Reportáže v regionech
Bednáři
České učňovské školství na tom není nejlíp. O učební obory je malý zájem, některé postupně zanikají nebo už se neučí vůbec. Na kahánku mají taky bednáři. Ano, ti, bez nichž bychom si nevychutnali kvalitní víno či pivo.
Samo bednářství má dokonce dva obory – vinařské a pivovarské. Oblast Moravy si své sudaře přece jen ještě snaží udržet a vychovat, české pivní soudky už jsou na tom hůř. Jediným, kdo drží sudařskou tradici chmelového moku, je plzeňský pivovar. Zručných bednářů tady mají už jen devět.
My vám ukážeme to, co se líbí i těm, kteří se přijdou podívat na to, jak se sudy vyrábějí. Smolení sudů. Používají se tři smoly: kanadská, americká a dokonce i čínská a různé přísady. Smola se musí nejdřív vařit a pak ji mistři lijí otvorem do sudu, kde se musí pěkně vyválet, aby vytvořila pevný ochranný film.
Bednáři
Manětín
Podíváme se i do Manětína – barokní západočeské perly. Manětínský zámek koupila od svého manžela hraběnka Marie Gabriela Lažanská Černínová z Chudenic rok před jeho smrtí. Společně měli 4 děti. V roce 1712 ale téměř celá stavba vyhořela. Hraběnka, jejímž dědem byl stavitel Černínského paláce, se ale nezalekla a pustila se do rekonstrukce a obnovy.
Krásné pískovcové sochy otočené směrem k zámku se staly jakousi dominantou i symbolem okolí manětínského zámku. A své o nich věděl i prezident Beneš, který místní překvapil otázkou, proč má jedna z nich tři uši. Vy se to dozvíte samozřejmě taky.
Manětín
Vodárenská věž
Plzeň proslavilo pivo. Tak tuhle větu jsme si samozřejmě mohli odpustit, protože to přece vědí i ti, kteří hořkému chmelovému moku neholdují. Možná ale nevíte, že plzeňský pivovar byl posledním místem odpočinku chodského barda Koziny, než byl oběšen. Jeho pomníček stojí vedle vodárenské věže, která slaví sté narozeniny. Její silueta prý dala vzniknout i některým nizozemským majákům.
Vodárenská věž
Tvrz Lštění
S panem Procházkou pak navštívíme jeho tvrz ve Lštění na Domažlicku. Původně zcela zchátralá, zničená a vybydlená nemovitost zraky turistů spíš odrazovala, Procházkovi se ale práce nezalekli, vybourali staré zazdívky, opravili původní zdivo a přitom jim postupně stavba rozkrývala svá skrytá tajemství, architektonická i designérská. Ruina, původem ze 14. století, se probudila do krásy a Procházkovi zapátrali i v jejích dějinách. Tvrz už prokoukla a sousedku jí dělá dokonce i zámeček.
Tvrz Lštění
Muzeum J. Š. Baara
Deset kilometrů od Domažlic narazíte na obec Klenčí pod Čerchovem, kterou proslavil Jindřich Šimon Baar – básník, prozaik i farář, jemuž učarovala místa, která důvěrně znal – znalec Chodů, chodského prostředí a chodských zvyků. Chtěl se stát učitelem, češtinářem, jenže nikoli osud, ale hlavně rodiče jeho snu příliš nevěřili a možná se i báli toho, že by nákladná studia zruinovala už tak chudou rodinu. Mladý Jindřich Šimon skončil nakonec v lyceálním římskokatolickém semináři. Neproslul jako věhlasný kněz, ale jako spisovatel.