Reportáže v regionech
Vánoční Rabí
Náš největší hrad Rabí patří k oblíbeným turistickým cílům po celou sezónu. Zavítat do jeho prostor ale můžete i v čase předvánočním. Letos konkrétně 14. prosince. Na tento den je připravena speciální prohlídka, při níž si projdete hrad a zároveň se dozvíte, jak trávívali nejkrásnější svátky v roce naši dávní předci. Tušíte například, jak vypadalo takové štědrovečerní menu ve středověku? Račte nahlédnout, právě se prostírá. A k vidění bude večeře prostých lidí i panská hostina. Představíme vám jednotlivé chody, dozvíte se třeba, že ve zdejším kraji nikdy nesměly chybět luštěniny. Nebývalo tu ničeho nazbyt a právě luštěniny měly přinést hojnost. Na stůl patřila taky vánočka. A už ve 14. století se rozdávaly vánoční dárky, děti dostávaly kupříkladu exotické ovoce nebo hračky.
Vánoční Rabí
Velhartický řezbář
K vánočnímu času patří taky betlémy. Vyrábějí se z nejrůznějších materiálů, mezi nimiž samozřejmě nemůže chybět voňavé dřevo. My se vypravíme do Velhartic za řezbářem Karlem Tittlem, který už víc než dvacet let ztvárňuje vánoční příběh v nejrůznějších podobách. K nejobdivovanějším dílům patří takzvaný Velhartický betlém, který láká zájemce po celý rok. Nechybí v něm samozřejmě Ježíšek a Tři králové, ale ani typicky české postavičky. A ve Velharticích ani vinaři, konkrétně třeba pan Bušek, věrný společník Otce vlasti. Podíváme se taky na první kousky betlému Železnorudského a pak se ještě vypravíme na procházku. Nepůjdeme ale na místní hrad, nýbrž k chatě, na níž rád trávil volné chvíle Jan Werich.
Velhartický řezbář
Svojšická tvrz
Dovedete si představit, jaké je to být pánem na středověké tvrzi? Manželé Valentovi nám o tom povyprávějí. Usadili se totiž na tvrzi se zámečkem ve Svojšicích. Volba to nebyla náhodná, mužská polovina páru tu do svých šesti let žila. Jenže návrat nebyl vůbec o užívání si starých časů, ale o velké a dlouhodobé obnově jednotlivých budov v areálu. Dnes je tak tvrz, o níž první zmínka pochází z druhé poloviny 14. století, v novém kabátě jednou z chloub Svojšic. Parťákem je jí kostel, který je ještě o století starší a patří k nejvzácnějším památkám široko daleko. Pak si připomeneme zlaté časy říčky Volšovky. Zlatá zrníčka tu nacházeli lidé už od dob Keltů až do šestnáctého století. Dnes nás kolem říčky provede naučná stezka věnovaná rýžování zlata. No a na závěr se zastavíme u zámečku v Chamuticích.
Svojšická tvrz
Břasy
Břasko na Rokycansku zmiňují prý všechny učebnice báňských škol. Čím si to oblast zasloužila? Od konce osmnáctého století se tu těžilo černé uhlí. Nacházelo se místy dokonce tak blízko zemskému povrchu, že se mohlo těžit povrchově v lomech. Najdeme tu ale samozřejmě i vzpomínky na těžbu klasickou hlubinnou. Poslední uhlí tu vytěžili 1. března 1969 na dole Matylda. I dnes tu ale občas zájemci kousky vydolují. My se ale neomezíme jen na černé zlato. Vydáme se taky na kopec nad obcí Břasy, kde vyrostla nová rozhledna. Vyrobená je pěkně ze dřeva a říká se jí Konipaska. Víte, proč? Protože během stavby mezi trámy vyseděl mladé párek konipasů. A ještě jednou raritou se může pochlubit, otevřena byla v roce 2013 a její stavba trvala přesně 2013 hodin.
Břasy
Naučná stezka podél Úslavy
Historické pamětihodnosti připomínající naše dávné předky, ale taky krásná příroda. To všechno nás čeká při procházce po desetikilometrové naučné stezce, která nás povede po toku řeky Úslavy. Ze školních učebnic nejspíš víte, že je to jedna z řek, které se setkávají v západočeské metropoli. Jestlipak ale tušíte, jak přišla ke svému jménu? Prozradíme vám, že to má na svědomí hned dvojitá chybička – záměna názvu a ještě překlep. Pak vám taky prozradíme, že Plzeň se pyšní mimo jiné, a pro mnohé nejspíš docela překvapivě, bohatstvím v podobě lidové architektury. A zastavíme se taky u jedné z nejstarších pamětihodností na západě Čech a nejstarší stavební památky v Plzni – kostelíku sv. Jiří. A taky se dozvíte, proč byste cestou neměli minou místo s prapodivným jménem Závrtek.