Reportáže v regionech
Špillarovna
O tom, že v krásné krajině pod Čerchovem nemusíme obdivovat jen dílo paní Přírody, se přesvědčíme při návštěvě Pece pod Čerchovem. Před 111 lety si tu vystavěl svou vilku malíř Jaroslav Špillar. Podíváme se, co se v ní dochovalo dodnes a porozhlédneme se i po tom, co slavného obyvatele připomíná. Ve vilce nazývané „Špillarovna“ bývalo rušno. Sjížděli se sem malířovi sourozenci, ale také kolegové z oboru i další osobnosti kulturního života. Několikrát zavítal třeba Alfons Mucha, který v Peci dokonce trávil svou svatební cestu. A ani při ní nezahálel, dokonce se prý podílel na výzdobě místní kapličky. Hostem ve „Špillarovně“ býval i Mikoláš Aleš. Pokud budete chtít svůj výlet obohatit prohlídkou děl Jaroslava Špillara, vydejte se do Domažlic do Galerie bratrů Špillarových, jestli raději zůstanete v přírodě, tak vyražte po Špillarově stezce na Čerchov.
Špillarovna
Sklářská stezka
Popisovat historické spojení Šumavy a sklářského řemesla by bylo nošením dříví do lesa. Pokud si chcete dopřát výlet do časů více či méně dávno minulých, můžete se vypravit Železnorudskem po Sklářské stezce. Čeká vás docela náročné putování, trasa měří bezmála čtyři desítky kilometrů a nabízí skoro kilometrové převýšení. Ale vaši výpravu si můžete rozdělit do několika dnů. My si projdeme méně známou část, naší první zastávkou bude údolí říčky Svarožné. Přestože by mohla klidně konkurovat Vydře, davy k ní neproudí. I proto, že o jejích krásách málokdo ví, dlouhé roky byla skrytá za ostnatými dráty. Poblíž řeky samozřejmě stávalo i několik skláren, jejichž pozůstatky si prohlédneme a zavzpomínáme na práci zdejších mistrů. A dopřejeme si taky kratičkou návštěvu u bavorských sousedů.
Sklářská stezka
Tetřeví stezka
Milovníky přírody nejspíš potěšíme procházkou po Tetřeví stezce. Vyrazíme ze Železné Rudy směrem k jezeru Laka. Měří pět kilometrů a na jejích jednotlivých zastaveních nás čekají základní informace o životě opeřenců, kteří jsou u nás od konce sedmdesátých let minulého století celoročně chráněni. Víte třeba to, že mohou vážit až pět kilogramů a mláďata, tedy kuřátka, po narození vyrážejí s maminkou pátrat po potravě? Tetřevím rájem je Polom, kterému dal pořádně zabrat orkán Kyrill. Možná se vám podaří na nějakého tetřeva narazit. Ale prohlédnout si ho zblízka můžete kousek za hranicemi v ZOO v Lohbergu, kde se jeden ochotně předvádí. A když už u německých sousedů budete, stojí za to zastavit se v Regenhütte, v muzeu vycpaných ptáků.
Tetřeví stezka
Klatovy za časů našich babiček
Klobouky, bohatá róba zahalující dámské tělo od krku až po kotníky, šněrovačky zakrývající každý faldík. Ano, takhle nějak vypadala móda za časů našich babiček a prababiček, tedy v době, které se říkalo Belle Époque. Secese byla krásným obdobím a krásné musely být i dámy. A pohodlí šlo stranou. V klatovském Vlastivědném muzeu dr. Hostaše můžeme alespoň symbolicky nahlédnout do tehdejšího šatníku. Na výstavě, která tam právě probíhá, se dozvíme nejen to, jak se zakrývaly špíčky, ale i to, jak módní návrháři řešili hrozbu zcela běžné potřeby odskočit si na toaletu. A nahlédneme i do tehdejší domácnosti, která byla pro naše předky mnohem víc než jen místo odpočinku po práci. V té vládla bílá barva. A dojde třeba i na to, čím si tehdy ženy přivydělávaly.
Klatovy za časů našich babiček
Restaurátorka starého textilu
Ruční práce učarovaly paní Heleně Kastlové z Chotíkova u Plzně. Už jako čtrnáctiletá oslňovala krásnými tapisériemi a krajkami. Tohle všechno jí naučila její maminka. Dnes se paní Helena věnuje hlavně restaurování starého textilu. Rukama jí prošla už řada vzácných historických kousků. My si prohlédneme například šátek, který znázorňuje hořící Moskvu po bojích s napoleonským vojskem v roce 1812. Dozvíme se, co všechno musí paní restaurátorka udělat, aby šátku vrátila zašlý lesk a přitom ho nepoškodila. Zajímat nás budou ale i další poklady, ke kterým docela určitě patří i vesta maltézských rytířů. A co když se stará textilie zachránit nedá? I na to se samozřejmě budeme ptát, paní Kastlová se totiž věnuje i tvorbě replik.