Reportáže v regionech
Labské vyhlídky
Příroda nabízí celou řadu krás i teď na podzim. My si tentokrát užijeme hlavně výhledy do kouzelného labského kaňonu mezi Děčínem a Hřenskem. Turistická stezka nás zavede hned na několik vyhlídkových teras, které nám představí největší krásy zdejší krajiny. Ale nemyslete si, že objevíme něco nového, po okolí se totiž ráda rozhlížela už zdejší šlechta. Třeba vyhlídková terasa Belveder byla vybudována už v první třetině 18. století majiteli nedalekého zámku pány Clary-Aldringen a konaly se na ní dokonce i hudební produkce. Bez nich se budeme muset obejít, ale pohledy na údolí Labe sevřené skalami bude dostatečnou odměnou za trochu delší procházku.
Labské vyhlídky
Rumburské muzeum
Rumburské muzeum bylo založeno Humboldtovým spolkem 15. 5. 1902. Původně sídlilo v budově odborné textilní školy (dnešní zdravotnické). Roku 1929 byla textilní škola přesunuta do Varnsdorfu a do její budovy přesídlil městský úřad a okresní hejtmanství. O své místnosti muzeum přišlo okupací. Muselo je podstoupit Landratsamtu. Sbírky byly rozptýleny v několika budovách. Po 2. světové válce muzeum získalo 1. patro Försterovy továrny na zpracování tkanin, založené roku 1847. Tehdy došlo k rozšíření sbírek v takovém rozsahu, že muzeum obsadilo přízemí i 2. patro budovy.
Veřejnosti bylo zpřístupněno 4. 7. 1949. V roce 1951 došlo ke zřízení archivu, jež byl zrušen společně se zánikem okresu v roce 1960. Od roku 1977 spadá muzeum pod Okresní muzeum (nyní oblastní) v Děčíně. Po rekonstrukci prvního patra bylo pro návštěvníky zpřístupněno ve stávající podobě 4. 12. 1997. Muzejní expozice přibližuje dějiny města a celého regionu. My ale pečlivě projdeme přízemí budovy je expozice rumburské vzpoury. Historici proto shromáždili snad všechno, co je možné ke slavné vojenské rebelii vystavit. Zaměřili se především na lidský rozměr dramatu a snažili se vysledovat pohnutky, které vedly vojáky rakousko-uherské armády, aby se vzepřeli svému císaři a riskovali, že skončí před popravčí četou.
Ráno 21. května 1918 se na nádvoří bývalé chlapecké školy změněné v kasárna dožadovala četa navrátilců svých práv. Odmítla vydat zbraně, neposlouchala rozkazy a nakonec zbila důstojníka. Vzpoura začala a do jejího čela se postavil František Noha z Plzně.
Muzeum Rumburk
Merkur
A tak trochu retro bude naše další reportáž. Mluvit se v ní bude hlavně o legendární české stavebnici Merkur. Vypravili jsme se za panem Mládkem z Kyškovic, který nashromáždil na šest stovek této hračky a k tomu ještě asi dalších 200 stavebnic podobného typu. Počátky dnes už legendární stavebnice Merkur sahají až do roku 1925, kdy si pan Jaroslav Vancl nechal patentovat geniální a vlastně docela jednoduchý nápad.
Stavebnice se začala vyrábět v jeho továrně v Polici nad Metují a okouzlila jak malé kluky, tak i jejich tatínky. Sbírka pana Mládka je největší na světě a se svoji stavbou ocelového města se dokonce dostal do Guinnessovy knihy rekordů. Pan Jiří Mládek samozřejmě ze stavebnic stále něco tvoří. Bohužel se jeho dílka doma moc dlouho neohřejí. Hned jak se dokončí, putují na nějakou výstavu.
Most, který zatím stojí u Mládků v kuchyni, bude dlouhý 7 a půl metru. Jakmile budou všechny tři oblouky hotové, převezou se do Muzea hlavního města Prahy, kde se také pospojují. V prosinci tu totiž začne výstava věnovaná dětským stavebnicím a dílo největšího fanouška Merkuru tu samozřejmě nesmí chybět. Na jednom oblouku pracuje pan Mládek zhruba měsíc a ke své práci si také musel vlastnoručně vyrobit nářadí. 30 tisíc šroubků, hmotnost 240 kilogramů – i takových rozměrů můžou dosahovat Mládkovy vyrobené modely. Zkrátka opravdový koníček.
Merkur
Vinařství Litoměřice
Pracovnice Oblastního muzea v Litoměřicích Daniela Linková stála před úkolem připravit výstavu a protože muzeum dosud nepořádalo výstavu věnovanou pěstování vinné révy, ač to k regionu už skoro tisíc let patří, bylo o tématu rozhodnuto.
Vítejte na Litoměřicku, kde o tradicích tamního vinařství promluví historička zdejšího Oblastního muzea, a sklepmistr. Přípravy na výstavu trvaly skoro dva roky – byly to debaty s vinaři, prozkoumávání depozitářů, spolupráce s kolegy – například Podřipské muzeum zapůjčilo některé předměty a litoměřická galerie zas obrazy, které zachycují vesměs vinice v okolí.
Za zmínku určitě stojí, že k zdejšímu vinařství patří také nedaleké Žernoseky, kde jsou jedny z nejstarších vinných sklepů u nás vůbec. A že ta tradice je tisíciletá, to dosvědčuje i zápis v zakládací listině kapituly litoměřické z roku 1057 – už v ní se mluví o vinici a vinařích, a v ní najdeme i první dochovanou českou souvislou větu upravující právní a vlastnické vztahy.
Výstava mapuje všechny důležité mezníky, například dobu Karla IV., který litoměřickým pro pěstování vinné révy daroval kopec Radobýl, projdete všechna důležitá období až k současnosti, kdy se opět pěstuje réva a připravuje víno v menších, spíše rodinných podnicích.
Vinařství Litomeřice
Porta Bohemica
Řeka Labe, procházející napříč Ústeckým krajem, vytvořila velmi nevšední krajinu s hlubokým zářezem říčního údolí. Během plavby, kterou podnikneme na lodi Porta Bohemica 1, je možné vychutnat nádherné panoráma Českého středohoří s typickými kužely vyhaslých sopek a unikátní přírodní útvar Porta Bohemica – Brána Čech, jak se nazývá kaňonovité údolí Labe.
Loď, moderní a bezpečná, je určena až pro 300 osob – brázdí hladinu Labe na svých pravidelných cestách mezi Ústím nad Labem, Velkými Žernoseky, jezerem v Píšťanech, Lovosicemi, Litoměřicemi, Roudnicí nad Labem a Štětím.
Na lodi je k dispozici nekuřácká lodní restaurace „Létající ryba“ s celkovou kapacitou 220 míst, kde si během plavby můžete pochutnat na obědě či večeři. Mimo hlavní sezonu restaurace nabízí rychlé občerstvení. Na lodi je možné přepravovat až 130 jízdních kol. Mimo pravidelný jízdní řád je možné si loď pronajmout pro různé společenské akce a výlety s živou hudbou a občerstvením.
První osobní parník se v Ústí objevil už v roce 1841. A pak následovaly další a fungovaly jako takové lodní autobusy. Zastávky měly prakticky ve všech vesnicích lemujících břeh Labe. Za Portou Bohemicou pokrývají stráně terasy s žernoseckými vinicemi a za nimi čeká pasažéry tajemná odbočka. Z hlavního toku Labe loď vpluje do zarostlého kanálu. Na jeho konci se otvírá vodní plocha Píšťanského jezera.