Reportáže v regionech
Luby
Luby na Chebsku bývaly kdysi známé pod názvem Schönbach. Jejich dnešní jméno připomíná dlouholetou tradici výroby hudebních nástrojů, hlavně houslí. Za jejími začátky bychom se museli vypravit až do 16. století, kdy sem přicházeli horníci, ale také muzikanti, kteří si výrobou instrumentů přivydělávali. Později pak tahle práce řadu lidí začala živit. Ve městě najdeme továrnu, kde nástroje vznikají ve velkém, ale také hned několik mistrů houslařů. A od nich se dozvíme, jak dlouho trvá a co všechno je potřeba udělat, aby mohli z nově vytvořených houslí vyloudit první tón. Smrkové dřevo na výrobu se kdysi získavalo na Šumavě, dnes dávají odborníci přednost dovezenému třeba ze zemí bývalé Jugoslávie. Ale až několik desítek let po pokácení stromu se mohou pustit do práce. I ta pak trvá pěkně dlouho.
Luby
Komorní hůrka
Komorní hůrka mezi Františkovými Lázněmi a Chebem je dnes vlídným poklidným vrchem. Před stovkami tisíciletí by ale bylo zřejmě velmi nebezpečné jen se k ní přiblížit. Tehdy totiž chrlila žhavou lávu. Ta prý létala do výšky a ještě ve vzduchu tak stihla chladnout a tuhnout. Tomuhle způsobu sopečné činnosti se říká havajská fontána, ale žádná romantika to asi nebyla. Díky Komorní hůrce můžete na západě Čech zažít také malé, ale zato prý pěkně hlučné zemětřesení. Pokud vás zajímá, co je jeho příčinou, tak pozorně poslouchejte. V časech, kdy už sopka dávno lávu nechrlila, staly se zdejší kameny vzniklé z ní oblíbeným stavebním materiálem, použity byly například při budování černé věže chebského hradu. Moc jich tu tedy nezbylo, ale zato byste tu prý mohli narazit na trpaslíky.
Komorní hůrka
Kyselky v okolí Teplé
Procházku přírodou, kterou ještě zpestříme ochutnáváním vyhlášených minerálek, si dopřejeme v okolí Teplé na Karlovarsku. Kyselek tu prý vyvěralo ohromné množství, Bohuslav Balbín před víc než třemi stovkami let napsal, že je jimi Tepelsko doslova přesyceno. Nedávné časy nebyly pro prameny příliš přiznivé, ale dnes už jsou jich asi tři desítky obnoveny a zájemce mezi nimi provede naučná stezka. My svou cestu začneme u Otročínského pramene. Voda tu vyvěrá z dutého kmene jedle, která byla do vývěru osazena v roce 1819. Nejkvalitnější místní minerálku pak najdeme kousek od Teplé směrem na Mariánské Lázně. Jmenuje se Oriona. Za druhé světové války ji tu prý čepovali pro německé vojáky a zájem o ní byl dokonce až v Africe.
Kyselky v okolí Teplé
Na kole po Ašsku
Ašsko je nejzápadnějším koutem naší země. Proto není divu, že právě tady vás zavedeme do míst, kudy odcházel v roce 1915 do exilu Edvard Beneš nebo kudy o třicet let později vstoupili na naše území američtí vojáci. A jsou to také místa, kam se takřka celou druhou polovinu dvacátého století málokdo odvážil vstoupit. Právě tudy totiž vedla železná opona. Dnes naše území s krajem bavorských sousedů spojuje mimo jiné cyklostezka dlouhá víc než čtyři desítky kilometrů. Co všechno nás při našem výletě čeká? Začneme u ašského nádraží. Koneckonců na německé straně vede cyklotrasa po bývalé trase železnice. My se ale vydáme trochu stranou, po signálce, tedy lesní silnici, kterou využívali pohraničníci, podél hranic. Dozvíme se, jak to tu vypadalo uplynulé desítky let, ale i dávno předtím, kdy hraniční čáru označovaly kamenné milníky zdobené erby šlechtických rodů. A zajímavostí nás čeká víc.
Cyklo Aš
Chebský hrad
Do dávných časů i do světa tajemna nás přenese výlet na nejstarší kamenný hrad u nás, který najdeme v Chebu. Skalnatý ostroh nad řekou Ohří obývali už staří Slované, pak je vytlačili němečtí osadníci. Už za nich měla osada pověst místa, kde se dějí prapodivné věci. Bývali tu vyslýchání nezdární poddaní a metody, které je měly přimět k mluvení, rozhodně nebyly nijak příjemné. Pak tu také chebský alchymista Zikmund Wann vyráběl elixír mládí. Císař Fridrich Barbarossa tady zase nechal vystavět Černou věž, která prý dodnes chrání hrad před zlými silami. Přesto ale není radno zdržovat se v areálu hradu po setmění. Za tmy prý nastává čas duchů a strašidel, kterých tu prý pobývá hned několik. Například čtyři důstojníci Albrechta z Valdštejna, kteří tu byli zavražděni. V kočáře s nimi prý jezdí i sám vévoda, zavražděný jen krátce po nich.