Reportáže v regionech
Kolekce samorostů
Pak se přesuneme do Slavonic. Kousek od nich směrem na Stálkov určitě nepřehlédnete zvláštní pozemek. Je to takové slavonické Krakonošovo. Aby ne! Zatímco sběratelé schraňují své kolekce doma, pan Tůma je naopak umisťuje na zahradu svého domu. Nic jiného mu totiž nezbývá. Čerstvý důchodce si z procházek začal nosit samorosty. A ty nejmenší až po ty největší teď ukazuje. Jenže ono to není jen ukazovat, o samorosty se musíte umět i starat, i když přírodní zákony obelstít nejde. Zkuste říct dřevu, aby netrouchnivělo. A dělat impregnace – ano, ale finančně je to dost nákladné.
Kolekce samorostů
Cetviny
Nostalgická, smutná, ale reálná – Toulavá kamera navštívila místo, kde se všechny tři přívlastky snoubí dohromady. Městys Cetviny – v dobách ne tak dávných místo přísně zapovězené, které už po válce zmizelo z české mapy. Prostor pak byl po dlouhá léta obehnán ostnatým drátem. Dnes je přístup možný, vycházky vítány a slyšet tu můžete jak češtinu, tak němčinu. Alfréd Krenauer zavzpomíná spolu s námi na dobu, kdy tu žilo na sedm stovek cetvinských domorodců. Život tu byl drsný, ale krásný. Jenže kola dějin osudu se točila jinak, než by si Cetviny a Cetvinští byli určitě bývali přáli.
Cetviny
Hrad Zvíkov
Zříceninu hradu Okoř proslavila známá písnička o tom, že na hradě Okoři světla už nehoří. To jiný hrad se do naší historie a architektury zapsal tím, že bývá označován jako král českých hradů. Ve výšce čtyř set metrů ční nad soutokem Vltavy a Otavy. Do jeho vezeňských zdí koukal i Přemysl Otakar II. a přespávaly tady i české korunovační klenoty. Hrad, původně založen jako královský, s tajemnou věží Markomankou. Vládli zde Rožmberkové i Švamberkové. Vítejte na Zvíkově.
Hrad Zvíkov
Putim
Putim proslavil určitě Švejk, a to svou půvabně popletenou pochodovou anabází z Tábora přes Budějce až do Putimě a pak zas různě zpět. Obec leží na pravém břehu Blanice, jen kousek od místa, kde se potkává s Otavou. Už Dalimil říká, že osada byla založena už v 10. století. Zajímavý je kostel svatého Vavřince se dvěma loděmi nebo náhrobky rytířských rodů. Projdeme se i Cimburovým statkem – postava, o které vyprávěl i Jindřich Šimon Baar.
Putim
Formanství
Prý měli v jedné vysoké botě příbor, ve druhé pak dratev a šídlo na opravy. Víte, o kom je řeč, a tušíte, proč s sebou tito lidé vozili právě tyhle věci? Pokud ne, pak v první reportáži z jihozápadních Čech vás pozveme mezi formany a formanky. Jedna z nich totiž bude hlavní hrdinkou prvního povídání. Paní Anna Froňková ze selského rodu pochází a ke koňům měla vždycky dobrý vztah. V dobách kolektivizace se rozhodla pracovat v JZD. Jak jinak než jako kočí. Nesnadnou práci provázelo hlavně dřív i nebezpečí.
