Reportáže v regionech
Třebonští kapři
Třeboňsko – oblast rybníků. A jejich „obyvateli“ jsou ryby. My se podíváme za tou v Česku snad nejznámější, za kaprem. Museli jsme si trochu přivstat, abychom stihli natočit, jak vypadá takový nefalšovaný výlov. Některé české rybníky už nechovají jen tu známou kapří klasiku, ale specializují se na exotiku: třeba na okrasné ryby, kterými jsou japonští koi kapříci. Řekneme si něco i o zvláštní odrůdě kaprů, „kaprech vánočních“ a ukážeme vám i akvárium v Domě Jakuba Krčína.
Třebonští kapři
Jihočeský mlýn
Podíváme se taky do mlýna, o němž první zmínky pocházejí už z roku 1451. Cesty osudu tomu chtěly, že mlýn nakonec skončil v rukách rodiny Čížků. Na toho prvního z nich vzpomíná jeho potomek Bedřich Čížek a říká, že zlom přišel, když se jeho praděd vrátil z Ameriky, kde byl na zkušenou. Důležité ale je, že mlýn prodělal rozsáhlé obměny a jeho současní majitelé tady začali provozovat malou vodní elektrárnu. A kde to všechno k vidění jest? Mlýn jsme potkali mezi Blanským lesem a Kletí u Českých Budějovic.
Jihočeský mlýn
Netolice
Pak se přesuneme na Šumavu. O Netolicích se zmiňuje už i Kosmova kronika. Ta líčí, že tu stával hrad Slavníkovců a postupně právě tady vznikalo obchodní a správní středisko kraje. Malé město s velkou historií, i tak se dá mluvit o Netolicích. Nejdřív totiž patřily k cisterciáckému klášteru ve Zlaté Koruně, v době husitské se kolo dějin otočilo, městu pak udělil jisté výsady sám Jiří z Poděbrad a největšího rozkvětu se Netolicím dostalo za vlády Rožmberků. Štěpánek Netolický, Jakub Krčín – i o nich bude řeč.
Netolice
Řezbářství stále žije
Pan Jaroslav Frencl si jde pěkně ráno proběhnout kolem Volyně, promyslí si práci a pak s chutí do toho. Rodák z Dolního Dvořiště si zamiloval řezbářství. Začal s ním už u prvních vyřezávaných lodiček a dnes jeho zručnost potvrzují především krásné betlémy – ty ho proslavily i daleko za šumavskými kopci. Zvláštní péči věnuje jakési drobnokresbě vytesávaných figurek. Jeho postavičky jsou lidové, nezbedné, ve tváři se jim zračí tu moudrost, tu laskavý humor.
Řezbářství stále žije
Rytectví stále žije
Lingvistickým oříškem pro nás bylo označení profese Petry Hanzlíkové. Umí cizelovat, taušírovat a kalit. Pro muže těchto schopností čeština disponuje slovem rytec. Pro ženu pak rytečka, ale prý i rytkyně. Na zámečku Ohrada v Hluboké nad Vltavou překvapila i své kolegy tím, jak umí vracet krásu loveckým zbraním. Inspirací je téhle rytečce hlavně příroda a pak samozřejmě odborná literatura.