Reportáže v regionech
Jáchymovské kostely
Jáchymov proslul zejména díky podzemnímu bohatství a jeho dolování. Horníci se vydávali za prací do tmy a nebezpečí. Možná i proto chtěli mít po výstupu na denní světlo blíž k Pánu Bohu. Ve městě vyrostla jedna z největších svatyň v celých Krušných horách – kostel svatého Jáchyma. Vešlo by se do něj kolem tří tisícovek lidí. Kostel je dominantou jáchymovského náměstí a zajímavý je i jeho interiér. Najdeme v něm mimo jiné sošku Panny Marie, kterou místní věřící v polovině minulého století chránili vlastími těly před odvežením. Pozornost si zalouží i kostelík Všech Svatých neboli také Špitální. Je to nejstarší jáchymovská stavba a nejstarší hrázděná svého druhu v zemi. Jeho chloubou je oltářní obraz od Lukase Granacha. A zastavíme se ještě u kaple zasvěcené patronce havířů – svaté Barboře.
Jáchymovské kostely
Jáchymov
Jáchymov má většina z nás spojený s uranovými doly a také s polovinou minulého století. Městečko, které bývá nazývanou branou do Krušných hor, má ale historii podstatně delší. V 16. století tu byly objeveny stříbrné žíly a těžba stříbra přinesla nově vzniklému městu věhlas i bohatství. Těžilo se tu i později, kdy už stříbra nebylo tolik. Zájem o uran vznikl v polovně 19. století, kdy se začal používal na výrobu barev. Jeho další využití objevila o něco později Marie Curie. Horníci sami pak objevili další poklad. Ve druhé polovině 19. století v dolech vytryskla voda, která jim ulevovala od bolesti a pomáhala hojit rány. A časem se začala využívat k léčbě ve velkém. Místní lázně už oslavily sté narozeniny a radonová voda v nich léčí stále. Především různé choroby pohybového ústrojí. Pomáhá ale také „dobíjet baterky“.
Jáchymov
Karlovarské pohárky
Porcelánové pohárky v různých barvách, tvarech i s pestrým zdobením patří ke Karlovým Varům stejně neodmyslitelně jako jejich léčivé prameny. Léčbu s jejich pomocí poprvé v roce 1521 popsal loketský lékař Václav Payer. A v Lokti najdeme také rozsáhlou sbírku pohárků, z nichž pacienti ve vyhlášeném lázeňském městě popíjejí léčivou vodu. Víc než třináct stovek jich od padesátých let shromáždily tři generace rodiny Lojínových. Najdete u nich pohárek z pravého stříbra, ale samozřejmě také spoustu porcelánové krásy. Vysloužili si dokonce zápis do České knihy rekordů. Zatímco se budeme kochat krásnými kousky různých tvarů, dozvíme se například, že se známým kalíškům nejdřív říkal Spruderbecher, což znamená Vřídelní pohár. Do celého světa je rozšířili návštěvníci Karlových Varů, kteří si je odvezli jako suvenýr domů a pak s nimi vyrazili do jiného lázeňského města.
Karlovarské pohárky
Becherova vila
V Karlových Varech se tentokrát nevypravíme za žádnými procedurami ani za léčivými prameny. I když s tím pověstným třináctým bude naše zastavení souviset. Ve vilové čtvrti, která ve městě vyrostla podle zahraničních vzorů a dostala také anglický název West end, stojí i vila nesoucí jméno slavného rodu likérníků. Becherovu vilu nechal vystavět vnuk zakladatele rodinného podniku a také šéf továrny na výrobu Becherovky Gustav na počátku minulého století. Chtěl se usadit a věnovat rodinnému životu, ale dlouho si ho neužíval. Do nového sídla se přestěhoval v roce 1914 a o sedm let později zemřel. Vila byla nedávno po rekonstrukci znovu zpřístupněna a kromě vlastní architektury si v ní návštěvníci mohou užít například hudby při koncertech.
Becherova vila
Vrch Vladař
Vrch Vladař nedaleko Žlutic na pomezí Karlovarského a Plzeňského kraje patří k nejkrásnějším stolovým horám. Je ale také místem s dlouhou historií. Poprvé se na něm naši předci usídlili praveděpodobně už půl tisíciletí před naším letopočtem. Před několika desítkami let čistě náhodou narazil na zbytky dřevěných trámů bagrista při hloubení rybníčku pro dětský tábor. A archeologové zjistili, že jde o objev jako hrom. Při naší procházce si prohlédneme valy, které dosahují v součtu délky 11 kilometrů a chrání plochu zhruba 115 hektarů. Většinu z této plochy zabíralo podhradí, malá část pak patřila akropoli. Po prvních obyvatelích se tu zabydleli možná i Keltové a několik dní tu se svým vojskem strávil ještě mnohem později také Jan Žižka.
