Reportáže v regionech
Zvířata Amazonie
Pokud jste někdy zatoužili zavítat do krajiny kolem největší řeky světa, která dostala jméno po bájných amazonkách připomínajících objevitelům bojovnice indiánských kmenů, máte šanci. Nás budou víc než historie zajímat zvířata, která tuhle oblast obývají. Na setkání s nimi nám stačí vyrazit do plzeňské ZOO, kde mají speciální expozici. V ní nás už vyhlíží hned několik druhů drápkatých opiček. Dozvíme se, čím se živí, jak se od sebe odlišují a můžete se těšit taky na čerstvě narozená trojčátka, která možná trochu překvapivě najdeme v péči tatínka. Samozřejmě zjistíme proč. A až si dostatečně užijeme i dalších obyvatel pavilonu, přesuneme se na skok do Středomoří. Tam je teď ale výrazně klidněji, protože řada jeho obyvatel přes zimu odpočívá.
Zvířata Amazonie
Houby
Loňská houbařská sezóna je za námi a do letošní zbývá ještě dost času. Ten ale můžeme využít k poučení o tom, které houby můžeme přidat do košíku bez obav a kterým bychom se měli raději obloukem vyhnout. A taky o tom, jak s úrodou, kterou si z lesa přineseme, naložit. Paní Dagmar Brčáková toho o pokladech s klobouky ví opravdu hodně, ráda je sbírá, zpracovává a dokonce i fotografuje. Na zámečku v Prášilech vytvořila expozici svých snímků. Představí nám třeba houbu, která umí chodit. Jmenuje se vlčí mléko a za pár dnů prý ujde i půl centimetru. Nejzrádnější houbou pak je pavučinec nádherný nebo pavučinec plyšový. Jeho jed začne působit až po 14 dnech, a to už asi nikoho nenapadne, že je mu zle po dobrotě z houbařské výpravy. Užitečných informací se dozvíme ještě celou řadu.
Houby
Pavilon skla
Vyprávět o slávě šumavských skláren je takřka nošením dříví do lesa. Nicméně my si v Klatovech v tamním Pavilonu skla připomeneme jednu z nejúspěšnějších. Založil ji Johann Lötz v Klášterském Mlýně u Rejštejna před dvěma stovkami let. Největší úspěchy ale zdejší výrobky slavily kolem roku 1900. Secesní sklo z Klášterského Mlýna se tehdy prodávalo v luxusních obchodech v Paříži, Londýně i New Yorku. A mít doma nějaký takový skvost bylo mezi bohatými lidmi projevem vybraného vkusu. Jenže tyhle časy už připomínají jen prázdné prostory bývalé huti. Zařízení se v osmdesátých letech přesunulo do bavorského skanzenu. V Pavilonu skla budeme obdivovat vzácné kousky, které pocházejí ze soukromé sbírky a nutno dodat, že ze sbírky velmi ojedinělé.
Pavilon skla
Výstava panenek
K Vánočnímu času patří i panenky a vůbec nejrůznější hračky. Pod stromečkem nejspíš nechyběly nikde, kde pod ním nadílku hledaly děti. Ale hrát si mohou i dospělí. Důkazem toho je Jana Pechmannová z Nýřan. Jako malá si prý panenek moc neužila. A možná i proto ji láska k nim neopustila ani v dospělosti. Tak je začala sbírat. A nejen je. Mezi jejími vzácnými poklady najdete i další oblíbené hračky. Nakonec se množství starých pokladů rozrostlo natolik, že se paní Jana rozhodla vybudovat muzeum. Nejstarším exponátem v něm je postýlka, která pochází z Anglie. Malé slečny na hraní do ní uléhaly už v 17. století. Většina malých princezen, miminek i dalších panenek musí samozřejmě před vystavením projít menší či větší opravou. I o téhle práci si budeme povídat.
Výstava panenek
Podmalba na skle
K typické výzdobě stavení na Šumavě patřily podmalby na skle. Výroby takových obrázků souvisela s tradicí sklářských hutí. Když se mistrům u pece podařilo vyrobit kazový materiál, ujali se ho malíři. Nejčastějším motivem na obrázcích byly náboženské motivy. Lidé si je doma zavěšovali v takzvaném Svatém koutě. Nejstarší podmalby pravděpodobně spatřily světlo světa na Kvildě, kam přišli na konci 18. století němečtí malíři. Dozvíme se, jak v jejich dílně fungovala dělba práce a že se zapojovaly i děti. A pak se podíváme, jak se vlastně obrázky na skle vytvářejí. Maluje se například úplně opačně, než je obvyklé. Pozadí přichází na řadu na konec. Krásu podmalby budeme obdivovat u paní Jaroslavy Korandové z Kašperských Hor, která se slavnou tradici pokouší obnovit.