Reportáže v regionech
Zámek Benešov nad Ploučnicí
Zámecký areál obklopuje náměstí v Benešově nad Ploučnicí už od 16. století. O jeho vznik se postarali majitelé panství z rodu Salhausenů. Postupně se rozrůstal, přibývaly jednotlivé paláce. Dnes komplex tvoří sedm samostatných objektů se zahradami a dvory, které připomínají spíš měšťanské domy. Vybudovány byly v duchu saské renesance, tedy slohu na přechodu mezi vrcholnou gotikou a ranou renesancí. Stavitele i umělce, kteří se věnovali výzdobě, pozval tehdejší zámecký pán. A na dokončení díla prý velmi spěchal. Za svou netrpělivost a tvrdost tu prý dodnes straší. Připomeneme si časy, kdy byly horní a dolní část šlechtického sídla spojeny chodbou. A obdivovat budeme i vzácné kousky zařízení a taky třeba sbírky pancířů, žitavské kameniny a zbraní.
Zámek Benešov nad Ploučnicí
Skanzen Zubrnice
Nejmladším českým skanzenem, v němž můžeme obdivovat starou lidovou architekturu, je ten v Zubrnicích. Společně si ho prohlédneme. Vznikl v 80. letech minulého století a jsou v něm ochraňovány cenné stavby z různých míst Českého středohoří. Prohlédneme si kupříkladu sušárnu ovoce, kde si taky usušíme křížaly. A při té příležitosti se dozvíme, že místní slavili úspěchy s jablky, švestkami nebo hruškami, které po Labi putovaly do Německa. U každého statku taky stávala chmelnice. I o tenhle artikl byl totiž v kraji zájem. Nouze tu nebyla ani o mlýny, jen ve zhruba dvanáctikilometrovém údolí Lučního potok jich svého času klapalo 25. Do jednoho zavítáme a nahlédneme pod pokličku bílého řemesla. Taky si vyzkoušíme žentour a alespoň na chvíli se vrátíme do školních lavic.
Skanzen Zubrnice
Rýzmburk
Hrad Rýzmburk u Oseku vyrostl ve 13. století zásluhou pánů z rodu Hrabišiců. Původně byl poměrně malý, ale majitelé ho rozšiřovali, až se stal jedním z největších šlechtických sídel u nás. Do dnešních časů se z něj dochovalo jen torzo, ale i jako zřícenina patří k těm nejrozlehlejším. A po letech tu opět vládne čilý ruch. Nadšenci z občanského sdružení se pustili do jeho záchrany a jde jim to skvěle. Dominantou hradu bývaly čtyři věže, které symbolizovaly moc jeho stavitelů. Na své si při obnově přijdou i archeologové, pod jejichž dohledem práce probíhají. Poklady, které při nich objeví, by měly být časem vystaveny v malém muzeu kousek pod památkou.
Rýzmburk
Tužka
Do světa obyčejné tužky nahlédneme v Mostě. V tamním Oblastním muzeu totiž připravili výstavu pokladů ze sbírky Emanuela Petráně. Napočítali byste v ní na sedm tisíc kousků, z nichž některé jsou opravdovými raritami. Nadšený sběratel nashromáždil psací potřeby nejrůznějších tvarů, ale má třeba i takovou, která je spojená s otvírákem na lahve a dokonce jednu s označením tužka pro nepoctivého číšníka. Až si prohlédneme různé kuriozity, připomeneme si taky nejzajímavější okamžiky z historie téhle zdánlivě jednoduché pomůcky. Prozradíme vám třeba to, jak se do ní nesmazatelně zapsal dvorní architekt rodu Lichtenštejnů Josef Hardtmuth. A pokud si lámete hlavu tím, jak se do dřevěného válečku nebo hranolku dostane tuha, i na to nabídneme odpověď.
Tužka
Krupka
Město Krupka nedaleko Teplic má většina z nás spojené s bohatstvím v podobě cínu, který se tu po staletí těžil. Díky jeho zásobám ukrytým v zemi Krupka rostla a bohatla. Byť je dobývání už minulostí, ve městě najdeme dodnes řadu zajímavých staveb ze slavných časů. Naše putování začneme u zříceniny hradu, kterému se taky říkalo Růžový hrádek nebo Rosenburg. Dozvíme se, kdy vyrostl a v které době začal chátrat. A dojde i na pověst o nešťastné lásce, která je s ním spojena. Pak se vydáme do podhradí. Nejrušněji bývalo v ulici, která odnepaměti fungovala jako náměstí. Zastávku si zaslouží i několik místních svatostánků. Jeden najdeme na místě, které hojně navštěvovali poutníci. Dozvíme se, proč tu vyrostla dřevěná kaplička a později na jejím místě bazilika.
