Reportáže v regionech
Michalovy Hory
Michalovy Hory bývaly jedním z nejmenších městeček u nás. Ale ne neznámým. Příroda tu totiž ukrývala bohatství v podobě stříbrných rud. Těžba tady skončila de facto po bitvě na Bílé hoře. Zdejší horníci museli kvůli své víře odejít za hranice a neměl je kdo nahradit. Po jejich stopách se ale můžeme vydat i dnes. Povede nás naučná stezka, která nás bez bloudění nasměruje třeba i ke štole pojmenované podle patronky havířů svaté Barboře. Dnes ji jako své zimoviště využívají netopýři. Nás ale bude hlavně zajímat, jak se tady před stovkami let pracovalo a taky to, co se s tady vytěženým stříbrem dělo dál. Porozhlédneme se ale samozřejmě i po krásách zdejší přírody a dopřejeme si osvěžení vodou z pramene Čiperka. Ten prý sloužil už i kdysi dávno horníkům.
Michalovy Hory
Vrch Havran
I v blížícím se podzimu si můžete dopřát krásné výhledy z celé řady našich rozhleden. My se tentokrát společně vypravíme na vrch Havran na našich hranicích s bavorskými sousedy. Po válce si tohle místo vybrali naši vojáci, kteří si tu vybudovali mohutnou věž a z ní střežili hraniční prostor. Když odešli, věž začala chátrat, ale naštěstí se našla parta nadšenců, kteří se postarali o její proměnu ve vyhlídkovou. Odměnou za výšlap po víc než stovce schodů budete mít šanci nakouknout taky k sousedům, i když nám zrovna počasí nepřálo. Připomeneme si, jak to tu chodívalo v éře železné opony a dopřejeme si výlet do časů ještě víc dávno minulých. Zastavíme se totiž cestou i v místech, kde stávaly od 18. století sklářské hutě a o kus dál na potoce pak brusírny a leštírny.
Vrch Havran
Kotel u Rokycan
Za výhledy do kraje se tentokrát vypravíme na kopec Kotel u Rokycan. Vyhlídková věž tam vyrostla už na přelomu 19. a 20. století. Jenže dlouho radost turistům nedělala. V roce 1905 byla dřevěná konstrukce natolik zchátralá, že musela být stržena. A trvalo víc než století, než se dočkala nástupkyně. Plány na výstavbu kamenné rozhledny existovaly sice už mnohem dřív, zhatily je ovšem světové války. V roce 2009 se ale nápad na rozhlednu na kopci zrodil znovu a letos se konečně dočkal realizace. Od jara tak zájemci mohou vyšlápnout po bezmála sto padesáti schodech na novou věž, která se tyčí v nadmořské výšce 600 metrů. Při jasném počasí se z ní dají zahlédnout třeba i šumavské vrcholky. A slibujeme, že přidáme i pár zajímavostí o tom, jak probíhalo budování rozhledny.
Kotel u Rokycan
Ze Železné Rudy na Špičák
Horského vzduchu a krásných výhledů si užijeme na Šumavě. Ze Železné Rudy se vypravíme na Špičák. Na jeho vrcholu nedávno vyrostla nová rozhledna a rozhodně stojí za to zdolat 135 schodů, které vedou na její ochoz. Z něj si dopřejeme výhled na Železnou Rudu a taky na Čertovo jezero. Nakoukneme i přes hranici k německým sousedům. Při troše štěstí prý bývají vidět i vrcholky Alp, ty se před námi ale schovaly. Projít se v okolí vyhlídkové věže můžeme po několika kilometrech nově značených cest a pod Špičákem si na své přijdou i milovníci výletů v sedle bicyklu. Ty, kteří na kole nechtějí jen putovat krajinou, zavedeme do bike parku. Dobrodružství si tu mohou užít na osmi kilometrech tratí. A přidáme i malé poučení. Prozradíme vám, proč v Čertově ani v Černém jezeře nežijí ryby.
Ze Železné Rudy na Špičák
Plzeňský pivovar
K tomu, co šíří slávu naší země daleko za hranicemi, patří plzeňské pivo. A my se vypravíme do míst, kde se slavný ležák v roce 1842 narodil. Prozradíme vám, kdo a kdy vybudoval měšťanský pivovar i to, že prvním sládkem v něm byl Josef Groll z Bavor. Nahlédneme taky pod pokličku těm, kteří zlatavý mok vaří, a dozvíme se, bez kterých surovin se neobejdou. Procházka pivovarem nebyla výsadou nás s kamerou, brány otevřené tu mají pro všechny zájemce. I oni mohou zjistit, čím se stal plzeňský produkt významný pro vývoj pivovarnictví a díky čemu se západočeská metropole objevuje v názvech mnoha piv na celém světě. Zajdeme taky do starých sklepů, kde stejně jako za časů zakladatelů, zraje uvařený nápoj a bude nás zajímat, proč tu tuhle tradici udržují i v době, kdy jinde vyznávají modernější metody.
