Reportáže v regionech
Manětínsko na kole
V sedle bicyklu tentokrát prozkoumáme Manětín a jeho okolí. Do místních lesů se chodí hlavně na houby a na borůvky. Nás ale zlákaly jiné poklady. Manětín je jednou velkou galerií pod širým nebem. Zasloužila se o ni žena – Marie Gabriela rozená Černínová z Chudenic. Připomeneme si její životní příběh i dílo. Pak se přesuneme do Radějova. Ten je vesnickou památkovou zónou, kde se nachází zhruba deset tradičních domů. Rozloha katastru obce je přitom víc než 1412 hektarů. Většinu plochy ovšem pokrývají lesy. Pro milovníky pozorování hvězd je tohle místo takřka ideální. Dosud tu totiž ještě nezavedli elektrický proud, takže tady rozhodně nikdo nezapomene na to, že Manětínsko je oblastí tmavé oblohy.
Manětínsko na kole
Bezdružice
S Bezdružicemi v západních Čechách je pro většinu z nás neodmyslitelně spojen rod slavného českého, všestranně nadaného humanisty, jednoho ze sedmadvaceti pánů popravených na Staroměstském náměstí. Řeč je pochopitelně o Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic, přestože on sám tady nikdy nežil. Za pozornost ale městečko i jeho okolí rozhodně stojí. Jednou z dominant je zámek postavený na místě středověkého hradu. Náměstí v centru městečka nese jméno už zmíněného pána, jehož rodu patřilo nejen panství zdejší, ale i přilehlé polžické. Projdeme se po naučné stezce Krasíkov – Ovčí vrch. Turistům připomíná třeba selskou vzpouru, při níž se bezdružičtí poddaní na jaře roku 1680 uchýlili právě na Ovčí vrch. Prozradíme vám samozřejmě, jak to s nimi dopadlo.
Bezdružice
Luková
Luková na Manětínsku leží pod svahy čedičové Chlumské hory, která za svůj vznik vděčí dávné sopečné činnosti. Příkrá cesta na její vrchol mnohé odradí, a proto zatím jen skuteční fajnšmekři vědí, co je na něm čeká. My vás přesvědčíme o tom, že krásný výhled za trochu námahy a potu rozhodně stojí. Celková rozloha Chlumské hory je 474 hektarů, z čehož necelé tři a půl hektaru spadá do přírodní rezervace, která byla vyhlášena v roce 1947. Jenže krásná krajina není jediným lákadlem Lukové. Milovníky tajemna sem láká místní kostel sv. Jiří, který pochází z roku 1352. Po druhé světové válce němečtí obyvatelé museli odejít a obec osiřela. Svatostánek chátral. Nedávno se ale proměnil v kostel duchů. Sochy v něm umístěné představují duchy bývalých obyvatel, jak německých, tak českých. A díky nim se místo stalo doslova turistickou atrakcí.
Luková
Trať Klatovy – Železná Ruda
Příznivce železnice potěšíme výletem po trati z Klatov do Železné Rudy, která letos slaví kulaté narozeniny. Stavěla v časech, kdy hodně horalů na Šumavě živily sklářství a dřevorubectví. Z hutí před tím dopravovali své výrobky k zákazníkům na povozech, tolik žádané dřevo putovalo z kopců do podhůří hlavně po vodních tocích, a to s velkými ztrátami. Proto byly vlaky vítaným pomocníkem. Ale vybudovat v těchto končinách dráhu nebylo jen tak. Všechny náspy a mostky vznikaly bez mechanizace, za pomoci primitivních nástrojů. Tunely se musely vystřílet a vylámat na krátkém úseku hned tři. Prohlédneme si několik nádraží, především to, které vyrostlo v nejzazším koutě naší země. V Alžbětíně najdeme unikátní 135 metrů dlouho staniční budovu, jejímž středem prochází státní hranice.
Trať Klatovy – Železná Ruda
Sběratelé krojů
V plzeňských ulicích můžete klidně narazit na dvojici oblečenou do kousků, z nichž mnohé pamatují časy rakousko-uherského mocnářství. Manželé Pickovi se do oděvů časů dávno minulých doslova zamilovali a díky sběratelské vášni pana Pavla a šikovným rukám paní Libuše se tyhle poklady dochovaly do současnosti. Paní domu měla ráda lidové kroje od mala. A časem je začala sbírat a renovovat. Její chloubou jsou piešťanské nebo chodské. Ale jako správná patriotka se zaměřuje hlavně na ty plzeňské. Jsou pro ně typické balonové rukávy na košilích, fěrtoch, sukně a taky spodničky, kterých se nosilo až pětadvacet. Přesněji od pěti do pětadvaceti. Když šla hospodyně do chléva, brala si jenom čtyři. A dozvíme se i to jak se podle kroje poznala vdaná žena od svobodné.
