Reportáže v regionech
Klášter Doksany
Přibližně ve stejné době jako v Praze vznikl Strahovský klášter, kolem roku 1144, založil Vladislav II. se svou chotí Gertrudou v Doksanech teprve druhý ženský klášter v naší zemi. V jeho zdech se vzdělávaly i dcery českých králů, včetně sv. Anežky. Až do josefínských reforem vzkvétal, pak byl ovšem císařem zrušen a řeholnice z něj odešly. V následujících staletích sloužil jako kasárna i státní statek. Až na konci minulého věku se do něj opět vrátily sestry premonstrátského řádu. Konají se tu i bohoslužby pro veřejnost a vydat se můžete taky na prohlídku kostela a krypty. Interiéry si společně prohlédneme i my a připomeneme si, kdo všechno se podílel na jejich výzdobě
Klášter Doksany
Hasištejn
Hasištejn patří k nejstarším šlechtickým sídlům severozápadních Čech. První zmínka o něm pochází z roku 1348. Vyrostl ale ještě o pár desítek let dřív. Do českých dějin se nejvýrazněji zapsal coby sídlo vzpurného šlechtice, které musel panovník nemilosrdně pokořit, aby si zachoval respekt. Král Václav IV. v roce 1418 vyslal trestnou výpravu proti Jindřichu z Plavna. Dva měsíce trvalo obléhání, pak pevnost padla. Mikuláš Chudý z Lobkovic, který dobývání vedl pak hrad dostal jako odměnu za příkladnou službu do zástavy. Byl to první větší majetkový zisk budoucího mocného rodu. Nový pán se pustil do oprav staveb, které předtím sám ostřeloval. A se znalostí slabin obrany se rozhodl pro zásadní změnu. Proměn se dočkalo sídlo i za dalších majitelů a my zjistíme, co se z něj dochovalo dodnes.
Hasištejn
Kostel sv. Mikuláše v Lounech
Víte, co mají společného Vladislavský sál na Pražském hradě, královská oratoř v chrámu svatého Víta nebo katedrála svaté Barbory v Kutné Hoře? U zrodu všech těchto vzácných památek stál stavitel Benedikt Rejt z Pístova. Jeho dílem je i kostel svatého Mikuláše v Lounech, který je tak trochu ve stínu slavnějších zmíněných staveb. Neobvyklé stanové střechy jsou neodmyslitelnou součástí siluety severočeského města. Stopy tvůrce památky najdete i v interiéru svatostánku v podobě zdánlivě křehké, a přitom nosné pavučiny kamenného žebroví síťové klenby, která porušuje po staletí neměnné zásady statiky ve prospěch zdobnosti. Prohlédneme si i další skvosty interiéru a vystoupáme taky na věž.
Kostel sv. Mikuláše v Lounech
Hrad Helfenburk
Hrad Helfenburk nedaleko Úštěka vyrostl na konci 14. století. Nedlouho poté se majitelem panství stal pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, čímž se stavba octla ve víru politického dění tehdejší neklidné doby. Dokonce svého času sloužila jako skrýš pro Svatovítský poklad. Na počátku třicetileté války ji vyplenili a vypálili vojáci, a tak to s ní vypadalo bledě. Zřícenina nestojí na výrazném vrchu, aby čněla na horizontu jako dominanta krajiny. Díky své netypické poloze zůstávala dlouhá léta v zapomnění ukrytá v lesích. Život ji znovu vdechl až na konci 19. století textilní průmyslník Josef Scroll a rušno je tu i dnes. Vydáme se na prohlídku toho, co se dochovalo do dnešních časů.
Hrad Helfenburk
Chmelařské památky Žatecka
Letos v červnu rezonovalo v Bahrajnu na zasedání Výboru organizace UNESCO jméno severočeského Žatce. Probírala se totiž jeho nominace na seznam památek kulturního a přírodního dědictví coby města chmele. Odborníci se ovšem shodli na tom, že dlouhou tradici pěstování a zpracování zeleného zlata připomíná i řada staveb v jeho okolí a zápis si zaslouží všechny společně. Naši procházku začneme v Chmelařském muzeu v Žatci, které se pyšní největší expozicí svého druhu na světě. Je součástí unikátního Chrámu chmele a piva. V něm si můžeme připomenout, že je to právě žatecký poloraný červeňák, jenž drží už drahnou dobu pozici nejkvalitnější odrůdy planety. Pak se zastavíme v několika vesničkách, v nichž se dochovaly zajímavé památky. Obdivovat budeme třeba starou sušárnu.
