Reportáže v regionech
Jílové u Děčína
Je to možná zámek, možná větší vila. I to vás napadne, zavítáte-li s námi do Jílového u Dečína. Kdysi se tu říkalo Eulau – Údolí sov, a jedna z nich nakonec zůstala v městském erbu. Turisty oblíbený Děčínský Sněžník zmapovala i Toulavá kamera.
Zámeček patřil hraběcí rodině Thunů – než se Thunovští přestěhovali právě sem, sloužila stavba jako továrna na zpracování ovčí vlny. Okolní svahy přály bramborám – a ty sehrály hlavní roli v pověsti o zlomyslném duchu zámeckého pána. Jde o místo, kam si Thunové z honosnějšího sídla v Děčíně převezli i část svého majetku, kašnu i celý zahradní pavilon.
Rozhledna, kam s vámi vystoupáme taky, je vysoká 33 metrů a nechal ji postavit hrabě František Thun. Původně měla sloužit k měření pro výrobu map, ale sám pan hrabě rozhodl, že bude lepší, když bude sloužit jako turistický bod a lákadlo. Zpřístupněna byla v roce 1864.
Jílové u Děčína
Severská renesance v Benešově nad Ploučnicí
V roce 1522 začal Bedřich ze Salhausenu stavět v Benešově nad Ploučnicí Horní zámek s třemi věžemi. Vykoupil i ostatní měšťanské domy a pro svého syna nechal zbudovat Dolní zámek. K oběma stavbám pak přibyl ještě šlechtický dům. Jak vidno, rod Salhausenů nechal v Benešově nesmazatelnou stopu. Ta architektonická označovaná jako severská renesance je dokonce v Česku jedinečná. Výjimečných zámeckých staveb stojí v městě celkem šest.
Severská renesance inspirovala i Sasy a od nich se pak rozšířila pak i k nám. Je pro ni typické míchání italské renesance s tradiční severskou gotikou. V roce 1562 došlo k rozdělení zámeckého panství mezi několik šlechtických rodů. V roce 2002 po složitých jednáních se podařilo je zas spojit v jeden celek. Benešovské šestizámčí nabízí kromě jiného i zajímavou ukázku stylového dobového vybavení šlechtických pokojů.
Severská renesance v Benešově nad Ploučnicí
Hornický skanzen v Mostu
Mostecko – měsíční krajina, která tady zůstala jako výsledek povrchové těžby uhlí. Kromě povrchových dolů má Mostecko i doly hlubinné. Ty se před 12 lety začaly postupně zavírat a tak místní havíři přišli s nápadem hornického muzea. Chtěli dalším generacím zachovat to, jak vypadalo jedno z fyzicky nejnáročnějších řemesel. Ukázková muzeální šachta vznikla na dolu Julius 3.
Návštěvníci, kteří zavítají do podzemních hlubin, se seznámí s hlavní dobývací metodou a uvidí na vlastní oči i techniku, se kterou havíři pracovali, včetně archivního dřevěného vozíku.
Prohlídka pak pokračuje u parního stroje z roku 1891, jediným dochovaným kouskem ve střední Evropě, a přesuneme si i do bývalých kanceláří. Jen úředníky vystřídaly důlní lampy, uniformy či měřicí přístroje.
Most se tímhle muzeem zařadil k Ostravě nebo Kladnu, které už podobné skanzeny mají. Nehostinné místo se zajímavým povídáním pohostinných průvodců.
Hornický skanzen v Mostu
Mýdlárna
V páté reportáži nám uvaří paní Hrachovcová z Růžové na Děčínsku. Kvalitní, voňavé, oku i nosu lahodící, leč ochutnat vám nedoporučujeme. Ona zručná kuchařinka totiž ve své voňavé apatyce už pátým rokem vaří mýdla. A poznáte je určitě. Mají na sobě totiž ručně vyryté písmeno R. Celý tenhle voňavý byznys vznikl vlastně díky neuvěřitelné náhodě... I o ní bude paní Hrachovcová povídat. Hlavně se ale bude mluvit o tom, co všechno musí správné mýdlo obsahovat, a jak se vyrábí tahle malá věcička. Malá, ale nepostradatelná.
Mýdlárna
Muzeum železnice
Kastelán zámku z Trmic u Ústí nad Labem pan Souček si zamiloval mašinky, vláčky, koleje a svůj dětský sen rozvinul v dospělosti téměř k dokonalosti, té sběratelské určitě. Je autorem největší stálé expozice modelové železnice v Česku. Postavil spolu se svými přáteli na 400 metrů kolejí, po kterých může uhánět dvě stě lokomotiv s osmi sty vagonky v 11 kolejištích. K tomu, abyste celé tohle království mohli vidět a vychutnat si ho, potřebujete dvě hodinky.
