Reportáže v regionech
Hrad Helfenburk
Hrad Helfenburk nedaleko Úštěka vyrostl na konci 14. století. Nedlouho poté se majitelem panství stal pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, čímž se stavba octla ve víru politického dění tehdejší neklidné doby. Dokonce svého času sloužila jako skrýš pro Svatovítský poklad. Na počátku třicetileté války ji vyplenili a vypálili vojáci, a tak to s ní vypadalo bledě. Zřícenina nestojí na výrazném vrchu, aby čněla na horizontu jako dominanta krajiny. Díky své netypické poloze zůstávala dlouhá léta v zapomnění ukrytá v lesích. Život ji znovu vdechl až na konci 19. století textilní průmyslník Josef Scroll a rušno je tu i dnes. Vydáme se na prohlídku toho, co se dochovalo do dnešních časů.
Hrad Helfenburk
Chmelařské památky Žatecka
Letos v červnu rezonovalo v Bahrajnu na zasedání Výboru organizace UNESCO jméno severočeského Žatce. Probírala se totiž jeho nominace na seznam památek kulturního a přírodního dědictví coby města chmele. Odborníci se ovšem shodli na tom, že dlouhou tradici pěstování a zpracování zeleného zlata připomíná i řada staveb v jeho okolí a zápis si zaslouží všechny společně. Naši procházku začneme v Chmelařském muzeu v Žatci, které se pyšní největší expozicí svého druhu na světě. Je součástí unikátního Chrámu chmele a piva. V něm si můžeme připomenout, že je to právě žatecký poloraný červeňák, jenž drží už drahnou dobu pozici nejkvalitnější odrůdy planety. Pak se zastavíme v několika vesničkách, v nichž se dochovaly zajímavé památky. Obdivovat budeme třeba starou sušárnu.
Chmelařské památky Žatecka
Konojedy
Na zámku v Konojedech v severních Čechách objevil v roce 1729 páter Koniáš tisíce zakázaných knih, které posloužily jako důkaz proti majiteli panství hraběti Šporkovi, velkému odpůrci rekatolizace a zastánci náboženské tolerance. Jen o pár desítek let později Šporkovi potomci sídlo zbořili a na jeho místě vybudovali klášter katolického řádu servitů. Ani řeholníkům ale nesloužila stavba dlouho. Nedlouhé poté přišly josefínské reformy a klášter byl zrušen. A tak si ho rodina koupila zpět a upravila ho znovu na zámek. Jak to s památkou bylo dál, proč jí hrozila úplná záhuba a kdo se postaral o její záchranu, to všechno při její prohlídce zjistíme.
Konojedy
Levínská keramika
Levín v Českém středohoří jsme společně navštívili nedávno. Připomněli jsme si i místní keramiku, která se tu stovky let vyráběla. Výtvory zdejších hrnčířů se těšily oblibě široko daleko. Na slavnou tradici nedávno navázaly Magdaléna Brožová a Ivana Švarcová. Obě začínaly s keramikou v Klínci, ale nakonec si svou dílnu vybudovaly právě v Levíně. Nechají nás do ní nahlédnout a prozradí, jak postupují, čím se inspirují a co všechno u nich můžeme vidět. Třeba to, kdo nebo co je to Levínský kocour, kterého na jejich nádobách i dalších výrobcích často najdeme. A taky to, že kromě tvarů, které bývaly typické pro jejich předchůdce, zkoušejí dělat i moderní. Navíc se snaží, aby v jejich dílně bylo pořád rušno a nepracovaly v ní jen ony.
Levínská keramika
Zubrnická lokálka
V roce 1890 vyjel první vlak na trať, která překonávala kopce Českého Středohoří na rozhraní Ústeckého, Děčínského a Litoměřického okresu. Díky stoupání až 40 promile se stala nejstrmější klasickou dráhou v Čechách. Takzvaná Zubrnická lokálka nebyla jen praktickou dopravní spojnicí, ale taky turistickou atrakci zpřístupňující široké veřejnosti zdejší malebnou krajinu. Úspěšně fungovala až do roku 1978. Pak osiřela. To ale bylo líto místním milovníkům železnice a rozhodli se, že provoz na ní obnoví. Pustili se nejprve do obnovy šestikilometrového úseku do Zubrnic. A po něm už deset let v sezóně jezdí turisté do tamního skanzenu. Jenže s tím se zachránci trati nesmířili a rozhodli se, že obnoví další kus dráhy. Společně si ho prohlédneme, zjistíme, co všechno bude zapotřebí k tomu, aby taky ožil a na co všechno se na něm v budoucnu můžou vyznavači romantiky na kolejích těšit.
