Reportáže v regionech
Bitva u Domažlic
Při toulkách Chodskem si nejprve připomeneme slavné vítězství husitů nad křižáky při jejich páté výpravě vedené proti kacířským Čechům. Památník této události měl být na Baldově odhalen u příležitosti jejího pětistého výročí. Tedy v roce 1931. Jenže nebyl. Vyrostl až nedávno a má podobu kalichu. Váží 50 tun a je sestavený z jednatřiceti žulových prstenců. Prozradíme vám, jak to tehdy s velkým kláním bylo a jak se do něj zapojili Chodové. A pak taky zapátráme, jak vznikly jejich dnes už legendární slavnosti. Jejich historie se začala psát krátce po vypuknutí druhé světové války u kostela sv. Vavřince, tedy u „Vavřinečka“, 12. srpna se tam konala velká církevní slavnost, která přerostla v celonárodní manifestaci českých vlastenců.
Bitva u Domažlic
Chodskem na kole
Když přijde řeč na Chodsko, málokomu se takřka okamžitě nevybaví legendární vzpoura jeho obyvatel vedená Janem Sladkým Kozinou. My se po jeho stopách krajem vydáme. A abychom toho stihli víc, vyrazíme na kole. Zastavíme se například u zámku hraběte Wolfa Maxmiliána Lamingena, kterého ovšem nejen díky Jiráskovým Psohlavcům známe spíš jako Lomikara. Prohlédneme si ale taky akvadukt, který vede nad železniční tratí Plzeň – Furth im Wald. Připomíná časy, kdy domažličtí obyvatelé trpěli nedostatkem vody. Kozinova socha nás přivítá v místech, odkud Chodové pozorovali nedaleko vedoucí obchodní stezky. Plnili tehdy roli jakési finanční stráže a vybírali pro českého krále poplatky. A nemineme ani statek, kde se vůdce rebelie narodil.
Chodskem na kole
Český les
Na Šumavu společně vyrážíme poměrně často, méně obvyklé jsou ale naše výpravy do oblasti Českého lesa. Tahle krajina patří pořád ještě k opomíjeným místům. A nutno dodat, že neprávem. Po konci války tu opět převzala vládu příroda, protože po odsunu původních německých obyvatel řada vesnic a osad osiřela a postupem času zanikla. Zavedeme vás do míst, kde ještě před válkou bývalo rušno a dnes tu čilý ruch připomínají jen zbytky staveb. Jednu opuštěnou vísku navštívíme ale i na druhé straně hranice v Bavorsku. A vysvětlíme vám, co s ní měli společného obyvatelé její české skorosousedky s názvem Václav. A vydáme se rovněž na rozhlednu, z níž mohli naši západní sousedé nahlížet přes železnou oponu k nám.
Český les
Manětín
Víte, které městečko bývá nazýváno barokní perlou západních Čech? Manětín. Při jeho návštěvě pochopíte proč. Dalo by se totiž s trochou nadsázky nazvat sochařskou galerií pod širým nebem. Místní zámecký areál i ulice zdobí desítky plastik, kašen nebo velkých kamenných váz. My se ale budeme věnovat především šlechtickému sídlu, které tu v barokním slohu vyrostlo v roce 1712 po velkém požáru. U jeho zrodu stála hraběnka Marie Gabriela Lažanská. Už ve svých dvaceti letech ovdověla a byla sama nejen na čtyři děti, ale na celé panství. Přesto právě za její éry se Manětín dočkal největšího rozkvětu. Vděčíme jí nejen za bohatou výzdobu, protože do města zvala řadu významných umělců, ale taky za neobvyklý soubor obrazů, který znázorňuje její služebnictvo.
Manětín
Plasy
K městečku Plasy po staletí neodmyslitelně patřil cisterciácký klášter. Mniši z něj ovšem v době vlády Josefa II. museli odejít. Konvent pak patřil kancléři Metternichovi. Po roce 1945 o něj jeho rodina přišla a celý areál chátral. V hospodářských budovách se mimo jiné skladovala zelenina. Před nedávnem se naštěstí dočkaly nového kabátu a zabydlely se v nich exponáty mapující dlouhou historii stavitelství od dob našich dávných předků až takřka do současnosti. Dozvíme se v ní například, jaký materiál používali lidi nejčastěji, kdy se objevily první cihly, co pomáhalo při stavbě v podmáčené půdě. Těšit se můžeme i na řadu unikátů. Mimo jiné na nejstarší dochované okno, které už v polovině 14. století zdobilo slavný Karlštejn.
