Reportáže v regionech
Merkur
A tak trochu retro bude naše další reportáž. Mluvit se v ní bude hlavně o legendární české stavebnici Merkur. Vypravili jsme se za panem Mládkem z Kyškovic, který nashromáždil na šest stovek této hračky a k tomu ještě asi dalších 200 stavebnic podobného typu. Počátky dnes už legendární stavebnice Merkur sahají až do roku 1925, kdy si pan Jaroslav Vancl nechal patentovat geniální a vlastně docela jednoduchý nápad.
Stavebnice se začala vyrábět v jeho továrně v Polici nad Metují a okouzlila jak malé kluky, tak i jejich tatínky. Sbírka pana Mládka je největší na světě a se svoji stavbou ocelového města se dokonce dostal do Guinnessovy knihy rekordů. Pan Jiří Mládek samozřejmě ze stavebnic stále něco tvoří. Bohužel se jeho dílka doma moc dlouho neohřejí. Hned jak se dokončí, putují na nějakou výstavu.
Most, který zatím stojí u Mládků v kuchyni, bude dlouhý 7 a půl metru. Jakmile budou všechny tři oblouky hotové, převezou se do Muzea hlavního města Prahy, kde se také pospojují. V prosinci tu totiž začne výstava věnovaná dětským stavebnicím a dílo největšího fanouška Merkuru tu samozřejmě nesmí chybět. Na jednom oblouku pracuje pan Mládek zhruba měsíc a ke své práci si také musel vlastnoručně vyrobit nářadí. 30 tisíc šroubků, hmotnost 240 kilogramů – i takových rozměrů můžou dosahovat Mládkovy vyrobené modely. Zkrátka opravdový koníček.
Merkur
Vinařství Litoměřice
Pracovnice Oblastního muzea v Litoměřicích Daniela Linková stála před úkolem připravit výstavu a protože muzeum dosud nepořádalo výstavu věnovanou pěstování vinné révy, ač to k regionu už skoro tisíc let patří, bylo o tématu rozhodnuto.
Vítejte na Litoměřicku, kde o tradicích tamního vinařství promluví historička zdejšího Oblastního muzea, a sklepmistr. Přípravy na výstavu trvaly skoro dva roky – byly to debaty s vinaři, prozkoumávání depozitářů, spolupráce s kolegy – například Podřipské muzeum zapůjčilo některé předměty a litoměřická galerie zas obrazy, které zachycují vesměs vinice v okolí.
Za zmínku určitě stojí, že k zdejšímu vinařství patří také nedaleké Žernoseky, kde jsou jedny z nejstarších vinných sklepů u nás vůbec. A že ta tradice je tisíciletá, to dosvědčuje i zápis v zakládací listině kapituly litoměřické z roku 1057 – už v ní se mluví o vinici a vinařích, a v ní najdeme i první dochovanou českou souvislou větu upravující právní a vlastnické vztahy.
Výstava mapuje všechny důležité mezníky, například dobu Karla IV., který litoměřickým pro pěstování vinné révy daroval kopec Radobýl, projdete všechna důležitá období až k současnosti, kdy se opět pěstuje réva a připravuje víno v menších, spíše rodinných podnicích.
Vinařství Litomeřice
Porta Bohemica
Řeka Labe, procházející napříč Ústeckým krajem, vytvořila velmi nevšední krajinu s hlubokým zářezem říčního údolí. Během plavby, kterou podnikneme na lodi Porta Bohemica 1, je možné vychutnat nádherné panoráma Českého středohoří s typickými kužely vyhaslých sopek a unikátní přírodní útvar Porta Bohemica – Brána Čech, jak se nazývá kaňonovité údolí Labe.
Loď, moderní a bezpečná, je určena až pro 300 osob – brázdí hladinu Labe na svých pravidelných cestách mezi Ústím nad Labem, Velkými Žernoseky, jezerem v Píšťanech, Lovosicemi, Litoměřicemi, Roudnicí nad Labem a Štětím.
Na lodi je k dispozici nekuřácká lodní restaurace „Létající ryba“ s celkovou kapacitou 220 míst, kde si během plavby můžete pochutnat na obědě či večeři. Mimo hlavní sezonu restaurace nabízí rychlé občerstvení. Na lodi je možné přepravovat až 130 jízdních kol. Mimo pravidelný jízdní řád je možné si loď pronajmout pro různé společenské akce a výlety s živou hudbou a občerstvením.
První osobní parník se v Ústí objevil už v roce 1841. A pak následovaly další a fungovaly jako takové lodní autobusy. Zastávky měly prakticky ve všech vesnicích lemujících břeh Labe. Za Portou Bohemicou pokrývají stráně terasy s žernoseckými vinicemi a za nimi čeká pasažéry tajemná odbočka. Z hlavního toku Labe loď vpluje do zarostlého kanálu. Na jeho konci se otvírá vodní plocha Píšťanského jezera.
Porta Bohemica
Radobýl
Putování Českem zakončíme na kopci, který vlastně zavinil smrt významného poety 19. století Karla Hynka Máchy. Říká se mu Radobýl. Tento kopec se nachází v horské hradbě Českého středohoří u Litoměřic. Má tvar pravidelné homole a svou výškou až tak docela neoslňuje.
Vrchol je travnatý a nabízí ničím nestíněný výhled po širokém okolí. Právě z Radobýlu viděl Mácha požár, který se mu stal osudným. Z kopce si prohlédneme i panorama Českého středohoří, údolí řeky Labe i roviny České křídové tabule, z nichž vystupuje hora Říp.
Od 3. května 1622 je na radobýlském vrchu kříž – původně dřevěný, dnes železný. Radobýl je vlastně čedičová kupa, jako většina kopců v Českém středohoří.
Těžařské činnosti se tady dařilo vždycky. Ale nejen jí. Osvědčilo se tady i vinařství. Od raného středověku se totiž Radobýl mohl pyšnit nejsevernější vinicí v zemi, a to díky Karlu IV., který v roce 1369 podepsal darovací listinu, podle které Radobýl připadl Litoměřicím.
Radobýl
Klášter Kadaň
Restaurátoři pracující v gotickém klášteru františkánů budou protagonisty našeho prvního příběhu. Objevují nástěnné malby a snaží se je zachránit pro další generace.
Do Kadaně přišli františkáni v roce 1473 a začali si tady budovat poutní kapli. Stavbu dotovali Hasištejnští z Lobkovic, a právě těmto významným dárcům je věnována často i výzdoba. Objevují se ale i malby zcela nečekané – tedy například od Lukáše Cranacha staršího – proslulého malíře pozdní gotiky.
Postupné odkrývání nástěnných maleb v kostele připomíná seriál s mnoha překvapivými pokračováními. Probíhá od roku 2005 a dosud se podařilo odkrýt asi pětinu z celkové výzdoby. Nástěnné malby ale neodkrývají restaurátoři jen v prostorách kostela. Ke svému vlastnímu překvapení objevují zajímavé kresby i v dalších částech kláštera.