Reportáže v regionech
Vojenské muzeum na demarkační linii
Muzeum na demarkační linii v Rokycanech je největší nestátní vojenské zařízení svého druhu v České republice. Vzniklo v prostorách bývalých kasáren raketového pluku a veřejnosti se jeho brány poprvé otevřely 1. května 1998. Ve vnitřních prostorách mapuje historické události od vzniku Československa v roce 1918 až do konce druhé světové války. Expozice v exteriérech pak jistě nadchnou každého kluka, protože jsou zaplněny vojenskou technikou. A nejen z doby druhé světové války. Vystavené stroje se mimo jiné každoročně účastní květnových oslav osvobození Československa. I když letos o tuhle šanci předvést se přišly, naši pozornost si zaslouží.
Vojenské muzeum na demarkační linii
Nepomuk a okolí
Pod Zelenou horou u Nepomuku stával klášter považovaný za jednu z největších architektonických perel středověkých Čech. Cisterciáci ho začali budovat v polovině 12. století a o dvě stě let později se tam v jejich škole učil Johánek z Pomuku. Chlapec, který to dotáhl až na generálního vikáře, ale pak se stal nepohodlným králi Václavu IV. Když se dočkal svatořečení coby Jan Nepomucký, slavný areál, kde vyrůstal, už neexistoval. Prozradíme vám, kdy a proč zmizel z povrchu zemského a také to, kdo a komu jeho zánik předpověděl. Připomeneme si ale rovněž místního malíře Augustina Němejce, u kterého si obraz objednal dokonce sám prezident Masaryk.
Nepomuk a okolí
Spálené Poříčí
Název městečka Spálené Poříčí vystihuje jeho polohu i osud. Kdysi vyrostlo na březích říčky Bradavy, a tím si vysloužilo jméno Poříčí. Místní byli většinou protestanti, což vadilo katolickému faráři i vrchnosti. Na pomoc proto pozvali generála Buquoye s vojáky, a ten nechal 8. října 1620 celé městečko podpálit. Obyvatelé před žoldáky utekli, nebyl tak nikdo, kdo by mohl hasit, a domy lehly popelem. Generál poté táhl dál ku Praze, kde se přesně o měsíc později zúčastnil na Bílé hoře po boku císařských vojsk bitvy proti českým stavům. Poříčí bylo posléze z trosek postaveno znovu a dostalo oficiálně přívlastek Spálené. Právě letos si místní připomínají čtyřsté výročí ohnivé katastrofy, a tak jsme se za nimi zajeli podívat s kamerou.
Spálené Poříčí
Tábor Vojna
Dominantou Příbramské pahorkatiny je vrch Vojna. Ačkoliv se tyčí do výšky necelých sedmi stovek metrů nad mořem, je z něj hezký výhled na protější brdské kopce Prahu nebo Třemšín. Jméno dostal zřejmě podle nějaké válečné vřavy, ale nikdo už neví, která to byla. Krev tu ovšem tekla i na konci druhé světové války a tisíce lidí tady trpěly i dlouho po ní. Nedaleko se navíc udála poslední bitva tohoto krutého konfliktu v Evropě. Stalo se tak u Slivice a my si připomeneme, kdo a proč se v ní střetl. Poté se vydáme do bývalého tábora Vojna. Vznikl v roce 1947 pro německé válečné zajatce, kteří se podíleli na otevření prvních uranových dolů na Příbramsku.
Tábor Vojna
Blovice
Blovice, ležící zhruba pětadvacet kilometrů od Plzně, se pyšní řadou zajímavostí. Tak například, když byla vyhlášena samostatná Československá republika, vznikl požadavek na vytvoření státní vlajky. Výběrové řízení vyhrál návrh učitele, archiváře a nadšeného heraldika Jaroslava Kursy, který se narodil roku 1875 právě v Blovicích. Jím vytvořená vlajka letos slaví kulatiny - beze změn je naším státním symbolem už rovnou stovku let. Za pozornost stojí i místní zámeček, ve kterém dnes sídlí Muzeum jižního Plzeňska. Jeho historie je spjata s řadou zvučných jmen. Některá si připomeneme.
