Reportáže v regionech
Klášter v Doksanech
Doksanský klášter proslul už v dobách středověkých. Byly tady vychovávány a ke zbožnosti vedeny dívky z těch nejvznešenějších rodin, včetně nejznámější české světice, Anežky. Jeho zakladatelka Gertruda i její syn, kníže Jindřich Břetislav jsou zde možná pod boční kaplí kostela pohřbeni.
Klášter byl založen v roce 1144, a pro nás je důležité, že prošel nákladnou a velmi důslednou rekonstrukcí. Bylo to potřeba, protože v minulosti čelila sakrální stavba mnoha pohromám. V době husitských válek byl v roce 1421 dokonce klášter obležen a následně vypálen. Po obnově kláštera byly do jeho znaku přijaty 3 panny – sestry, které se zachránily při útoku Žižkových vojsk útěkem do okolních lesů.
Současný barokní vzhled celého areálu a zejména kostela má na svědomí probošt Josef I. Míka, za jehož správcování nastala doba velkého rozkvětu kláštera. Nejpůsobivější umělecká díla nalezneme v klášterním chrámu. Třeba nádherný barokní oltář od Františka Preise z roku 1703. Deset let byl restaurován v Praze.
Klášter je otevřen i veřejnosti, můžete sem zavítat i s dětmi. Aby ne, když jeho patron svatý Norbert, který řád premonstrátů založil, je patron šťastného narození dětí.
Klášter v Doksanech
Ústecké vodopády
O tom, že severočeské Ústí nad Labem v sobě ukrývá i romantická zákoutí, vás přesvědčíme hned v první reportáži. Jen málokde se nalézá tolik vodopádů jako v okolí tohoto města.
Četné potoky, které sbíhají k řece Labi, vymlely v prudkých svazích labského kaňonu příkré a hluboké rokle. Tam, kde voda při své cestě narazila na pevné skalní podloží, vznikly krásné kaskády a vodopády. Málokodo to možná ví, ale Ústí nad Labem se tak právem může pyšnit titulem město vodopádů.
Některé z nich jsou známé více, jiné méně. S geografem Karlem Sobotou si budeme povídat nejen o nich. Podlešínský potok spadá mezi Podlešínem a Vaňovem na Ústecku jako 12 metrů vysoký vodopád v čedičové skále. Tu tvoří až 40 m vysoké a až 2 metry široké skalní sloupy a je chráněna jako přírodní památka – Vrkoč.
K Vaňovskému vodopádu lze dojít po zelené turistické značce. Dozvíte se třeba i to, že rozdíl mezi původní a dnešní hladinou Labe čítá sto metrů. A další vodopád? K tomu je třeba přesunout se do romantické části Vlčí rokle pod Budovem – potok tady se valící překonává 11 metrů.
Díky této romantice se kdysi dostalo vyobrazení rokle s vodopádem malíře Burghardta až do vídeňské opery, kde bylo použito jako scény k Weberově Čarostřelci.
A k těm dalším hezkým vodopádům patří i Mlýnišťský vodopád, Moravanský či Průčelský nebo Stříbrnický a Svádovský vodopád.
Ústecké vodopády
Korozluky
Korozluky – podivné slovo značící spíš složení dvou podstatných jmen. Kolo a ruka. Ve skutečnosti ale jde o zámeček, který se nachází v obci Korozluky u Mostu. V 19. století byl zrekonstruován s fasádou italské renesanční vily.
V dobách socialistických sloužil jako internát, pak se dostal do rukou stavebního inženýra Miroslava Perouta. Naštěstí. Podařilo se mu ji zachránit a z hrobníkovy lopaty ji vzal na poslední chvíli. Na stavbu byl totiž už vydán demoliční výměr.
Z původní ruiny se stala zajímavá stavba, opravovalo se 14 let a dostalo se i na kapli svatého Josefa z roku 1871. Obě památky, jak zámek, tak kaple dnes slouží veřejnosti. První patro nechal nový majitel zbudovat tak, jako by tam pořád bydlela šlechta, vše dle původní historické dokumentace a jednotlivé pokoje jsou rozděleny dokonce podle toho, jsou-li určeny pro dámy nebo pány.
Část vybavení pochází z vlastních zdrojů, zbytek zapůjčily jiné památkové objekty a muzea. Mříže, zábradlí a kamenné portály hledal majitel po skládkách a sběrnách odpadů. Když se boural starý Most hlavně kvůli uhlí, na památky se moc ohledů nebralo.
A stavba je zajímavá i pro geology. Ti zjistili při zkoumání Jánského vrchu, že jde vlastně o nejstarší sopku v Českém středohoří.
Korozluky
Korozluky
Korozluky – podivné slovo značící spíš složení dvou podstatných jmen. Kolo a ruka. Ve skutečnosti ale jde o zámeček, který se nachází v obci Korozluky u Mostu. V 19. století byl zrekonstruován s fasádou italské renesanční vily.
V dobách socialistických sloužil jako internát, pak se dostal do rukou stavebního inženýra Miroslava Perouta. Naštěstí. Podařilo se mu ji zachránit a z hrobníkovy lopaty ji vzal na poslední chvíli. Na stavbu byl totiž už vydán demoliční výměr.
Z původní ruiny se stala zajímavá stavba, opravovalo se 14 let a dostalo se i na kapli svatého Josefa z roku 1871. Obě památky, jak zámek, tak kaple dnes slouží veřejnosti. První patro nechal nový majitel zbudovat tak, jako by tam pořád bydlela šlechta, vše dle původní historické dokumentace a jednotlivé pokoje jsou rozděleny dokonce podle toho, jsou-li určeny pro dámy nebo pány.
Část vybavení pochází z vlastních zdrojů, zbytek zapůjčily jiné památkové objekty a muzea. Mříže, zábradlí a kamenné portály hledal majitel po skládkách a sběrnách odpadů. Když se boural starý Most hlavně kvůli uhlí, na památky se moc ohledů nebralo.
A stavba je zajímavá i pro geology. Ti zjistili při zkoumání Jánského vrchu, že jde vlastně o nejstarší sopku v Českém středohoří.
Korozluky
Jeskyně Mordloch
Okolí Liběchova na Mělnicku skýtá nejednu vzrušující pověst či legendu. Procházku jsme si tady udělali i my. S kamerou nebo bez se můžete i vy vydat borovými lesy.
Cílem naší cesty bude jeskyně s prapodivným názvem Mordloch: přepadávalo se tady, přespávali zde loupežníci za třicetileté války, možná tu nedaleko byla zazděná i manželka zavražděného hraběte Jana Vratislava Clary.
Jeho vraždu si podle jedné z legend objednala právě ona – za svůj čin pak musela zaplatit. A to tvrdě: byla vhozena do vykopané díry, která byla zaházena a pak tam byla postavena kaplička.
Přímo proti Mordlochu pak stojí Sedm chlebů. K jídlu nejsou – je to vlastně skalní útvar. Obdivovat můžeme i jedinečná sochařská díla vytesaná přímo do pískovce někdy v polovině 19. století. Jejich autor nebyl žádným umělcem, vařil na liběchovickém zámku: Václav Levý.