Reportáže v regionech
Nečtiny
Obec Nečtiny najdeme v odlehlém koutě na severu Plzeňského kraje. Kdysi tu žili hlavně němečtí obyvatelé, takže vesnice po válce osiřela. Dnes je v ní ale opět rušno. Ožila stará kamenická tradice a možná se znovu začne těžit v místních lomech, které nabízely kvalitní pískovec. Mohl by být dokonce použit při opravě Karlova mostu. Nicméně my se budeme věnovat jiné místní zajímavosti. V obci se konalo už několik ročníků sochařského sympozia, na které se sjíždějí mistři z nejrůznějších koutů světa. Při jednom z nich dostali za úkol vytvořit sochu anděla. A jejich díla dnes lemují unikátní stezku, po níž se společně projdeme a budeme zjišťovat, jak rozdílnou podobu můžou tihle nebeští poslové v podání různých umělců mít.
Nečtiny
Adolf Loos
K zajímavým památkám západočeské metropole patří byty bohatých židovských rodin, kterým dal za první republiky podobu světoznámý architekt Adolf Loos. V časech, kterým vládla secese, prosazoval jednoduchý styl bez ozdob. Společně jsme si první veřejnosti zpřístupněné interiéry v Plzni už prohlédli a tentokrát nás čekají další dva. Adolfu Loosovi je svěřily rodiny Brummelových a Semlerových. Při procházce místnostmi si připomeneme i příběhy těch, kteří v nich žili. A dozvíme se mimo jiné taky to, proč v prostorách buď nenajdeme okna vůbec, anebo vyplněná neprůhledným sklem. Podle tvůrce interiérů se gentleman neměl kochat pohledem ven, ale luxusním vybavením svých komnat.
Adolf Loos
Na kole Manětínskem
Na kole se vydáme na toulky Manětínskem. Jako třetí lokalita u nás bylo vyhlášeno oblastí tmavé oblohy, tedy takovou, která je takřka ideální pro astronomické pozorování. My se ale víc, než obloze budeme věnovat pozemským zajímavostem. Naši cestu odstartujeme v obci Krsy. Společně si tam prohlédneme kameny, kterým místní říkají polední. Ke svatostánku je prý zhruba před 150 lety umístil kostelník a nadšený astronom v jedné osobě. A nás bude samozřejmě zajímat, co ho k tomu vedlo. Pak se vydáme k rašeliništi u Polínek. Žije tam celá řada vzácných živočichů. Podle místních obyvatel by jejich mokřady mohly klidně konkurovat těm vyhlášenějším šumavským. A pak se ještě zastavíme v místech, kde dřív stávala osada Umíř. Dnes ji připomíná jen obnovená svatyňka.
Na kole Manětínskem
Bednáři
K tradičním řemeslům patří bednářské. Ale je taky jedním z ohrožených. Kupříkladu v plzeňském pivovaru pracovalo na počátku minulého století 150 bednářů. Jenže pak začaly místo sudů sloužit nerezové tanky a práce pro ně ubylo. Přesto i dnes v areálu dílnu vonící dřevem najdeme. Pánové v ní nám prozradí, co všechno obnáší údržba stovky sudů z ležáckých sklepů před dalším naplněním. A taky to, z čeho a jak si vaří smolu. Nebo které dřevo je nejvhodnější na výrobu nových sudů a kolik se ho na ty velké, v nichž pak zraje zdejší zlatavý mok, spotřebuje. Pracovní postup i receptura na vaření smoly se tady předávají z generace na generaci. Pánové navíc musí kromě práce se dřevem ovládat i základy kovářského řemesla, aby si dovedli poradit s obručemi.
Bednáři
Muzeum řemesel
V muzeu řemesel v Kolovči se přesuneme do časů našich předků. Zhruba sedm tisíc exponátů připomíná běžná i méně známá řemesla a představuje taky řadu unikátních výrobků. U zrodu celé expozice stála vášeň tatínka Martina Volfa. Ten sbíral hodiny a společně pak začali svůj zájem rozšiřovat i na výtvory mistrů dalších profesí. Letos slaví jejich expozice už dvacáté narozeniny. Při prohlídce si můžeme zavzpomínat třeba na to, jak neradi jsme kdysi chodili k zubaři nebo obdivovat unikátní nástražný systém na vlky či hodně zvláštní pastičku na myši. Řemesel, která jsou tady zastoupena, je na sedm desítek. A některá známe spíš jen z doslechu. Nechybějí samozřejmě ani poklady z kolekce časoměřičů Martinova tatínka. Jeden stroj třeba zdobíval věž místní radnice.
