Reportáže v regionech
Teplice
Teplice rozhodně nepatří k nejznámějším lázeňským městům u nás. Přitom zdejší léčivé prameny byly cíleně využívány už za královny Judity, matky Přemysla Otakara I. Ta tu totiž v 11. století založila klášter se špitálem. Podle Hájkovy kroniky blahodárnou sílu termální vody odhalil dokonce už v roce 762 místní pasáček prasat. Dnes koupele v Pravřídle s teplotou přes 40 °C oceňují spíš zahraniční hosti. My si společně připomeneme časy, kdy lákaly i hlavy pomazané. Právě tady se dokonce poprvé a naposledy potkali Ludwig van Beethoven a Johann Wolfgang Goethe. A váže se k tomu zajímavá historka.
Teplice
Soutěsky Kamenice
Řeka Kamenice začíná svou čtyřicetikilometrovou pouť v Lužických horách a končí v Hřensku. Tam se těsně před hranicemi se Saskem vlévá do Labe. Poslední část jejího toku vede pískovcovými skalisky Českého Švýcarska, kde vznikly unikátní soutěsky. Místy jsou sotva deset metrů široké a kolmé stěny skal tam dosahují do výšky až devadesáti metrů. Proto se naši předci tohoto úseku báli. Dokonce se tam neodvážili ani vplout. Vše se změnilo na konci 19. století a paradoxně za to mohla sázka v hospodě. Prozradíme vám, jak to tenkrát bylo a jak se tenhle krásný kout proměnit ve vyhledávanou turistickou lokalitu.
Soutěsky Kamenice
Jezeří
V roce 1991 se k zámku Jezeří společně s prezidentem Václavem Havlem vypravil britský princ Charles. Před sebou měli měsíční krajinu severočeských povrchových dolů na hnědé uhlí a za zády ruinu barokního sídla. Od té doby se mnohé změnilo. Zámek restituoval rod Lobkowiczů, aby ho následně daroval státu. Památka získala nové střechy, ale na zásadní rekonstrukci zatím marně čeká. Nicméně už přes dvacet let je přístupná veřejnosti, mezi severočeskými pamětihodnostmi je dokonce čtvrtou nejnavštěvovanější. Do jejích prostor nahlédneme i my. Přestože v mordoru, jak se přezdívá uhelné díře pod ní, ještě stále hučí důlní stroje.
Jezeří
Hrad Šumburk
Šumburkové přišli do Čech ve 13. století z území dnešního Saska Anhaltska. Sídlo nesoucí jméno rodu u Klášterce nad Ohří vyrostlo ale až o dvě století později. Je dokonce jedním z nejmladších hradů u nás vůbec. Impulzem k jeho vzniku se stala roztržka dvou bratranců - Aleše a Viléma. Společně zdědili Pernštejn, ale pod jednou střechou se nesnesli, a tak se druhý z nich rozhodl vybudovat si vlastní domov. Učinil tak mezi lety 1431–1435 a rozhodně na něm nešetřil. Největšího rozkvětu se ovšem hrad dočkal až po smrti posledního pána z rodu Šumburků. Pokrok ale zastavit nešlo a středověké sídlo panstvu přestalo vyhovovat. Osiřelo a začalo chátrat. Zjistíme, co se z něj dochovalo do dnešních dnů.
Hrad Šumburk
Kraslice Poulíčkových
S velikonočními kraslicemi bývala svázaná řada mýtů. Kupříkladu posvěcené barevné vejce přehozené přes dům údajně chránilo před živly. Pokud se koulelo kolem pole, zajišťovalo dobrou úrodu, a to snězené na Zelený čtvrtek zase pomáhalo od zimnice. Muselo být ale plné. Kraslice z vyfouknuté skořápky se coby dekorační předmět objevují až posledních zhruba sto let. Pro většinu z nás je jejich zdobení záležitostí jemných ženských rukou. Ale mezi výrobci kraslic byste našli i pětici pánů malířů. Rodinnou tradici kupříkladu udržují Pavel a Jakub Poulíčkovi, kteří se věnují batikování skořápek ostrožskými vzory. Prozradí nám, jak se k téhle zálibě dostali a jak jejich motivy vypadají.
