Reportáže v regionech
Zelenohorská pošta
Poštovní úřad zřídili v Nepomuku už na konci 17. století hrabě Šternebrk a jeho hejtman Táborský. Poštovní a dostavníková stanice pak sloužila na trati mezi Vídní a Chebem víc než sto let. Pošta v té době neměla na starosti jen psaní a jiné zásilky, ale vozila také lidi, významné osobnosti nevyjímaje. Mezi „zákazníky“ té nepomucké bychom našli i samotné císaře - Josefa II. a Františka I. Poštovní úřad byl z historického areálu později přesunut, dnes v něm najdeme muzeum veteránů ze sbírky Františka Kroupy a jeho syna. Starší z obou pánů zahořel láskou k motocyklům už v dětství a vydržela mu dodnes. Jeho vysněným kouskem byla kdysi dávno Saxoneta, kolo s pomocným motorkem. I to můžeme v jeho muzeu obdivovat. Najdeme tu také zámečnickou dílnu a expozici doplňují zemědělské stroje z dávných časů.


Zelenohorská pošta
Přimda
Po dlouhých dvou desetiletích se návštěvníkům zase otevřely brány starého hradu Přimda. Po Pražském hradě je snad jediným celistvě dochovaným románským hradem u nás. Vyrostl už někdy ve dvacátých letech 12. století a původně střežil obchodní stezku z Prahy a Plzně do Horní Falce. Později sloužil jako vězení, vězněn tu byl například kníže Soběslav II. i budoucí král Přemysl Otakar II. V 16. století hrad získali dva bratři ze Švamberka, ale příliš o něj nepečovali, a tak začal chátrat. Trochu paradoxně se dneška v nejlepší kondici dočkala ta nejstarší část hradu, novější jsou mnohem poničenější. Takže si můžeme prohlédnout vězeňskou celu s lavici, na které kdysi dávno sedávali vězni a také kamenný prévet, tedy záchod z 12. století. Nahlédneme i do věže, kde by časem měla vyrůst dřevěná rozhledna.


Přimda
Podzemní expozice v ZOO Plzeň
Do trochu tajemného světa nás zavede podzemní expozice v plzeňské zoologické zahradě. Byla vybudována v prostorách protileteckého krytu, který tu kdysi využíval Wehrmacht. A tak samozřejmě nahlédneme i do vojenské historie, dozvíme se hlavně, co vojáci z těchto míst sledovali. Další část výpravy do tmy ale věnujeme zvířatům. Čeká nás například hodně vzácný halančíkovec sirhanův, jehož přežilo jen 40 kusů v jedné studni v jedné oáze. Zavítáme také do Karibiku. Průvodce nám budou dělat vampýři, potkani i pavouci. Závěrečná část expozice je pak věnována naší modré planetě, jejímu vzniku a změnám, které přinesl čas. Na své si tedy přijdou snad všichni, procházka víc než sto metrů dlouhou podzemní chodbou s třinácti místnostmi patří určitě k nevšedním prožitkům z návštěvy ZOO.


Podzemní expozice v ZOO Plzeň
Železnorudskem do Bavor
Na Železnorudsko tentokrát pozveme hlavně milovníky vojenské historie a pak také všechny, které láká divoká příroda. Ale hezky popořádku. V Železné Rudě našli hledači bunkrů už na pět desítek dobře ukrytých pevnůstek, které tu vyrostly po skončení druhé světové války, konkrétně v padesátých a šedesátých letech. Dozvíme se, že existují čtyři různé typy, podle toho, k čemu měly sloužit. A některé si také prohlédneme. Stezka, která nás mezi nimi provede, pokračuje i hlouběji do prostorů hraničního pásma, dokonce nahlédneme k bavorským sousedům. Tam nás ale čeká jiná podívaná. Obdivovat budeme stádo praturu a potkáme tu i zástupce posledních divokých koní – koně Převalského. Dozvíme se také o vlcích, kteří tu pobývají a pak se zase pomalu vrátíme domů.


Železnorudskem do Bavor
Plaský klášter
Do areálu bývalého cisterciáckého kláštera v Plasích se nevypravíme obdivovat architektonické skvosty, ale technickou zdatnost a důmyslnost mistrů stavitelů. Klášter stojí na podmáčené bažině kokem řeky Střely a stavitelé v čele se slavným Janem Blažejem Santinim museli při přestavbě v době baroka důkladně vymyslet, jak ho v terénu ukotvit. Nakonec jim posloužilo víc než pět tisíc kůlů, které zapustili do země a pak celé základy zaplavili vodou, které tím pádem přidělili roli konzervantu, jenž brání zničení kůlů a pádů stavby. K čemu všemu dokázali cisterciáčtí mniši používat vodu a jaké systémy tvořili, to všechno se dozvíme při prohlídce kláštěrního podzemí. A prozradíme vám i to, že stejně důmyslně jako stavbu a zásobování vodou, dokázali obyvatelé kláštera vyřešit i vyhřívání konventu.

