Reportáže v regionech
Umělecký kovář
Když je kovář Nekovář – o tom by mohl vyprávět netolický hrdina naší třetí reportáže. Profesně pokračuje jako třetí generace kovářů, i když právě jeho jméno tomu moc neodpovídá. Jmenuje se opravdu Nekovář. Svůj rukodělný kovářský um směruje hlavně na výrobu historického uměleckého nábytku, zábradlí nebo renesančních klik. Kromě toho nás nechá pan Nekovář nakouknout i na fotografie a plány lustrů nebo mříží, které jsou pak umisťovány u kostelů.
Umělecký kovář
Graselovy stezky
Vydejte se s námi po stezkách místy, kde loupil a skrýval se obávaný „grázl“ Johann Georg Grasel. Už jako mladík se tento syn žebračky a rasa stal smělým vůdcem loupežné bandy, které se obával celý kraj. Dodnes žije v písních a lidových vyprávěních. A jde asi o nejznámějšího slavonického rodáka. Proč měl spadeno na vrchnost? A jaké jsou lidové zvěsti o téhle postavě? Nebo proč žil jako štvanec? Dívejte se na první reportáž Toulavé kamery.
Graselovy stezky
Kolekce samorostů
Pak se přesuneme do Slavonic. Kousek od nich směrem na Stálkov určitě nepřehlédnete zvláštní pozemek. Je to takové slavonické Krakonošovo. Aby ne! Zatímco sběratelé schraňují své kolekce doma, pan Tůma je naopak umisťuje na zahradu svého domu. Nic jiného mu totiž nezbývá. Čerstvý důchodce si z procházek začal nosit samorosty. A ty nejmenší až po ty největší teď ukazuje. Jenže ono to není jen ukazovat, o samorosty se musíte umět i starat, i když přírodní zákony obelstít nejde. Zkuste říct dřevu, aby netrouchnivělo. A dělat impregnace – ano, ale finančně je to dost nákladné.
Kolekce samorostů
Cetviny
Nostalgická, smutná, ale reálná – Toulavá kamera navštívila místo, kde se všechny tři přívlastky snoubí dohromady. Městys Cetviny – v dobách ne tak dávných místo přísně zapovězené, které už po válce zmizelo z české mapy. Prostor pak byl po dlouhá léta obehnán ostnatým drátem. Dnes je přístup možný, vycházky vítány a slyšet tu můžete jak češtinu, tak němčinu. Alfréd Krenauer zavzpomíná spolu s námi na dobu, kdy tu žilo na sedm stovek cetvinských domorodců. Život tu byl drsný, ale krásný. Jenže kola dějin osudu se točila jinak, než by si Cetviny a Cetvinští byli určitě bývali přáli.
Cetviny
Hrad Zvíkov
Zříceninu hradu Okoř proslavila známá písnička o tom, že na hradě Okoři světla už nehoří. To jiný hrad se do naší historie a architektury zapsal tím, že bývá označován jako král českých hradů. Ve výšce čtyř set metrů ční nad soutokem Vltavy a Otavy. Do jeho vezeňských zdí koukal i Přemysl Otakar II. a přespávaly tady i české korunovační klenoty. Hrad, původně založen jako královský, s tajemnou věží Markomankou. Vládli zde Rožmberkové i Švamberkové. Vítejte na Zvíkově.
