Reportáže v regionech
Z Rokycan do Strašic
Nedávno jsme navštívili Muzeum na demarkační linii v Rokycanech a tentokrát se na kole přesuneme o kus dál do Strašic, kde si také připomeneme armádní život. V opuštěném vojenském areálu byla vybudována dvě muzea. V regionálním zavzpomínáme na herce Národního divadla Jindřicha Mošnu a jeho rodinu. Proč? Mistr jezdíval do nedalekého Dobřívu a dokonce se oženil s dcerou tamního hostinského. Nemineme ani muzeum dopravy, kde nás čeká řada vysloužilých autobusů a trolejbusů. Při procházce areálem samozřejmě zmíníme i jeho vojenskou minulost a nezapomeneme ani na krásnou brdskou přírodu. Miloval ji mimo jiné slavný Joachim Barrande, který si prý z procházek vozíval spoustů svých oblíbených trilobitů.
Z Rokycan do Strašic
Tři střevíčky
Za Popelkou a jejími kouzelnými oříšky se vypravíme na zámek do Horšovského Týna. Právě tam totiž po celé prázdniny probíhá výstava věnovaná jedné z našich nejslavnějších pohádek. Nenechte se zaskočit názvem výstavy, který zní Tři střevíčky pro Popelku. Není to chyba autorů, jen upozornění na to, že při návštěvě zámku odhalíme jedno překvapení. Kromě toho si samozřejmě prohlédneme krásné kostýmy, které se narodily v dílně Theodora Pištěka. Nechybí mezi nimi drobné šaty Popelčiny, ale ani poněkud rozměrnější garderóba nepřehlédnutelné Droběny. Připomeneme si, kde všude se filmaři při natáčení zabydleli a přidáme pár zajímavostí ze zákulisí natáčení i přípravy výstavy.
Tři střevíčky
Muzeum na demarkační linii
Největší nestátní vojenské muzeum u nás najdeme v Rokycanech, konkrétně v místech, kde se na konci druhé světové války potkali vojáci sovětské a americké armády. Díky tomu, že řada exponátů kdysi měla domov v barrandovských studiích, můžeme se tu seznámit s ostřílenými filmovými hrdiny. Vidět byly třeba ve filmech Kolja, Obecná škola, ale také v Tobruku nebo Obchodníkovi se smrtí s Nicolasem Cagem. Při prohlídce muzea, které se pyšní bezmála dvěma stovkami vozidel z období od roku 1927 až do současnosti, se ale nebudeme věnovat jen filmu. Řeč bude například o legendárních tancích T 34, hrdinech druhé světové války, kterých se vyrobilo zhruba čtyřicet tisíc kusů. Proč tolik? Byla jich velká spotřeba, protože v bojích měl prý tank životnost pouhých 10-12 minut. Ve vnitřní expozici si pak připomeneme důležité okamžiky světové války s pořadovým číslem dvě.
Muzeum na demarkační linii
Bizoni v Halži
Za bizoním stádem se vydáme na západ. Ale nebojte se dlouhé cesty, bude to jen západ náš český. Zmiňované stádo je totiž doma v Halži na Tachovsku. Je jaro, takže se můžeme potěšit i pohledem na malá telátka. K tomu přidáme informace o tom, jaké jsou bizoní samice matky a prozradíme vám také, jestli mají stejmé mléko jako krávy. Dozvíme se i to, že bizoni špatně vidí a snadno se vylekají, takže se v jejich blízkosti docela určitě hodí opatrnost. A až se vynadíváme, přesuneme se do místního špýcharu, v kterém nedávno zřídili Vesnické muzeum. Na co se můžemte těšit při jeho návštěvě? Třeba na žebřiňáky, kočáry, ale také na vazač povřísel nebo šroták na obilí. Všechny tyhle staré poklady shromáždil na stará kolena pan Antonín Vaněk.
Bizoni v Halži
Zlatá cesta
Cestou, kterou kdysi putovali čeští králové z Norimberka do Prahy a kudy také chodívali či jezdívali na doporučení Karla IV. obchodníci, se vydáme od Tachova k sousedům do Bavorska. Cesta, která se říkalo Zlatá a uplynulé desítky let se ukrývala v hraničním pásmu, byla zahalena tajemstvími. Dnes už místní vědí, kudy vedla a možná se o ní brzy dozvědí ještě víc díky chystanému archeologickému průzkumu. Rájem pro milovníky historie je ale také návštěva v Historickém parku v bavorském Bärnau. Vyrostly tu repliky starých staveb, díky pomoci odborníků jsou opravdu hodně autentické, a tak se bez velkého přemlouvání fantazie můžeme přesunout třeba do osmého století, kdy tu žili Slované. Tuhle dobu připomíná slovanská vesnice, časy o něco mladší pak hrádek, jehož rekonstrukce je jedinou stavbou svého druhu v Evropě.