Reportáže v regionech
Jak se žilo za Husáka
Fronty a pořadníky na automobily, pračky i další spotřební zboží. Nedostatek jižního ovoce a občas i hygienických potřeb. A konečně taky volné nejen neděle, ale i soboty. Ti mladší nejspíš netuší, o čem je řeč. A to jsme se přitom proti proudu času posunuli jen zhruba o čtyři desítky let. Umožnila nám to výstava v ústeckém muzeu nazvaná výstižně Jak se žilo za Husáka. Nechá nás nahlédnout do časů, kdy stěny všech úřadů i školních tříd zdobil portrét prezidenta Gustáva Husáka. Bylo to období masové výstavby sídlišť, v nichž se byty svým vybavením díky nepříliš pestré nabídce v obchodech podobaly skoro jako vejce vejci. Na dovolenou jsme mohli vyrazit možná do Polska, Německé demokratické republiky nebo Bulharska. Většina Čechů a Slováků ji ovšem trávila v tuzemsku. Na chatách nebo třeba u rybníka pod stanem. O těchhle časech se toho dozvíme ještě víc.
Jak se žilo za Husáka
Hornické muzeum
S prací horníků a zařízením, které usnadňovalo jejich práci, se seznámíme v unikátním muzeu, které vzniká přímo v areálu bývalého dolu Julius III v Kopistech u Mostu. Přeneseme se zpátky do časů, kdy tu havíři den co den fárali pod zem a dobývali uhlí. Prohlédneme si nepřehlédnutelnou těžební věž i stroj, který ji poháněl. Ten je mimochodem velkým unikátem. Vyroben byl totiž už v roce 1891 a v dole sloužil víc než celé století. Pozornosti se těší i proslulé řetízkové šatny. Ale taky zařízení, o kterém toho víme mnohem méně. Většina strojů do expozice putovala přímo z provozu, takže neztratily nic na své patině. Návštěvníci se navíc na vlastní oči můžou přesvědčit, že mnohé z nich pořád fungují. Nahlédnout navíc smíte i do dokonalé repliky štoly, která v areálu vyrostla. A pokud budete mít zájem, seznámit se v muzeu můžete i s dobýváním rud, které bylo pro Podkrušnohoří taky velmi typické.
Hornické muzeum
Stříbrná ruda
Na sever Čech se vypravíme za vzpomínkami na dobývání stříbrné rudy. V Mikulově na Teplicku se těžila už ve středověku, v době největšího rozmachu tam bývalo víc než pět set kutacích jam. K nejstarším důlním dílům patřila štola Lehnschafter. Těžba v ní začala zřejmě už ve 14. století a poslední rudu z ní vyvezli na povrch v roce 1858. Možná i proto se dochovala v původním stavu, bez ocelových výztuží, betonových podlah či elektřiny. Ze zhruba 12 kilometrů chodeb je jich něco přes desetinu přístupných veřejnosti, takže si zájemci mohou udělat představu, jaké podmínky tu měli horníci při práci a jak dolování probíhalo. Dozvíme se, jak odsud vytěžené bohatství dostávali na povrch a že rudu upravovali v takzvaných prádlech.
Stříbrná ruda
Cibulák
K nejznámějším porcelánovým dekorům patří docela určitě cibulák. A mezi továrny, které jím dobývají svět, pak ta v Dubí u Teplic. A právě tam vybudovali muzeum, které připomíná historii slavného vzoru i jeho cestu světem. Do Evropy dorazil zhruba před třemi stovkami let z Asie. A jak přišel ke svému názvu? Vlastně omylem. Zeleninu, která mu jméno dala, byste na něm totiž hledali marně. Ale jiných zajímavých motivů celou řadu. Dozvíme se, které všechny to jsou. A taky to, jestli je bezpodmínečně nutné, aby bylo zdobení modré. Minout nemůžeme ani vznik už takřka historického spojení tohohle vzoru s porcelánkou v Dubí. Oslaví totiž už 150. narozeniny. Ale nezůstaneme jen v Dubí, v muzeu totiž najdeme ukázky výrobků z víc než dvou desítek porcelánek.
Cibulák
Lovoš
Do Českého středohoří jsme se společně vypravili už několikrát, ale jak uvidíte, ještě ho zdaleka nemáme prozkoumané celé. Pohoří, které je svým krajinným rázem unikátem nejen v našem měřítku, je pro některé milovníky přírody nejkrásnější právě teď na podzim. Naším cílem bude tentokrát hora Lovoš. Její vrchol najdeme v nadmořské výšce 570 metrů, takže rozhodně není místní rekordmankou. Ale svým kuželovitým tvarem tenhle čedičový vrch budí pozornost. Cestou za krásným výhledem vám prozradíme, proč tu byl vztyčen morový kámen, podle koho dostaly jméno Císařovy schody a prozkoumáme i zříceninu hradu Oparno, který vyrostl ve 14. století, ale už na počátku 16. věku byl prý opuštěný. A my můžeme jen hádat, co vedlo k jeho zkáze.