Reportáže v regionech
Řezbář Jiří Kožený
Jiří Kožený si už jako malý kluk zamiloval práci se dřevem, a tak nebylo divu, že se později v plzeňské Škodovce vyučil dřevomodelářem. Po většinu života pak stál u soustruhu v Družstvu lidové umělecké výroby Chodovia, kde pod jeho rukama z voňavého materiálu vznikaly pivní korbele, svícny i stojany na květiny. Když provozovna ukončila provoz, postavil se na vlastní nohy. V Nýrsku si otevřel malou dílničku. V ní doslova čaruje na soustruhu, který mu kdysi ze součástek složil tatínek. Předvede nám, co všechno dokáže vytvořit a co jeho práce obnáší. Vzhledem k tomu, že se blíží Vánoce, prohlédneme si i originální figurky do betlému.
Řezbář Jiří Kožený
Konstantinovy Lázně
Léčivou sílu pramenů v dnešních Konstantinových Lázní objevili už v druhé polovině 16. století sedláci z nedaleké Nové Vsi, kteří se k nim chodili osvěžovat. A na počátku 19. věku pak postavili první budovu, ve které se vodou z nich kurýrovalo. Jenže, nové podnikání jim moc nevynášelo a bylo nad jejich síly. V roce 1837 proto prodali zadlužené lázničky knížeti Konstantinu Löwensteinovi, a ten se pustil do jejich rozšiřování. Zjistíme, co všechno zázračná voda dokáže léčit a pak se vydáme i do okolí obce, mimo jiné ke zřícenině hradu Švamberk.
Konstantinovy Lázně
Selský dvůr U Matoušů
Dovedete si představit dům s doškovou střechou mezi paneláky? My vás k jednomu takovému zavedeme. Objevili jsme ho na Bolevecké návsi v Plzni, která je mimochodem unikátem sama o sobě, protože na ní najdete selská stavení uprostřed moderní zástavby. Momentálně tam opravují památkově chráněný statek. První písemná zmínka o selském dvoře U Matoušů pochází z roku 1635. S velkou pravděpodobností je ale daleko starší, jeho historie možná sahá až do středověku. Selskému dvoru U Matoušů se říká podle jeho prvních známých vlastníků. Ta historicky nejcennější budova, tedy obytné stavení, dostane, místo nevzhledného eternitu, původní slaměné došky. Představíme vám i muže, kteří se jejich výrobě a osazování věnují.
Selský dvůr U Matoušů
Český les
Český les je tak trochu ve stínu známější Šumavy a mnohá jeho kouzelná místa proto zatím zůstávají turisty neobjevená. Platí to i o Hvožďanské louce nedaleko Poběžovic, o níž odborníci tvrdí, že patří mezi ty vůbec nejvzácnější v Plzeňském kraji. Leží sice uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny, ale v ochranném pásmu vodního zdroje, a tak byla uchráněna před zásahy člověka. Není příliš velká, její rozloha je zhruba sedm hektarů. Díky péči, kterou jí věnují dobrovolníci z Českého svazu ochránců přírody, na ní ovšem stále kvetou chráněné orchideje a hořce a poletují vzácní motýli.
Český les
Lučina – Grafenried
Obec Grafenried, česky zvaná Lučina, spadající do katastru obce Nemanice, láká turisty po celý rok. Patří mezi pět desítek obcí, které v domažlickém okrese po druhé světové válce zanikly, ale v poslední době získává zpět svou slávu. Čeští a němečtí dobrovolníci tu společně odkryli desítku bývalých stavení. Díky jejich péči vzniklo unikátní pietní místo a prostor česko-německého smíření. Přitom v roce 1990 bohatou místní historii připomínal pouze podstavec, na kterém kdysi stávala socha svatého Jana Nepomuckého. A lípy okolo. Prozradíme vám, co všechno je tu dnes k vidění.
