Reportáže v regionech
Svatý Kámen
Svatý Kámen najdete na hranici s Rakouskem nedaleko Rychnova nad Malší. Má prý čarovnou moc. Aby ne, když se k němu váže legenda vyprávějící o balvanu, u kterého se zjevila Panna Marie.
Jsou to takové malé české Lurdy – i sem totiž chodí věřící s modlitbami, přáními či obrázky. V dobách nesvobody byla tahle oblast „za čárou přístupnosti“, poutní tradice se sem vrátila až v devadesátých letech, kdy došlo ke znovuotevření tohoto tajuplného místa.
První zmínky o Svatém Kameni sahají do roku 1500 a my si o nich budeme povídat s farářem Pavlem Šimákem, který nám přiblíží historii tohoto místa vůbec. V první polovině sedmnáctého století zde měl vidění měšťan z Rychnova nad Malší Ambrož Spůlek. Podle pověsti byl měšťan smrtelně nemocný, po pozření vody z léčivého pramene se jakoby zázrakem uzdravil.
Vznikl tady i kostel – klášter, který byl v roce 1975 zbořen a jeho troskám přidělili úředníci označení "historická zřícenina". Dnes je to přece jen trochu jinak.
Svatý Kámen
Loutky v Týně
Když neexistovaly peoplemetry a televize ani koláče sledovanosti, dlouhé večery, a nejen ty zimní, si lidi zkracovali hraním loutkového divadla. U nás má tohle umění už tradici – jeho zakladatel Matěj Kopecký ho proslavil po světě.
V Kolodějích u Týna nad Vltavou skončila jeho životní pouť. A právě tamní muzeum opatruje expozici, která se loutkám a loutkářství věnuje.
S paní Míluší Opluštilovou, která místnímu muzeu řediteluje, si budeme povídat právě o pimprlovém divadélku a jeho hercích. Představení lidových loutkářů patřilo od konce 18. století k českému venkovu právě tak jako lidové pohádky, písně a říkadla. Umělci – herci – loutkáři zajížděli za svým publikem do nejodlehlejších končin naší země, svá představení hráli česky, a byli tak dlouhou dobu jedinými šiřiteli českého jazyka a divadelní kultury mezi venkovským lidem.
Právě proto věnovalo Městské muzeum v Týně nad Vltavou část své expozice loutkovému divadlu. Každý z loutkářské rodiny totiž musel umět přiložit ruku k dílu. Po generace se dědily divadelní hry i pimprlata. Aby diváci byli nadšeni a přišli zas. Takže kromě zábavy vlastně i ta sledovanost?
Loutky v Týně
Bechyně
Jihočeské město Bechyně leží v malebné lesnaté krajině na soutoku řeky Lužnice a říčky Smutné, asi 20 km od Tábora.
Bechyně byla založena Janem Lucemburským kolem roku 1323. Mezi její nejvýznamnější majitelé patřili Šternberkové. Ty dodnes připomínají náhrobní kameny v klášterním kostele.
Šestitisícové město proslulo hlavně lázeňstvím a keramikou. Dominantou náměstí s řadou historických domů je děkanský kostel sv. Matěje z přelomu 13. a 14. století. Dnešní podobu získal po přestavbě v roce 1740.
Bechyňští se můžou pochlubit i zámkem. Pro veřejnost je přístupný a prohlídková expozice představuje především historicky nejvýznamnějšího majitele panství Petra Voka z Rožmberka.
V bývalé zámecké sýpce je umístěno muzeum Vladimíra Preclíka, v bývalém zámeckém pivovaru zase výstavní expozice keramiky Alšovy jihočeské galerie, tvořené převážně exponáty z mezinárodních keramických sympozií.
Zavítali jsme sem hlavně proto, že kdysi od světa odstřižené město kvůli chybějícímu spojení o sobě chtělo dát vědět. A tak už v roce 1896 vzniklo družstvo pro stavbu dráhy Tábor-Bechyně. Zajištěna byla také státní záruka. Stavba 24 km úseku probíhala rychle díky úspornému vedení trati po vrstevnici, která kopírovala terén.
V roce 1903 vyjela poprvé na trať Tábor-Bechyně elektrická vlaková souprava z dílny Ing. Františka Křižíka, jednalo se o první elektrifikovanou železnici v bývalém Rakousku-Uhersku. Původní vlakovou soupravu můžete vidět v provozu i dnes. Během letních prázdnin pořádá Klub přátel elektrické dráhy Tábor-Bechyně tzv. nostalgické jízdy původním vlakem.
Bechyně
Pivovar Zvíkov
Na soutoku řek Otavy a Vltavy narazíte při svých toulkách i na Zvíkovské Podhradí. My jsme sem zavítali proto, že už v roce 1447 tady stál pivovarský dvůr. Neví se, kdo ho postavil, ale prokazatelně existuje první písemná zmínka o něm z roku 1550 – jde přímo o popis přestavby, do které se pustil nový majitel.
Místní pivovar byl jedním z nejproslulejších v kraji a vůbec největší slávy dosáhl na počátku sedmnáctého století za pánů ze Švamberka. V devíti krčmách se vytočilo až 350 sudů ročně. Vařilo se pivo bílé a řídké. Jeho výroba byla tehdy podstatně složitější a pracnější.
A protože Česko je pivem vyhlášené, známé a v jeho konzumaci trhá světové rekordy, i proto, že se našli manželé Voldřichovi ze Zvíkovského Podhradí, můžeme tady znovu zavítat do pivovaru i v dnešních časech. Od roku 1994 v něm vaří kvalitní kvasnicové pivo. Michalu Voldřichovi vnuknul myšlenku na obnovu pivovarské tradice jeho kamarád, který krajem vesloval. Nápad se uchytil, protože pan Voldřich pracoval i jako sládek.
V roce 1993 položil základní kámen Pivovarského dvora Zvíkov. Touha navázat na tradici vaření v době největší slávy za Švamberků se zdařila, naplnila. Švamberští páni měli v erbu labuť. A tak i místní historický dvůr má ve svém znaku Zlatou labuť. A jak se pivo vaří – uvidíte i vy.
Pivovar Zvíkov
Sladovna Písek
V historické části města Písek a v bezprostřední návaznosti na někdejší královský hrad (dnes Prácheňské muzeum) se nachází sladovna pivovaru právovárečného měšťanstva v Písku.
Původnímu účelu, tj. výrobě sladu, přestal objekt sloužit roku 1973 a od té doby nebyl pořádně využíván ani dostatečně udržován. To ohrožovalo samotnou existenci této kulturní památky.
Sladovna má velmi pestrou minulost. Základní kámen byl položen dne 5. července 1862 a rozsáhlá stavba probíhala do roku 1864. V jižním křídle královského hradu u jihozápadní nárožní věže byl v polovině 19. stol. pivovar, který už nepostačoval potřebám, a proto tehdejší právovárečné měšťanstvo rozhodlo o jeho rekonstrukci. Během ní došlo 13. května 1860 ke zřícení věže.
Právovárečné měšťanstvo pojalo tuto nehodu jako výzvu, zakoupilo dvě chalupy v sousedství hradu včetně pozemků a tím získalo prostor pro stavbu sladovny. V 80. letech 19. století přistavěla další generace sladovníků nové hvozdy a úřední dům. Za druhé světové války sloužila sladovna jako sklad obilí pro německou armádu. Po osvobození tu pak byli ubytovaní ruští vojáci.
V nově opravené části sladovny dnes probíhají nejrůznější výstavy a vernisáže. V expozici „Kočkohrátky a hračky nehračky“ si tak můžete prohlédnout unikáty od Václava Kubáta. Byl to právě on, kdo stál u zrodu vývoje českých hraček.
Kromě toho nám pan Kubát představí i sběratelkou činnost svého otce Václava z přelomu 19. a 20. století. Budou to samozřejmě zase hračky, hlavně panenky, koníčci nebo husaři.