Reportáže v regionech
Přeštický kostel
Přeštice na Klatovsku se pyšní neobvykle velkým kostelem. Jeho stavbu vedl samotný Kilián Ignác Dientzenhofer, i když ji nestihl dokončit. My vám vysvětlíme, jak malé městečko k tak velkému chrámu přišlo. Začátek příběhu najdeme na konci 17. století, kdy jeden dobřanský malíř pro přeštickou sběratelku Alžbětu Hofmistrovou namaloval malý obrázek. V roce 1700 se k němu jedna žena modlila a začaly se dít zvláštní věci. Obrázek se potil, slzel. Zanedlouho se stejného zážitku dočkala jeho majitelka, a tak putoval obrázek k prozkoumání k arcibiskupské komisi. Modlitby k madonce navíc pomáhaly uzdravovat. Lidé sepisovali své zkušenosti a potvrzovali zázračnost obrázku. Církev se nejprve zdráhala, ale nakonec uznala obrázek za zázračný a pro poutníky v Přešticích vyrostl velký kostel.
Přeštický kostel
Spálené Poříčí
Spálené Poříčí se pyšní řadou pamětihodností. Tou největší je renesanční zámek. Centrum města, kde se společně s barokní farou nachází, bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací a v roce 2003 získalo celé město právě za obnovu zámku a několika dalších staveb titul Historické město roku. K cenným objektům patří také barokní špejchar, který vyrostl zřejmě ke konci první třetiny 18. století. Nedávno prodělal rekonstrukci a bylo v něm zřízeno muzeum. V přízemí se návštěvníci dozvědí všechno podstatné o historii objektu a najdou tam také expozici zemědělské techniky. O patro výš je čeká nevšední naučná stezka. Hezky pod střechou se projdou brdskou krajinou a dozví se o ní to nejdůležitější. A v patře nejvyšším se pak díky výstavě obrázků Jiřího Wintera Neprakty pobaví.
Zámek Spálené Poříčí
Vrčeňský mlýn
Nedaleko Nepomuku, v obci Vrčeň vybudovali před stovkami let cisterciáčtí mniši z blízkého kláštera pilu. Časem k ní přistavěli i mlýn, ve kterém se před čtyřmi stoletími usadili předci dnešního majitele Jaroslava Barocha. Ti tu mleli mouku až do druhé světové války, kdy jejich práci zastavili Němci. Na samém počátku dvacátého století se rodina pustila do velké přestavby mlýna. Vodní kola nahradila Francisova turbína, která poháněla transmisi. Rekonstrukce byla velmi nákladná a také moderní. Pan Baroch se sice nikdy, navzdory rodinné tradici, mlynářem nestal, ale přesto nám při prohlídce ukáže, jak to všechno ve mlýně fungovalo a co všechno předcházelo tomu, než si zákazníci mohli odvézt mouku.
Vrčeňský mlýn
Hracholusky
Hracholusky jsou pro obyvatele Plzně tím samým, čím pro Pražany Slapy. Oblíbené místo k odpočinku i sportovnímu vyžití. Už před lety je objevili trampové. K nim se později přidali chataři a dnes podél vody najdeme i řadu kempů. Za vznik vyhledávané přehradní nádrže trochu paradoxně může plzeňská Škodovka. V létě mívala problémy se zásobováním užitkovou vodou, a tak na řece Mže vyrostla přehrada, která pomohla potíže vyřešit. Pokud dáte před obdivováním přírodních krás přednost technickým zajímavostem, určitě se zastavíte u samotné hráze nebo si prohlédnete vodní elektrárnu. Příznivce staré architektury zase jistě potěší pověstmi opředený hrad nedaleko hráze. Postavit ho nechali pánové z rodu Bubnů, kteří odsud pocházeli, ale ve 14. století přesídlili na východ Čech.
Hracholusky
Klatovský karafiát
K pýchám Klatov patří karafiát. Voní po skořici a hřebíčku, hýří všemi barvami a také počtem okvětních lístků předčí svého francouzského předka. Do Klatov přivezl semínka drobnokvětého karafiátu po napoleonských válkách rytmistr baron Volšanský. Nejprve se pustil do pěstování dovezené květiny a posléze i do jejího šlechtění. A za pár let byl na světě klatovský karafiát, který švédský botanik Carl Linné označil dokonce za božský. Bohaté a voňavé květy dnes můžeme obdivovat podél městských hradeb a navíc zavítáme k pěstiteli Petrovi Pošefkovi, který nám prozradí, jak moc je složité takový klatovský karafiát vypěstovat a že na výsledek si musíme počkat pět až sedm let.