Reportáže v regionech
Zámek Kozel
Klasicistní zámek Kozel nechal v letech 1784-89 postavit Jan Vojtěch Černín z Chudenic, který působil na dvoře císaře Josefa II. jako nejvyšší lovčí Království českého. Honosné sídlo vybudoval k loveckým radovánkám. Jeho podobu svěřil do rukou méně známého pražského architekta Václava Haberditze. Za neobvyklé jméno památka vděčí starému pohanskému zvyku. V místech, kde stojí, totiž dávní přeci obětovali Bohům kozla, aby si zajistili dobrou úrodu. Prohlédneme si společně interiéry, v nichž se panstvo bavilo i odpočívalo. A zavítáme taky do parku, který ho obklopuje a láká k procházkám v každém ročním období.
Zámek Kozel
Hrad Radyně
Hrad Radyni založil podle legendy Radouš, muž s oslíma ušima a kančími zuby Podle historických pramenů ovšem u jeho zrodu stál Karel IV. Původně byl na panovníkovu počest nazván Karlskrone, tedy Karlova koruna. Podle kopce, kde vyrostl. Skalnatý vrch a jeho okolí se však pyšní i dalšími zajímavostmi, za kterými nás zavede Skalní stezka. Zpřístupnila ve svazích doposud neznámé vyhlídky i neobvyklé kamenné bloky. Vydáme se do horolezeckého ráje na Andrejškách. Pozorovat z výšky můžeme i Starý Plzenec. Koncem 13. století nechal král Václav II. založit o kus dál novou Plzeň, do té doby ovšem bývalo centrum kraje právě v něm.
Hrad Radyně
Malíř Jaroslav Špillar
Chodskem se vydáme po stopách malíře Jaroslava Špillara, který v kraji prožil velkou část svého života a zanechal tu po sobě řadu děl. Zavítáme například do domu, v němž tvořil a kde pobýval taky během své svatební cesty Alfons Mucha. Obdivovat budeme i obraz zachycující dům spisovatele Jindřicha Šimona Baara, který Jaroslav Špillar namaloval nebo portrét Jakuba Buršíka, který dvakrát obeplul Atlantik. Malířovým snem bylo vytvořit cyklus Čtyři roční období. Jako první se pustil do zimy. Chtěl pracovat venku. I za špatného počasí. Proto si postavil pojízdný ateliér a v něm tvořil v zasněžených čerchovských lesích. Jenže pak jeho plány zhatila duševní choroba a dílo nedokončil.
Malíř Jaroslav Špillar
Mohyla
V údolí pod Stříbrem žili lidé už před třemi a půl tisíci lety. Vzpomínkou na dávno minulé časy jsou pravěké mohyly, v nichž nacházeli místo svého posledního odpočinku. Dochovalo se jich několik desítek, ale dlouho o nich ovšem téměř nikdo nevěděl. Většina z nich je dodnes skryta před zraky turistů. Jedna ale byla nedávno zpřístupněna veřejnosti. Před druhou světovou válkou ji objevil stříbrský rodák Otto Eichhorn. Jenže se krátce poté natrvalo odstěhoval do Vídně a na jeho bádání i stavbu se zapomnělo. Před několika lety ji znovu našel plzeňský archeolog Milan Metlička a spolu s kolegy se pustil do její rekonstrukce. Prozradí nám, co všechno obnášela.
Mohyla
Prádlo
Už jste někdy slyšeli o vesničce Prádlo? My vás do ní zavedeme. Ve víc, než sto let starém průvodci po místech lázeňských a výletních se dočtete, že je „místečkem tak idylickým, že podobné bys těžko hledal.“ Tak se přesvědčíme, jestli tenhle popis platí dodnes. U zrodu obce se zhruba dvěma stovkami obyvatel stáli mniši z nedalekého cisterciáckého kláštera. V době největší slávy do jejich opatství patřilo na osm desítek vesnic v kraji. Jméno té, kterou navštívíme, dalo přírodní bohatství, které přinášela řeka Úslava, na jejímž břehu leží. Rýžovalo se tu totiž zlato. Prohlédneme si nejzajímavější památky, připomeneme časy druhé světové války a prozkoumáme samozřejmě i okolní krajinu.
