Reportáže v regionech
Vánoce ve skanzenu v Zubrnicích
Za pár dnů to ve všech domácnostech zavoní purpurou, skořicí i vanilkou. Už teď mají ale všichni nedočkavci šanci užít si vůni Vánoc ve skanzenu v Zubrnicích. Ve starém statku, který byl vybudován už v roce 1700, se chystají dobroty nejen na Štedrovečerní tabuli. Ve velké obytné světnici, kde dřív rodina trávila většinu společného času, praská v kamnech dřevo a návštěvníci si mohou zkusit vánoční přípravy nanečisto. Pečou se tu třeba perníčky nejrůznějších tvarů, chybět ale samozřejmě nemůže ani vánočka. Ta dřív bývala závěrečným bodem svátečního menu. Začínal ho chléb s medem, pak následovala polévka a nákypy s houbami. Věnovat se budeme také tradiční výzdobě, třeba i tady najdete zajímavou inspiraci, a chybět nemohou ani betlémy.
Vánoce ve skanzenu v Zubrnicích
Rozhledna Studenec
Vrch Studenec je dominantou západní části Lužických hor. Své dnešní jméno dostal podle potoka s velmi chladnou vodou, který pramení na jeho svazích. V polovině 19. století se mu ovšem ještě říkalo Ferdinandův kámen. Zhruba v té době nechal na jeho vrcholu tehdejší majitel panství kníže Kinský vybudovat dřevěnou rozhlednu. Ta nevydržela dlouho, takže ji ještě na konci století nahradila rozhledna železná. Připomíná tak trochu slavnou Eifellovku, ocelová konstrukce je spojovaná nýty. Přestože už měla namále, místním se podařilo ji zachránit, před několika lety byla poměrně složitě opravena a zase nabízí krásný výhled do kraje. Dohlédnout můžete do Českosaského Švýcarska i do Českého Středohoří. V okolí rozhledny můžete narazit i na další památky, které místní pečlivě opravují. A jednou ročně se pod vrchem taky koná rekonstrukce velké prusko-rakouské bitvy.
Rozhledna Studenec
Plavba soutěskami
Hřensko a skalní soutěsky, to je záruka romantických zážitků v krásné krajině. My si dopřejeme plavbu soutěskami. Věděli jste, že ještě ve druhé polovině 19. století se lidé mezi skály báli vstoupit? Všechno změnilo několik dobrodruhů, kteří se vsadili a na vorech se po vodě do nebezpečné oblasti vydali. K překvapení všech vypluli na druhé straně. A díky nim se postupně soutěsky staly vyhledávanou turistickou atrakcí. Už v roce 1890 kníže Edmund Clary Aldringen po vybudování přístupových cest, tunelů, přístavů a dalších zařízení nabídl prvním návštěvníkům neopakovatelné zážitky. Divoká soutěska měří bezmála půl kilometru a proplouvat ji budeme zhruba patnáct minut, ve druhé, která se jmenuje Edmundova, se zdržíme o pár minut déle. A když k tomu přidáme procházku po stezce, užít si v Hřensku můžete krásný podzimní den.
Plavba soutěskami
Líčkov
Zámek Líčkov patří k místům s neobvyklou historií. První zmínku o něm bychom našli už ve 14. století, i když tehdy mělo panské sídlo podobu gotické tvrze. O zámku bychom mohli mluvit zhruba od poloviny 17. století, kdy tu proběhla přestavba v pozdně renesančním stylu. A o sto let později zasáhl do podoby ještě styl rokokový. Jenže v polovině 19. věku tu rušné společenské dění utichlo a komnaty osiřely. Nějakou dobu poté dokonce zámek sloužil jako cukrovar a lihovar. Jako stavební materiál ho v časech první republiky koupil malíř a osobní přítel prezidenta Masaryka Oskar Brázda. A začala rekonstrukce. Umělec se sám pustil do obnovy výzdoby a vrátil sem čilý ruch. Jenže po druhé světové válce o své oblíbené místo přišel, v dalších desetiletích tu měl jen vymezené místo pro bydlení i tvorbu. Návratu v roli zámecké paní se dočkala už jen jeho žena Marie, která o sídlo pečuje a provede nás.
Líčkov
Výrobce přilbic
Jiří Klepač se stal platnéřem vlastně z nutnosti. Jako člen skupiny historického šermu kdysi potřeboval zbroj, ale na koupi drahé neměl, tak se pustil do výroby. A už u téhle práce zůstal, dnes se specializuje hlavně na repliky přileb z 11. až 16. století. A předvede nám některé ze svých parádních kousků. Dozvíme se například, jaké výhody měl železný klobouk, vyráběný hlavně pro pěchotu, který se nosil ve 14. století i to, že mnohem těžší bylo vždycky vyrobit helmu z jednoho kusu železa. Budeme sledovat krok po kroku a dozvíme se, co je na celé práci nejnáročnější . Na začátku je samozřejmě zapotřebí vytvořit šablonu podle hlavy toho, kdo bude přilbu nosit. Pak přijde na řadu několikadenní opakované nahřívání a kování. Teprve potom se může jemně tvořit finální tvar.