousedům. Tam nás čeká nejvyšší bod trati a nejvýše položené polské nádraží zároveň. A pak už naše cílová stanice Sklářská Poruba.
Jizerskohorská železnice
Galerie
Jedna z nejhonosnějších budov v Liberci kdysi sloužívala jako veřejné lázně. V době, kdy koupelny či sprchy nebývaly běžným vybavením domácností, se tu s ručníkem okolo pasu potkávali chudí i bohatí. Koupele tu nabízeli v různých kvalitách. Od úplně obyčejných až po nejvyšší třídy pro bohaté. Ty si užívali hlavně mohovití měšťané, kterých bylo ve městě poměrně dost. Budova lázní vyrostla u příležitosti padesátého výročí panování císaře Františka Josefa. A monarcha si je prý taky osobně prohlédl a byl při své návštěvě nadmíru spokojen. Architektonicky v sobě stavba spojuje několik slohů, hlavně ve vybavení už se stihla projevit i do módy přicházející secese. Dnes si tu na své místo milovníků vody přicházejí příznivci umění, prostory se totiž proměnily v galerii.
Galerie
Sklo
K výrobkům, které proslavily naší zemi daleko za hranicemi, patří sklo. Už ve středověku vznikaly první hutě především na Šumavě a v Jizerských horách. Tam se obor dočkal rozmachu hlavně v 16. století a o tři stovky roků později začali zejména jablonečtí skláři dobývat svět bižuterií. A toužili po škole, kde by se mohli učit řemeslu další adepti. Dočkali se jí až po vzniku samostatného Československa. V Železném Brodě funguje už bezmála sto let a za tu dobu jejími třídami prošla řada talentovaných studentů. A významné osobnosti našeho sklářství se objevovaly i za katedrou. Patřil k nim Jaroslav Brychta, který stál u zrodu železnobrodského pokladu. Skleněných figurek, které region proslavily doslova po celé planetě.
Sklo
Arnošt Vojtěch
Rod Harrachů jsme si připomněli už několikrát. Tentokrát se budeme věnovat Arnoštu Vojtěchovi, trochu neprávem opomíjené postavě naší historie. Narodil se v roce 1598 a jako druhorozený syn svých rodičů byl podle dobových pravidel předurčen k duchovní cestě. Už ve svých pětadvaceti letech se stal pražským arcibiskupem. V pořadí třináctým. Korunoval tři české krále, dvě královny, třikrát volil papeže a byl dokonce jediným horkým kandidátem na papeže z českých zemí. Jeho život i dobu si připomeneme na výstavě v Jilemnici, na níž je k vidění řada unikátních exponátů. Dozvíme se, co všechno bylo jeho úkolem a jak složitá byla doba jeho služby. Byl mimo jiné zajat Švédy. A prozradíme vám i to, že byl velkým mecenášem umění a prosazoval vzdělání.
Arnošt Vojtěch
Horolezecká aréna
Milovníky zdolávání skal pozveme do Liberce. Takřka uprostřed města se tam ukrývá lom. Kdysi se v něm těžila velmi kvalitní žula, většina dlažebních kostek ve městě pochází právě z něj. Pak byl ale opuštěný a pomalu se měnil v nevzhlednou skládku. Naštěstí si ho všimla parta nadšenců a proměnila ho v lezeckou arénu. Dvacetimetrový masiv nadchne především začátečníky, kteří si tu můžou vyzkoušet základní dovednosti. A nechybí ani ferrata. Tyhle dnes oblíbené zajištěné lezecké cesty jsou u nás zatím poměrně vzácné, jejich obdivovatelé za nimi jezdí hlavně do italských Alp. A vyzkoušet si tady návštěvníci můžou i způsoby lezení, které jsou ve volné přírodě u nás většinou zakázané. Prozradíme vám například, čemu se říká drytool. A taky to, co sem láká lidi, kteří výšky zrovna nemilují.
