Reportáže v regionech
Křížová cesta
Křižák – to bude náš první cíl. Místní tak říkají Křížovému vrchu uprostřed města Nejdek na Karlovarsku. Výšlap na jeho vrchol je rouben 14 perlami, jejichž autorem je nejdecký malíř Heřman Kouba.
Tahle křížová cesta vznikla před 150 lety a je jednou z nejdelších u nás. A na tvorbě reliéfů 14 poutních zastavení pracoval pan Kouba pět let. Navrhoval je a sám je i vyřezával.
Tradiční biblické motivy měly mít původně hliněný základ. Nakonec se ale autor rozhodl pro praktičtější polyuretan. A snad vás zaujme i to, že pro některé postavy biblických světců posloužili panu Koubovi i členové jeho rodiny. Výšlap v Nejdku stojí za to – právě odsud pak můžete krásně shlížet na město jako na dlani.
Křížová cesta
Obora Hory
Ve třetí reportáži vás zavedeme do obce Hory, na kterou narazíte tak zhruba v půli cesty z Karlových Varů do Lokte. Teď se tu sice staví silnice, ale hned za vsí už je příroda i krajina vstřícnější. Opuštěný kamenolom a hlavně divočina, do které se nesmělo dlouhá léta vstoupit.
Deset hektarů lesa skýtá dostatek příležitostí nejen kochat se krásnou neporušené krajiny a v místech, kde kdysi stával muniční sklad, se dnes prohánějí laně, kolouši, jeleni i mufloni – místní loketští lesáci jim tu totiž vybudovali oboru.
Okolí si oblíbil dokonce i sám Karel IV., který sem jezdívával na lov jelenů. Oborou s námi a s kamerou projde vedoucí polesí pan Adámek a ukáže nám zvířata, která se tady zabydlila, ale i ta, která jsou postižená a o která je třeba pečovat. Zůstávají tady na dožití.
Snad ještě dodáme, že těmito místy se dá dobře putovat i na kolech, třeba po cyklotrase z Karlových Varů a ze Sokolova, pěšky dojít pak po naučné stezce z Hor či od Svatošských skal. V turistických průvodcích budete ale tohle místo stále ještě hledat marně. A to je možná jeho výhoda.
Obora Hory
Lázeňství
Františkovy Lázně – světoznámé lázně, které spolutvoří pověstný západočeský léčebný triangl. Františkolázeňští se ale můžou pyšnit i unikátním návštěvnickým okruhem.
Pokud se ho rozhodnete, stejně tak jako my, projít celý, vězte, že se seznámíte s tím, jak vypadaly lázně a lázeňské procedury v dobách od konce 19. století až po současnost.
Prohlídku koupelí tak, jak vypadaly v době největší slávy, odstartujeme v nejkrásnějším a nejstarším lázeňském domě ve městě – ve Třech liliích. Vystavěn je tenhle architektonický skvost, který si jako jediný napříč dějinnému vývoji zachoval svůj původní název, v duchu romantického historismu.
Jeho největší chloubou je pak dobově zařízený Lojmanův salón. Místnost je pojmenována po hlavě rodiny, která ve městě postavila první hotel i balneoprovoz.
Do lázní jezdili lidé vždycky odpočívat, nabývat nových sil, léčit se a třeba i zhubnout, zbavit se nějakého toho kila.
Pokud lékař doporučil pacientovi shodit nějaké to kilo, měli naši předci dvě možnosti. Buď osedlat první tehdejší rotoped, nazývaný velotrap, který byl jezdeckým trenažérem a současně bicyklem, nebo použít poněkud drastičtější metodu – každý den pod dohleden lékaře popíjet projímadlo v podobě silné sirnaté minerálky.
Lázeňství
Andělská Hora
Naší další zastávkou bude Andělská Hora na Karlovarsku. Hrad i městečko leží v úbočí hory a staly se také místy, kde filmaři zakotvili své štáby. Třeba slavná Balada pro banditu se natáčela právě tady.
Možná ale nevíte, že kostel Svaté Trojice je raritní – je postaven na půdorysu rovnostranného trojúhelníku.
Z hradního vrchu v Andělské Hoře jsou vidět vlastně kostely dva: ten, který je zasvěcen sv. Michaelu Archandělovi a dominuje náměstí, a pak ten menší, vystavěný mezi lety 1696 až 1712 podle plánů Giovaniho Baptisty Alliprandiho – poutní kostel, kolem něhož stály tři kaple.
Andělská Hora
Horní hrad
Hrad si přál mít vždycky, prošel jich mnoho, možná pro inspiraci. Sen si Pavel Palacký splnil, když si hrad koupil.
Ruina za půldruhého milionu vyžadovala rekonstrukci, rozsáhlou, stejně tak rozsáhlou, jako je celá stavba čítající přes stovku místností. Pětičlenná rodina jich obývá jen několik. Horní hrad na Karlovarsku totiž v Palackého koncepci slouží hlavně jako kulturní centrum. Založil i obecně prospěšnou činnost, sdružil kolem sebe stovky nadšenců – dobrovolníků, kteří mu hodně pomohli.
A kde to vlastně jsme? Ocitli jsme se v neogoticky upraveném Hauenštejnu, který obýval do druhé světové války rod Buquoyů. Pak v něm byla ubytovna, dětský domov, ale nakonec ho stát ponechal jeho osudu. Pavel Palacký ho tedy převzal v žalostném stavu, ale dnes už má větší část vyčištěnou, zabezpečenou a zastřešenou.