Reportáže v regionech
Provaznické muzeum
Provaznické muzeum v Deštné u Jindřichova Hradce bylo založeno v roce 1998 v bývalé provaznické dílně rodiny Kliků, která provozovala provaznické řemeslo téměř 250 roků. Je jediné v Čechách, ve kterém je umístěna ucelená expozice strojů a nářadí pro provaznickou výrobu používaných před zhruba 200 roky ve srovnání s výrobou dnešní.
Součástí prohlídky je předvádění původní výroby z různých materiálů a různých postupů jak provaznického, tak tkalcovského a soukenického řemesla. Exponáty muzea byly sesbírány majitelem muzea panem Karlem Klikem. Narodil se v roce 1926, ale ani v zaslouženém důchodu neodpočívá. Je posledním žijícím českým provazníkem, který převážně zajišťuje výklad a předvádí výrobu. Provoz muzea je udržován podle možností z vlastních zdrojů majitele a z minimálního vstupného. Exponáty byly pořízeny na náklady majitele.
Jelikož se jedná o místní muzeum nacházející se v obci situované na okraji turistických oblastí Třeboňsko a Jindřichohradecko, může každá zajímavá aktivita rozšířit možnosti této převážně zemědělské části naší republiky, a to pak s sebou přináší finance, invenci, pracovní místa… I z tohoto důvodu místní Obecní úřad v Deštné v zastoupení starostky obce vyslovil projektu svou podporu. Od roku 2002 spolupracuje pan Klik s Ing. Davidem Němečkem a občanským sdružením Sluneční dvůr z nedaleké Vícemile, které v současnosti zastřešuje grantové a dotační záležitosti muzea.
Pro potřeby muzea a seznámení veřejnosti s provaznictvím jako řemeslnou činností, jeho vývojem a používanými technologiemi byla panem Klikem vydána publikace „Provaznictví v Čechách a na Moravě“, která byla dotována některými současnými výrobci z oboru, nadací OSF Praha a majitelem muzea. Publikace byla prodávána za režijní cenu. Ale nikoli cena, ale především pak kvalitní a zajímavý obsah rozhodly o tom, že kniha je už prakticky rozebrána. Letos je připraven už druhý dotisk.
Provaznické muzeum
Zřícenina Helfenburk
V roce 1355 nechali postavit Rožmberkové na ochranu nedalekého města Bavorov hrad Helfenburk. S tímto nápadem přišli čtyři rožmberští bratři: Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka. Povolení k stavbě dostali od Karla IV. za své dobré služby, kdy doprovázeli Karla IV. na jeho korunovační cestě do Říma. Roku 1381 se nedaleký Bavorov pak dočkal městských práv.
Po smrti Jana 1389 i jeho bratra Oldřicha přešel hrad do vlastnictví Janova syna Jindřicha III. z Rožmberka. Hrad pak měl v držení jeho syn Oldřich II. z Rožmberka. Po potupné porážce před Táborem, kdy nechal na svých panstvích pochytat husitské kněze, je nechal uvěznit na svých hradech. Na Helfenburku prokazatelně dva zemřeli. Po jeho smrti vládl syn Jindřich IV. z Rožmberka a posléze Jan II. z Rožmberka. Oba dva měli neustále potíže kvůli zadluženosti, o tu se postaral jejich otec díky válečným nákladům. Hrad byl zastaven Přeškovi z Čestic. Ve smlouvě byl dodatek o volném vstupu do hradu od bývalých majitelů. Po jeho smrti byl hrad opět vyplacen.
V letech 1468 až 1472 bylo v okolí hradu živo a nebezpečno. Docházelo k sousedským sporům mezi Rožmberky a městy Písek, Sušice a Vodňany. Hrad to sice nepoznamenalo, ale dotčené okolní vesnice ano. Po smrti Jana z Rožmberka a po smrti jeho syna Jindřicha V. z Rožmberka se vlády ujal Vok II. z Rožmberka. Společně se svým poručníkem Bohuslavem ze Švamberka. Zadlužený hrad prodal dvěma bratrům. Jednalo se o Václava Vlčka z Čenova a jeho bratra Zikmunda Vlčka z Čenova. Roku 1523 docházelo ke sporům o dědictví, protože Petr IV. z Rožmberka, stejně tak jako jeho bratři umírá bezdětný.
Zajímavostí tohoto hradu je, že v roce 1515 až 1518 byl purkrabím na hradě tak lakotný člověk, který vyhnal veškeré hradní osazenstvo a služebnictvo. Na Helfenburku zůstal sám. Jmenoval se Želízko z Tourova. Roku 1551 Vilém z Rožmberka k hradu i část okolního panství a celkově zvelebil hrad. Helfenburk patřil k chudším hradům. Bylo v něm celkově velmi málo nábytku a nádobí, ale tento počet vynahrazovala rozsáhlá hradní výzbroj, ať už se jednalo o zbroje či zbraně. Stejně tak byl i nedostatek služebnictva. V roce 1592 po smrti Viléma z Rožmberka jeho mladší bratr a dědic Petr Vok prodal celý hrad městu Bavorov.
Po Bílé Hoře jim byl zkonfiskován, přestože se město snažilo o jeho zpětné získání, nevedlo se jim. V té době je již označován jako pustý. Hrad byl tedy využíván více než 200 let. Později jej měly ve vlastnictví jiné rody, např. Eggenbergové a později Schwarzenbergové až do roku 1922 a pak je majetkem státu.
Hrad se tyčil na vymýceném kopci, nyní je částečně schovaný v lese. Před vlastním hradem bylo opevněné městečko. Helfenburk má skoro kruhový půdorys.
Zřícenina Helfenburk
Muzeum marionet
Výstava umístněná v mohutném půdním prostoru se starobylým trámovím čítá víc než 250 marionet. Kromě kašpárků, čertů, králů, princezen, vodníků a strašidelného draka lze vidět i skvostné loutkové divadlo, které vzniklo podle návrhů klasika Mikoláše Alše.
Dalšími exponáty jsou opony, kulisy, dekorace a moderní loutky klasických českých pohádek, loutky z inscenace opery W. A. Mozarta Kouzelná flétna nebo z inscenace Golemystery Divadla Franze Kafky. Skutečným pohlazením je replika barokního Zázračného divadla včetně důmyslné jevištní technologie.
A to všechno můžete navštívit spolu s námi v Muzeu marionet v Českém Krumlově. Marionety měří 80 cm a váží více než šest kilogramů. Jejich tělo je vytesané z lipového dřeva do nejmenších detailů – vlastně téměř jako živé. Dětem se určitě bude líbit marioneta zasněné princezny. I oblečení těchto dřevěných panáčků stojí za povšimnutí – historické kostýmy jim zkrátka sluší.
O vodníkovi jsme mluvili i v předešlé reportáži. V téhle se dozvíte, že jde o postavičku, která je jen středoevropská. Takoví Francouzi by vůbec netušili, o kom že je řeč…
Muzeum Marionet
Muzeum šicích strojů
Přes třicet let shromažďoval Jiří Vetýška ze Žirovnice, městečka nedaleko Jindřichova Hradce, staré šicí stroje. Sběratelské vášni propadl už jako student a na svůj první exponát, starou singrovku z roku 1900 je pyšný dodnes – dostal ji od svého kamaráda. Otevřel si i soukromou dílnu na opravu šicích strojů a začal shromažďovat všechno, co s nimi souviselo.
Historie těhle domácích mašinek pro šikovné hospodyňky se začíná psát v roce 1755. Tehdy podal Charles Weisenthal patent, který ale v praxi nezrealizoval. Na něj pak navázali jeho pokračovatelé. V Československu se první šicí stroj objevil v roce 1862 – a to díky Vojtovi Náprstkovi, který ho přivezl ze zámoří. A k vidění jsou i různé kuriozitky.
Muzeum šicích strojů
Štěkeň
12 kilometrů od Strakonic leží v nadmořské výšce 388 metrů na levém břehu Otavy obec Štěkeň. Její název se odvíjí od latinského Stiecna. Místní se pyšní barokním zámkem a kostelem svatého Mikuláše či anglickým parkem. Nebo 300letými duby, pod nimiž prý odpočíval i Karel Klostermann. Město je doloženo z roku 1052. Vládnoucí rody se tu střídaly. K vlivným pak patřil Jan Antonín Losi z Losimthalu – nechal právě tady zbudovat skvostnou architekturu.
Nepřehlédnutelnou chloubou je také anglický park, jehož dominantou jsou více než 300 let staré duby. Pod jedním z nich v minulosti sedával i Karel Klostermann, který na zámku pobýval. Od roku 1921 se na zámek přestěhoval řád anglických pannen. A v pokoji jídelny pobýval císař František Josef II. Příjemně působí i interiéry – devítimetrový strop, krby nebo skříně ze 17. století či náměty z řeckých bájí.
