Reportáže v regionech
Okolí Hrubé skály
Zámek Hrubá skála nejspíš navštívili mnozí z vás. My se ale vydáme do jeho okolí. Do míst, kde kdysi stávaly osady a vísky, které ovšem zdejšímu panstvu z rodu Aehrenthalů překážely. A tak od jejich obyvatel vykoupilo chalupy a tam, kde dřív vládl čilý ruch, zřídilo lesní oboru. Nejprve se do kraje porozhlédneme z vyhlídky, které se říká Prachovna. Býval to strategický bod, z něhož mohl být tehdejší hrad ostřelován. A tak bylo lepší ho nějak využít. Skladoval se tam střelný prach. Další naší zastávkou bude malá studánka, která byla jediným zdrojem vody pro nedaleké šlechtické sídlo. Připomeneme si, kde stávaly osady Konice, Radeč a Nouzov. Ta poslední je v hruboskalském urbáři zmiňována už v roce 1602. A společně si prohlédneme i skalní útvar nazývaný Uchem jehly.
Okolí Hrubé skály
Kacanovy
Obec Kacanovy leží nedaleko Turnova. Těžko říct, kdy přesně vznikla, protože ji vlastně tvoří tři původně samostatně osady. Už na počátku 20. století bývala oblíbeným turistickým cílem a místem pro odpočinek. V létě i v zimě. Jezdívali sem třeba Franz Kafka nebo Václav Rais. My ale zamíříme ke Kopicovu statku. Zavzpomínáme na hospodáře, po kterém dostal své jméno. A hlavně na jeho neobvyklou vášeň. Vojtěch Kopic totiž vytesával do okolních pískovcových skal reliéfy. Od čtyřicátých do sedmdesátých let minulého století tak vytvořil unikátní přírodní galerii s desítkami výjevů z mytologie, bible i českých dějin. Po její prohlídce vás ještě zavedeme do míst, kde žili naši předci už v pravěku.
Kacanovy
Jizerskohorská železnice
Milovníky poetických výletů po kolejích pozveme na Jizerskohorskou železnici. Na jedné z jejích větví se nedávno po víc než sto letech existence dráhy začalo jezdit z Liberce do polské Sklářské Poruby. Vyrazíme z Tanvaldu a hned na začátku cesty se můžeme těšit na tři tunely. Pojedeme taky místy, kde natáčela režisérka Věra Chytilová svůj film Kalamita. Nejzajímavější částí naší výpravy bude úsek takzvané zubačky. Dozvíme se, jak fungovala a proč tu téhle zvláštnosti bylo zapotřebí. Před Harrachov, který je poslední zastávkou na našem území, se pak přesuneme k polským sousedům. Tam nás čeká nejvyšší bod trati a nejvýše položené polské nádraží zároveň. A pak už naše cílová stanice Sklářská Poruba.
Jizerskohorská železnice
Galerie
Jedna z nejhonosnějších budov v Liberci kdysi sloužívala jako veřejné lázně. V době, kdy koupelny či sprchy nebývaly běžným vybavením domácností, se tu s ručníkem okolo pasu potkávali chudí i bohatí. Koupele tu nabízeli v různých kvalitách. Od úplně obyčejných až po nejvyšší třídy pro bohaté. Ty si užívali hlavně mohovití měšťané, kterých bylo ve městě poměrně dost. Budova lázní vyrostla u příležitosti padesátého výročí panování císaře Františka Josefa. A monarcha si je prý taky osobně prohlédl a byl při své návštěvě nadmíru spokojen. Architektonicky v sobě stavba spojuje několik slohů, hlavně ve vybavení už se stihla projevit i do módy přicházející secese. Dnes si tu na své místo milovníků vody přicházejí příznivci umění, prostory se totiž proměnily v galerii.
Galerie
Sklo
K výrobkům, které proslavily naší zemi daleko za hranicemi, patří sklo. Už ve středověku vznikaly první hutě především na Šumavě a v Jizerských horách. Tam se obor dočkal rozmachu hlavně v 16. století a o tři stovky roků později začali zejména jablonečtí skláři dobývat svět bižuterií. A toužili po škole, kde by se mohli učit řemeslu další adepti. Dočkali se jí až po vzniku samostatného Československa. V Železném Brodě funguje už bezmála sto let a za tu dobu jejími třídami prošla řada talentovaných studentů. A významné osobnosti našeho sklářství se objevovaly i za katedrou. Patřil k nim Jaroslav Brychta, který stál u zrodu železnobrodského pokladu. Skleněných figurek, které region proslavily doslova po celé planetě.
