Reportáže v regionech
Skoky u Žlutic
V naší poslední reportáži vám řekneme, proč se v Česku začalo užívat právě rčení o skákavé panence. Souvisí to se zázraky a s poutěmi lidí, kteří chodili do dnes už zaniklé vesnice Skoky na Žluticku. Tamní poutní místo totiž proslulo právě jako dějiště zázraků a obraz Panny Marie uzdravoval nemocné.
O malou vesničku kdesi v polích se najednou zajímali arcibiskupové z Prahy, hrabě z Kokořova, papežové a taky sama císařovna Marie Terezie. Když zázraků začalo přibývat, přijela i církevní komise a ve Žluticích začala s výslechy.
Od kláštera v Teplé vede i nová poutní a naučná stezka, která přes Toužimsko a Žluticko míří do Skoků. Kromě bývalé hospody a kamenných základů toho z původních stavení už ale moc nenajdete. Barokní chrám Navštívení Panny Marie, vysvěcený roku 1738, stojí na místě někdejší návsi. Prý na dřevěném roštu. Kvůli kaskádám, které vedou k jeho dveřím, dostala podle legendy vesnice své jméno a s ní i obraz Panenky Skákavé.
Skoky u Žlutic
Chrám sv. Mikuláše
Cheb, kdysi říšské město, vybudovalo na počátku 13. století svůj farní chrám jako pozdně románskou trojlodní basiliku s věžemi na bocích presbytáře. Po požáru roku 1270 začala obnova stavbou nového dlouhého gotického presbytáře, zhruba na přelomu 13. a 14. století.
V letech 1456–70 přestavěl mistr Joerg z Chebu trojlodí na pozdně gotickou halu, kterou v letech 1472–76 zaklenul E. Bauer z Eichstädtu. Z původní stavby se zachovaly věže a spodní část středu západního průčelí s románským hlavním portálem.
Při obléhání roku 1742 byly poškozeny horní části věží, které nahradil barokními nástavbami místní rodák Baltasar Neumann (1747), známý jinak z Bavorska. V průběhu 19. století byl kostel několikrát opravován, opatřen novogotickými předsíněmi a výraznými helmicemi věží.
Při bombardování roku 1945 byl poškozen, při obnově sneseny zbytky helmic, označované za nevhodně německé a věže zakryty nízkými stany. Současné opravy směřují hlavně k celkové obnově novogotického zastřešení obou věží. Dvě hlavní a 8 postranních věží přivezli řemeslníci před kostel a jako stavebnici je postupně skládali dohromady. Velkotonážní jeřáb s nosností minimálně 30 tun je potom vyzvednul nad chrámovou loď. Na cestu do oblak ještě musela věžní kopule samozřejmě zkropit svěcená voda.
Chrám sv. Mikuláše
Hrázděný statek
V nenápadné vesničce na Karlovarsku v Milíkově nedaleko Chebu se můžete projít originálním dobovým statkem. Statek má klasický půdorys chebského hrázděného statku: přibližně čtvercový dvůr uzavřený obytným stavením s chlévem, stodolou, do dvora otevřenou kolnou a výminek postavený na místě původních samostatných chlévů.
Statek je dochován ve stavební podobě nejpozději z 2. poloviny 19. století. Nejstarší budovou je stodola datovaná na jednom z vnitřních trámů k roku 1781. Obytný dům má přízemí dochované v chlévové části staré roubení zdí, které je z vnitřní strany překryto cihlovou přizdívkou.
Patro je hrázděné, do dvora opatřené dřevěnou pavlačí. Z poslední čtvrtiny 18. století je podle datace (1786) rovněž do dvora otevřená kůlna. Čtvrtou budovou uzavřeného statku je v místě původních nedochovaných chlévů vystavěný výminek, který je citlivě provedenou novostavbou ze 70. let minulého století.
Po druhé světové válce bylo venkovské stavení na základě přídělových listů spolu s pozemky přiděleno Jaroslavu Hovorkovi, který přišel do Milíkova spolu s manželkou ze severomoravské Mohelnice. Začátkem 70. let statek koupili Josef a Marie Benkovi, kteří původně statek zakoupili jako rekreační chalupu.
Nadále ho udržovali v dobrém stavu, prováděli citlivé renovační práce a shromažďovali stylový nábytek a vnitřní vybavení v tradičním chebském „egerlandském“ stylu. Posledními majiteli usedlosti byli manželé Ševčenkovi, kteří statek prodali v roce 2008. A v roce 2005 byl statek č. p. 18 v Milíkově zapsán do seznamu kulturních památek.
Hrázděný statek
Křížová cesta
Křižák – to bude náš první cíl. Místní tak říkají Křížovému vrchu uprostřed města Nejdek na Karlovarsku. Výšlap na jeho vrchol je rouben 14 perlami, jejichž autorem je nejdecký malíř Heřman Kouba.
Tahle křížová cesta vznikla před 150 lety a je jednou z nejdelších u nás. A na tvorbě reliéfů 14 poutních zastavení pracoval pan Kouba pět let. Navrhoval je a sám je i vyřezával.
Tradiční biblické motivy měly mít původně hliněný základ. Nakonec se ale autor rozhodl pro praktičtější polyuretan. A snad vás zaujme i to, že pro některé postavy biblických světců posloužili panu Koubovi i členové jeho rodiny. Výšlap v Nejdku stojí za to – právě odsud pak můžete krásně shlížet na město jako na dlani.
Křížová cesta
Obora Hory
Ve třetí reportáži vás zavedeme do obce Hory, na kterou narazíte tak zhruba v půli cesty z Karlových Varů do Lokte. Teď se tu sice staví silnice, ale hned za vsí už je příroda i krajina vstřícnější. Opuštěný kamenolom a hlavně divočina, do které se nesmělo dlouhá léta vstoupit.
Deset hektarů lesa skýtá dostatek příležitostí nejen kochat se krásnou neporušené krajiny a v místech, kde kdysi stával muniční sklad, se dnes prohánějí laně, kolouši, jeleni i mufloni – místní loketští lesáci jim tu totiž vybudovali oboru.
Okolí si oblíbil dokonce i sám Karel IV., který sem jezdívával na lov jelenů. Oborou s námi a s kamerou projde vedoucí polesí pan Adámek a ukáže nám zvířata, která se tady zabydlila, ale i ta, která jsou postižená a o která je třeba pečovat. Zůstávají tady na dožití.
Snad ještě dodáme, že těmito místy se dá dobře putovat i na kolech, třeba po cyklotrase z Karlových Varů a ze Sokolova, pěšky dojít pak po naučné stezce z Hor či od Svatošských skal. V turistických průvodcích budete ale tohle místo stále ještě hledat marně. A to je možná jeho výhoda.