Reportáže v regionech
Prácheňsko
Jedním z nejvýznamnějších a nejstarších správních celků v dobách českého knížectví a později i království byl Prácheňský kraj - stručněji Prácheňsko. Pod správu Práchně patřila města jako Písek, Strakonice, Příbram, Prachatice, Sušice nebo Kašperské Hory. Na území regionu se těžilo zlato i stříbro, vedly tudy důležité obchodní cesty do Bavor, státní hranice, a to vše se ovládalo z návrší Prácheň nad městem Horažďovice. Dnes najdeme na vrchu už jen torza staveb připomínajících časy největší slávy tohohle místa. Prozradíme vám i to, že řeka Otava, Horažďovicemi protékající, nebyla známá jen díky zlatu. Dařilo s v ní taky perlorodkám. A prohlédneme si rodinnou hrobku místního panstva.
Prácheňsko
Islandští koně z Mileva
Ze všech českých a moravských Kladrub jsou podle statistik nejstarší ty na západě země. K jejich chloubám patří známý klášter s třetím největším chrámem u nás vybudovaným Janem Blažejem Santinim - Aichlem. Jednou z vesnic, které dostali mniši hned v počátcích do správy, bylo 5 kilometrů vzdálené Milevo. A právě v něm jsme objevili čtyři desítky islandských koní. Zajímalo nás, čím je tohle plemeno specifické. Řeč bude samozřejmě i o tom, jak se do našich končin ze země ohně a ledu dostalo a co obnáší péče o něj. Víte, že členům stáda víc vadí horko než zima? Sněhu si dokonce užívají s velkou radostí.
Islandští koně z Mileva
Loutkové divadlo V Boudě
Nejvíc loutkových scén-neuvěřitelných 35 - působilo v Plzni ve třicátých letech minulého století. Dnes tu hrají profesionálové v divadle Alfa a slavnou amatérskou tradici udržují Špalíček a V Boudě. Soubor V Boudě začal hrát v roce 1928 v dřevěném pavilonu na hřišti Sokola v Plzni na Borech. Tedy skutečně v boudě. A i když působiště časem několikrát změnil, jméno mu zůstalo. V současné době v něm vystupuje přibližně třicítka loutkoherců ve věku od 13 do 70 let. Napilno mají hlavně od října do března, kdy se svým repertoárem šitým na míru dětem od tří do devíti let každou sobotu rozdávají radost. Za devadesát let činnosti shromáždili i řadu vzácností do divadelního fundusu. Jedním z pokladů je malý Hurvínek, kterého jejich předchůdci dostali jako dárek od samotného Josefa Skupy. Zajímavosti ale uvidíme a taky uslyšíme mnohem víc.
Loutkové divadlo V Boudě
Koně na Šlovickém vrchu u Dobřan
Desítky let sloužil za minulého režimu Šlovický vrch u Dobřan naší armádě jako tankodrom. Po roce 1989 vojáci odešli, prostor začal zarůstat trním a živočichové, kteří tu našli domov, se octli v ohrožení. Offroady a pásová vozidla sice čas od času pomáhaly zabránit šířícím se křovinám v dalším rozrůstání, ale nestačilo to. A tak místní napadlo využít k údržbě strání takzvané živé sekačky. Konkrétně šestici exmoorských hřebečků, kteří se tu usadili zhruba před čtvrt rokem. Podíváme se, jak se na zdejších svazích zabydleli a přidáme spoustu zajímavostí o plemeni, které prý ze všech nejvíc připomíná původní divoce žijící koně.
Koně na šlovickém vrchu u Dobřan
Zámek Kozel
Klasicistní zámek Kozel nechal v letech 1784-89 postavit Jan Vojtěch Černín z Chudenic, který působil na dvoře císaře Josefa II. jako nejvyšší lovčí Království českého. Honosné sídlo vybudoval k loveckým radovánkám. Jeho podobu svěřil do rukou méně známého pražského architekta Václava Haberditze. Za neobvyklé jméno památka vděčí starému pohanskému zvyku. V místech, kde stojí, totiž dávní přeci obětovali Bohům kozla, aby si zajistili dobrou úrodu. Prohlédneme si společně interiéry, v nichž se panstvo bavilo i odpočívalo. A zavítáme taky do parku, který ho obklopuje a láká k procházkám v každém ročním období.
