Reportáže v regionech
Na kole po Ašsku
Ašsko je nejzápadnějším koutem naší země. Proto není divu, že právě tady vás zavedeme do míst, kudy odcházel v roce 1915 do exilu Edvard Beneš nebo kudy o třicet let později vstoupili na naše území američtí vojáci. A jsou to také místa, kam se takřka celou druhou polovinu dvacátého století málokdo odvážil vstoupit. Právě tudy totiž vedla železná opona. Dnes naše území s krajem bavorských sousedů spojuje mimo jiné cyklostezka dlouhá víc než čtyři desítky kilometrů. Co všechno nás při našem výletě čeká? Začneme u ašského nádraží. Koneckonců na německé straně vede cyklotrasa po bývalé trase železnice. My se ale vydáme trochu stranou, po signálce, tedy lesní silnici, kterou využívali pohraničníci, podél hranic. Dozvíme se, jak to tu vypadalo uplynulé desítky let, ale i dávno předtím, kdy hraniční čáru označovaly kamenné milníky zdobené erby šlechtických rodů. A zajímavostí nás čeká víc.
Cyklo Aš
Chebský hrad
Do dávných časů i do světa tajemna nás přenese výlet na nejstarší kamenný hrad u nás, který najdeme v Chebu. Skalnatý ostroh nad řekou Ohří obývali už staří Slované, pak je vytlačili němečtí osadníci. Už za nich měla osada pověst místa, kde se dějí prapodivné věci. Bývali tu vyslýchání nezdární poddaní a metody, které je měly přimět k mluvení, rozhodně nebyly nijak příjemné. Pak tu také chebský alchymista Zikmund Wann vyráběl elixír mládí. Císař Fridrich Barbarossa tady zase nechal vystavět Černou věž, která prý dodnes chrání hrad před zlými silami. Přesto ale není radno zdržovat se v areálu hradu po setmění. Za tmy prý nastává čas duchů a strašidel, kterých tu prý pobývá hned několik. Například čtyři důstojníci Albrechta z Valdštejna, kteří tu byli zavražděni. V kočáře s nimi prý jezdí i sám vévoda, zavražděný jen krátce po nich.
Chebský hrad
Statek Bernard
Statek Bernard najdete v blízkosti povrchového dolu v Královském Poříčí na Sokolovsku. Vyrostl původně jako hospodářský dvůr, který měl za úkol poskytovat zázemí uhelné společnosti. Dodával jí maso a různé zemědělské produkty. Po rozsáhlé rekonstrukci se sice vrátil k původní podobě, ale slouží už zcela jiným účelům. Můžeme tu například navštívit expozici věnovanou řece Ohři. Dozvíme se o řece a životě na ní všechno podstatné, ale ti zvídavější z nás budou mít navíc šanci vyzkoušet si interaktivní exponáty. A návštěvníci, kteří dají přednost řemeslům, zase určitě nepohrdnou možností vyzkoušet si svou šikovnost třeba při výrobě svíček, paličkování nebo tvorbě vitráží. Statek totiž funguje také jako centrum lidových řemesel.
Statek Bernard
Jáchymovské kostely
Jáchymov proslul zejména díky podzemnímu bohatství a jeho dolování. Horníci se vydávali za prací do tmy a nebezpečí. Možná i proto chtěli mít po výstupu na denní světlo blíž k Pánu Bohu. Ve městě vyrostla jedna z největších svatyň v celých Krušných horách – kostel svatého Jáchyma. Vešlo by se do něj kolem tří tisícovek lidí. Kostel je dominantou jáchymovského náměstí a zajímavý je i jeho interiér. Najdeme v něm mimo jiné sošku Panny Marie, kterou místní věřící v polovině minulého století chránili vlastími těly před odvežením. Pozornost si zalouží i kostelík Všech Svatých neboli také Špitální. Je to nejstarší jáchymovská stavba a nejstarší hrázděná svého druhu v zemi. Jeho chloubou je oltářní obraz od Lukase Granacha. A zastavíme se ještě u kaple zasvěcené patronce havířů – svaté Barboře.
Jáchymovské kostely
Jáchymov
Jáchymov má většina z nás spojený s uranovými doly a také s polovinou minulého století. Městečko, které bývá nazývanou branou do Krušných hor, má ale historii podstatně delší. V 16. století tu byly objeveny stříbrné žíly a těžba stříbra přinesla nově vzniklému městu věhlas i bohatství. Těžilo se tu i později, kdy už stříbra nebylo tolik. Zájem o uran vznikl v polovně 19. století, kdy se začal používal na výrobu barev. Jeho další využití objevila o něco později Marie Curie. Horníci sami pak objevili další poklad. Ve druhé polovině 19. století v dolech vytryskla voda, která jim ulevovala od bolesti a pomáhala hojit rány. A časem se začala využívat k léčbě ve velkém. Místní lázně už oslavily sté narozeniny a radonová voda v nich léčí stále. Především různé choroby pohybového ústrojí. Pomáhá ale také „dobíjet baterky“.