Reportáže v regionech
Blovice
Pak se ve vší tichosti přesuneme do Muzea jižního Plzeňska v Blovicích. Tiše proto, že tady začala stálá expozice, která mapuje ložnice a historické spodní prádlo našich prapředků. K vidění je zde přes sto let stará ložnice doplněná historickými kusy dámského spodního prádla z devatenáctého a dvacátého století: Svět korzetů, podprsenek a dalšího spodního prádla.
Ložnice byly v 16. století považovány za luxus, postele byly vydávány na odiv a přijímaly se tady i návštěvy, s nimž se v postelích i hodovalo. A myslelo se i na záchody – i jejich důmyslný systém uvidíte. Na expozici spodního prádla navazuje další dlouhodobá expozice nazvaná „Prádlo našich babiček“.
Blovice
Tachov
V západních Čechách zavítáme do pekla. Dorazíme k němu z Tachova, města, jemuž dal vzniknout Přemysl Otakar II. Maršálovou alejí se vydáme na naši cestu. Půjdeme přes hradby, které bránily a hlídaly vstup do Království českého, když přes Tachov vedla důležitá obchodní norimberská stezka.
Pomáhaly jim v tom i hradební bašty, z původních 26 se jich zachovalo 21. Tachovské hradby neměly obvyklé ochozy, na hradební vyhlídku se vstupovalo samostatným vchodem Z původních tří městských bran zůstalo jen torzo Dolní neboli Říšské brány, kterou vjížděl do města i císař Karel IV. Tachov se totiž těšil velké oblibě u Lucemburků, a Karlova žena Anna pocházela vlastně ze sousedství, z Horní Falce.
Pro osvěžení a získání sil se vydáme i k lázeňskému pavilonu, kde mají znamenitou minerální vodu – tachovská studená kyselka je nejjižnějším vývěrem, který se dostává na povrch v takzvané mariánsko-lázeňské zřídelní oblasti. A posilněni pak konečně docházíme k cíli – Peklo aneb poutní chrám, který zde vyrostl asi před třemi sty lety.
Tachov
Obří balvany
Podíváme se na kameny, kvůli kterým se dokonce vedly a možná ještě někdy i vedou spory. Dostanete se sem ze Žihle po silnici k rozcestníku, přes železniční přejezd po žluté značce vzhůru kolem útvarů Dědek, Bába. Pak odbočíte na 500 m vzdálenou Uhlířskou louku, kde uvidíte shluk kamenů. Po 1 km dorazíte k Obětišti, kam dojdete po červené značce směrem ke Sklárně.
Lesní komplex severozápadně od obce Žihle na severu Plzeňska patří do přírodního parku Horní Střela. Až do roku 1993 totiž nikdo nepochyboval o tom, že zdejší kameny jsou výhradně produktem přírodních procesů.
Pak oznámila ale senzibilka, že u žihelských kamenů pociťuje cosi zvláštního, stejně jako při návštěvě známých kounovských řad. A milovníci záhad proto podnikli ke kamenům několik výprav. Na plošině se prý konaly obřady. Podobné rituální využití nápadných přírodních kamenů podle archeologů samozřejmě nelze vyloučit, ze Žihle ale o něm neexistují žádné důkazy – vyjma těch psychotronických, na ty ale archeologové nevěří.
Podle geologů jsou všechny žihelské kamenné objekty bez výjimky dílem přírody. My se na olbřímí kamenné krasavce vypravíme s panem Mergelem, geologem, a žihelským kronikářem Františkem Půtou. Pro jistotu jen dodáváme, že se budeme pohybovat po západních Čechách.
Obří balvany
Sklářka
V Dobré Vodě u Hartmanic žije paní Vladimíra Tesařová, která se už víc než dvacet let zajímá o sklářství, kterému upsala své srdce a taky volné chvíle. Má za sebou zdařilou produkci plastik i oltářů nebo křížové cesty.
Některé z jejích prací se pyšnily tím, že byly k vidění i v zahraničí. Podíváme se s ní na to, jak všechny její výtvory vznikají, jak se rozkresluje sklo.
Zajímavé taky je, že to, co se obyčejně u skla označuje jako křehká krása, v tomhle případě moc neplatí. Některá dílka naší paní sklářky nabírají téměř třísetkilové hmotnosti.
K významným pracím Vladimíry Tesařové patří abstraktní reliéfy. Ty dnes najdete v České národní bance na Příkopech nebo v Komerční bance na Malostranském náměstí.
Paní Tesařová zhotovila i řadu křížových cest a oltářů. K nejzajímavějším patří oltář ze skla, který je k vidění v kostele sv. Vintíře v Dobré Vodě. Původně románský kostel, dnes v barokním plášti z roku 1706, ve svých interiérech skrývá na 35 plastik českých a německých světců.
Sklářka
Míšeňský porcelán
Z Prahy se vypravíme západním směrem do Plzně. V tamním Západočeském muzeu totiž vystavují sbírku míšeňského historického porcelánu. Má už stoletou tradici a v průběhu let její podobu ovlivnily nákupy na starožitnických aukcích a od soukromníků.
Patří mezi nejkvalitnější soubory v muzeích ČR, protože jsou v ní zastoupeny unikátní porcelánové kousky, a to v měřítku nejen evropském: (např. prvopočáteční období pokusů a výroby tzv. Böttgerovy kameniny, práce malíře J. G. Höroldta, modelérů J. J. Kaendlera, F. E. Meyera, J. F. Eberleina aj).
Ojedinělým kusem je zmenšený porcelánový model jezdeckého pomníku saského kurfiřta a polského krále Friedricha Augusta II., zhotovený jako zkušební výpal pro sochu v dvojnásobné životní velikosti. Na světě existují jen tři kousky.
I další vývojové etapy historie míšeňského porcelánu jsou dokumentovány cenným sbírkovým materiálem od doby pozdního baroka, rokoka, klasicismu a empíru, biedermeieru, přes období historizujících stylů až po secesi a art deco).
Sbírka je časově ohraničená od data vzniku míšeňské manufaktury v roce 1710 do doby před II. světovou válkou a čítá víc než 400 položek.