Reportáže v regionech
Vernerův mlýn
Jedním z mnoha klapáčů, které kdysi fungovaly v naší krajině, byl ten v Brlohu nedaleko Loun. Poprvé se jeho kolo roztočilo v časech třicetileté války. Nejdřív patřil vrchnosti, později si ho mohli majitelé odkoupit. Vystřídalo se tu několik rodů a s obilím sem hospodáři jezdívali až do druhé světové války. Dnes stavení láká především milovníky starých časů a taky strojů. Potomci posledních mlynářů tu totiž vybudovali malé muzeum, ale zároveň se pustili do obnovy zařízení, které dokonce čas od času při různých akcích spouštějí. Dozvíme se od nich, jaké poklady jsou tu k vidění. A taky to, jak si jejich předci dokázali poradit ve chvíli, kdy byla v potoce, který poháněl mlýnské kolo, nouze o vodu. Jejich řešení bylo sice nákladné, ale osvědčilo se a, jak uvidíte, hodí se i dnes.
Vernerův mlýn
Plechové hračky
Patřily k dětství našich dědečků a babiček, ale dnes už je obdivujeme spíš jen v muzeích. Řeč je o plechových hračkách, zvláště těch na klíček. Autíčka, vlaky i sady nádobíčka v době první republiky vládly pokojíčkům těch nejmenších. Mezi jejich výrobci pak zase vládla továrna Husch v Litvínově. V tomhle severočeském městě se hračky z plechu začaly vyrábět už v 60. letech 19. století. Slavnou tradici se tu teď rozhodli připomenout unikátní výstavou. Značka Husch zmizela z trhu v roce 1939. Ještě za války pokračovala továrna ve výrobě hraček pod jiným názvem. Po osvobození ale téhle výrobě odzvonilo definitivně. Dnes jsou kousky, které se v litvínovské firmě narodily, žádaným sběratelským artiklem. Asi největší kolekci shromáždilo soukromé Muzeum technických hraček z Velvar. A právě poklady z jejich sbírky budeme společně obdivovat.
Plechové hračky
Jezero Milada
Víte, které jezero je u nás tím třetím největším? Jmenuje se Milada a najdete ho na severu Čech. Tam, kde se dnes rozprostírá, hučely ještě před dvaceti lety obří těžební stroje. Ročně z lomu vyrubaly pět tisíc tun velmi kvalitního hnědého uhlí a kolem 17 miliónů kubíků zeminy. To vše se odehrávalo sotva pár kilometrů vzdušnou čarou od centra krajské metropole Ústí nad Labem. Jenže díky první velké vodohospodářské rekultivaci v naší zemi se tahle lokalita stala oblíbeným výletním místem Ústečanů a nejen jich. Těžební jáma se napouštěla devět let, dalších pět roků trvaly úpravy okolí. Přestože je současná podoba krajiny poměrně mladá, už nyní nabízí spoustu příležitostí pro využití volného času. Daří se tu vzácným rostlinkám a pomalu se tady zabydlují i různí živočichové.
Jezero Milada
Zámek Ploskovice
Zámek Ploskovice patří k těm nejpůvabnějším u nás. Jeho stavitelka Anna Marie Františka Toskánská si jeho vybudováním na počátku 18. století plnila sen přiblížit se podobou svého letního sídla zahraniční šlechtě. K jeho chloubám patřily umělé jeskyně, takzvané grotty. Sloužily vždy k ochlazování panstva v parném létě. Bylo v nich šest kašen, které když chrlily vodu, jejíž šumění bylo slyšet po celém zámku a navozovalo pohodovou atmosféru. Z příjemných prostor navíc panstvo vozil další místní unikát – výtah. Zámek učaroval i panovníkovi Ferdinandu Dobrotivému, který si v něm po své abdikaci užíval politického důchodu. Přidal sice další patro, ale snažil se dochovat ducha stavby. Takže všechny úpravy probíhaly velmi citlivě. A po Ferdinandovi si místo oblíbila i další významná osobnost našich dějin. Dozvíte se, která.
Zámek Ploskovice
Budyně
Architektonickou perlou městečka Budyně je bývalé panské sídlo, do něhož se vchází přímo z náměstí. Ještě před sto dvaceti lety moc radosti svému okolí tahle stará stavba nedělala. Byla to ruina využívaná k hospodářským účelům. Až poslední soukromí majitelé, pánové z rodu Herbersteinů, mezi roky 1900–1913 přistoupili k obnově. A pokusili se vrátit památce její původní romantický kabát. Posoudíme, jak se jim to podařilo, ale připomeneme si i časy jiného zdejšího pána. Jana Zbyňka Zajíce z Hazmburku. Ten ze svého sídla před stovkami let učinil centrum společenského života. Hostil na něm významné osobnosti a taky vybudoval alchymistickou dílnu. Toužil totiž po zlatě, kameni mudrců i elixíru mládí. A dílna prý byla věhlasnější než ta, kterou měl k dispozici Rudolf II.
