Reportáže v regionech
Stezka po ústeckých vilách
Ve druhé polovině 19. století se Ústí nad Labem proměnilo v rozvíjející se průmyslové město. V té době ve městě také začala růst honosná sídla továrníků. My si některá z nich prohlédneme. Povede nás vyznačená asi sedmikilometrová trasa. Zastavíme se například u malého zámku připomínající rezidence textilního magnáta Carla Friedricha Wolfruma. Na návštěvu zajdeme i do domu ústeckého uhlobarona Ignaze Petschka. Představte si, že původně obchodní cestující měl pod palcem těžbu hnědého uhlí v půlce Evropy. Jeho hosty oslňoval nejen luxus, ale i technické vymoženosti. Uhlí živilo i Petschkova souseda přes ulici Heinze Weinmanna. Ten pro změnu zatoužil po rezidenci připomínající italské renesanční paláce. A prohlédneme si i domy majitelů, kteří spíš než po návratu do starých časů toužili po moderním bydlení.
Stezka po ústeckých vilách
Tiské stěny
Tiské stěny na Ústecku bývaly místem, kam se našinec bál vyrazit. Často se tu ukrývali různí lapkové, nebezpečná byla i četná propadliště, zákruty a nebylo těžké tu zabloudit. Bezpečí tu naopak cítili ti, kteří potřebovali ukrýt své poklady. Tedy alespoň podle legend. Ty vyprávějí hned o několika pokladech, které by se tu daly najít. Asi nejznámějším je ten, který ukryl francouzský šlechtic Charles Louis Leduquin, prchající před francouzskou revolucí. Jenže doplatil na nepřehlednost terénu a možná i na svou nedůslednost. Bohatsví, které ukryl, už sám nedokázal najít a neúspěšné hledání ho nakonec dohnalo k šílenství. Jeho zlato prý dodnes střeží skalní skřítkové. Ale až se do Tiských stěn vypravíte, byla by škoda přehlédnout jiné poklady. Potkáte třeba Tlustého starostu, Hubeného doktora, mumii a hned několik slonů. Asi tušíte, že řeč je o zajímavých skalních útvarech.
Tiské stěny
Muzeum porcelánu
Unikátní expozici pocelánu mohou návštěvníci najít na zámku v Klášterci nad Ohří. Je velmi rozsáhlá, zaujímá jednadvacet zámeckých komnat. Při prohlídce si dopřejeme procházku historií porcelánu. Začneme tedy v Číně, kde se narodil. V počátcích byl oblíbený stejně jako kamenina. Na najstarších kouscích najdeme jednobravnou polevu, běžné byly bělavé nebo nazelenalé odstíny. Připomeneme si také vznik první evropské porcelánky, té v Míšni a nezapomeneme dodat, jak to bylo s výrobou porcelánu u nás. Její prvopočátky souvisejí s objevením ložisek kaolinu na Karlovarsku, nejstarší porcelánka vznikla v Horním Slavkově, brzy potom s kaolinem začali pracovat i v Klášterci nad Ohří. Zajímají vás různé módní trendy ve výrobě? I na ty dojde.
Muzeum porcelánu
Zoopark v Chomutově
V Podkrušnohorském zooparku v Chomutově je rušno i v době nadvlády paní Zimy. Některá zvířata si sněhu i mrazu užívají. Tuleni se vesele čvachtají v bazénu, protože v jejich domovině jsou zimy mnohem větší, takže ta naše jim vůbec strašná nepřijde. Jejich krmení je pak největší aktuální atrakcí pro všechny diváky. Zastavit se můžeme i u zubrů, kteří jsou symbolem chomutovské ZOO. A mnohem snadněji než v létě se můžeme setkat s rosomákem. Jen vás nesmí zaskočit, že to není pták, jak jsme slýchali v jedné známé písničce, ale docela hbitá šelma. Umí prý ulovit i zvířata větší než je sama, třeba losy nebo soby. Rosomáci dovedou hodně obratně šplhat po stromech a denně zvládnou urazit až pět desítek kilometrů. Narazit můžete v ZOO i na opičky, konkrétně na makaky, kteří se také před zimou neschovávají.
Zoopark v Chomutově
Výstava gigantů
Bílá krajina a mrazivé počasí nám usnadní přenést se o hodně let zpátky a představit si časy, kdy místo nás krajinu obývali obrovští mamuti, nosorožci či třeba jeskynní lvi. Prohlédnout si tyhle giganty dnes můžeme v muzeu v Ústí nad Labem. Působí opravdu věrohodně, dozvíme se, kdo všechno na tom má zásluhu a do jakých detailů je výroba modelů promyšlená. V muzeu najdeme i celou řadu archeologických nálezů, které nám připomenou, že kdysi i na Ústecku taková zvířata opravdu žila. Nejčastěji se tu nacházely kosti mamuta, srstnatého nosorožce, ale i pratura, koní, šelem a drobných hlodavců. Těšit se můžeme také třeba na kel nebo na mamutí stoličku. Dozvíme se i to, jak tehdy vypadala místní krajina. Autoři výstavy nezapomněli ani na naše předky a my se podíváme, jak v době ledové žili.