Reportáže v regionech
Vyšší Brod
Víte, které je nejjižnější město v Čechách? Je to Vyšší Brod. A do jeho okolí se dnes podíváme. Hledáček naší kamery zacílil na Wolfgangovy vodopády. Vodopády svatého Wolfganga se nacházejí 1,5 km od Vyšebrodského kláštera proti proudu Menší Vltavice. Vede kolem nich žlutá turistická značka spojující Vyšší Brod, Vyklestilku a Loučovice.
Vodopády sv. Wolfganga patří mezi méně známé přírodní zajímavostí. Turista hledající vodopád, jakým je třeba ten na Mumlavě v Harrachově, který už vám Toulavka taky ukázala, by mohl být možná zklamán. Vodopád je spíše kaskáda několika dílčích vodopádků říčky Menší Vltavice deroucí se kaňonovitým údolím mezi balvany – a tím, jak přes ty velké přepadá, vytváří právě ony vodopády.
Pro milovníka přírody je to ale krásné místo, uprostřed divoké a nespoutané přírody. Pod největším z vodopádků je dřevěný můstek, kde můžete postát a tiše se kochat krásným pohledem na živou a divokou vodu a naslouchat jejímu hlasu. Podle informací na tabuli naučné stezky, která tudy prochází, bydlí v dutině v břehu nad vodopádem ledňáček.
Kdo má štěstí a trpělivost, může ho prý na okamžik zahlédnout, když se vrhne střemhlav do vody, uchopí rybku a hned s ní zase odletí. Víc se ale dozvíte od Karla Trojáka, který je vedoucím Kulturního a informačního centra Vyšší Brod.
Vyšší Brod
Zámek Hluboká
Nedělní toulání zakončíme šlechticky. Na jihočeském hlubockém zámku, sídlu hlubocké větve Schwarzenbergů. Prostory určené oficiálně turistům a jejich výpravám vystřídají pohledy na to, jak se tady žilo a pracovalo za všedního dne.
Zatímco prohlídková trasa, kterou asi znáte, vede prostorami určenými návštěvám, k reprezentaci, tentokrát máme jedinečnou příležitost podívat se do takříkajíc všedního dne – jak se tu žilo a pracovalo. Hluboká sloužila od 13. století jako strážní hrad, v roce 1661 ji koupili Schwarzenbergové, předělali její styl na barokní i po vzoru anglického tudorsko-windsorského stylu.
Knížeti a zvláště kněžně se anglická romantika totiž moc zalíbila na korunovaci královny Viktorie!. Slavnosti ostatně k životu šlechty patří. Což dokládá i fotografie z roku 1907. Je z Hluboké, ze zlaté svatby Adolfa Josefa a kněžny Idy. Na fotografii je i poslední majitel Hluboké – dr. Adolf Schwarzenberg. Coby rozesmátý mladík – nemohl tušit, co přijde. S manželkou Hildou tady pobýval do roku 1939. Pak uprchli před Němci do Afriky.
Reprezentativní prostory sloužily pro setkávání s hosty, komnaty právě nyní nově přístupné, byly velmi osobní. Příprava nové expozice neznamenala jen otočit klíčem a vstoupit – po desetiletí tu byla skladiště a kanceláře – muselo se bádat a rekonstruovat aby ložnice, pracovna i další prostory byly tak, jak tu knížecí rodina žila. A zájem o to, jak to na zámku vypadá v zimě, mají turisti velký.
Zámek Hluboká
Historie knihtisku
Pak se podíváme na jih Čech. V městě Vimperku zajdeme do muzea na místním zámku. Vimperk jsme si vybrali i proto, že právě tady se začínaly u nás tisknout knihy.
Snad jen Plzeň byla tím, kdo byl opravdu první. Vimperk trumfla o rok. Knihtiskařské řemeslo tu nejvíc proslavil Jan Steinbrener a zaměřil se hlavně na modlitební knížky. A kolibříky! Neboli maličké korány vyvedené v arabštině.
V roce 1872 si Jan Steinbrener založil první fabriku, v níž rozšířil svou výrobu i o kalendáře. Ty pak společně s modlitebními knihami tiskl až ve 23 světových jazycích.
Na starou tradici výroby kolibříků, které se dnes liší svým obsahem, navázali i Zdenka Klimešová a Petr Šebek. Ti se snažili zachovat podobnost s původní knížečkou a držet se snaží i barvu či obal knihy. Vlastně možná uměleckého díla.
Historie knihtisku
Lipno
Na délku má 48 kilometrů, šířka čítá víc než 10 kilometrů, hloubka bratru bezmála i 22 metrů a to vše v nadmořské výšce 726 metrů. Tak právě tyhle parametry vykazuje jihočeské moře neboli největší vodní plocha v Česku, Lipenská přehrada. Letos si připomíná své padesáté narozeniny.
Stavba zadržuje víc než 300 milionů krychlových metrů vody a krásná je snad odevšad. Třeba i z Vítkova Hrádku. S pracemi se začalo v roce 1953. Jde o přehradu, kvůli které nepadaly hromadně žádné obce či vesnice, snad jen výjimečně některá jednotlivá stavení, takže její stavba nebyla tak bolestná.
Nebylo tu tehdy mnoho stálých obyvatel, říká tajemník frymburského úřadu pan Flígr, i když slzy samozřejmě tekly taky: tak třeba v části Frymburka, kterou voda zatopila. Leccos o tom vědí místní potápěči, právě oni si ještě můžou udělat výlet proti času. Jaké je české Lipno? Jak se proměnilo a proměňuje? Co ho čeká? I o tom se bude mluvit.
Lipno
Jindřichův Hradec
V Jindřichově Hradci najdete jeden z největších a nejkrásnějších zámků v zemi. Rozkládá se na rozloze 3,5 hektaru a od roku 1996 je považován za národní kulturní památku.
Původně zeměpanský hrad byl vybudován okolo roku 1200. Stavba je důmyslně chráněna vodním tokem Hamerského potoka a říčkou Nežárkou. Zámek získal Jindřich Vítkovec a začal objekt přestavovat. Od roku 1220 se označuje přídomkem z „Nového Hradu“ a město po něm získává název.
Pány z Hradce dodnes připomínají vnější hradby, prastará Černá věž i navazující královský palác. V polovině 16. století se místní aristokracii zachtělo pohodlnějšího bydlení – zámku ve hravém stylu italské renesance.
Na třetím nádvoří vzniklo přepychové stavení pojmenované po mecenáši přestavby Adamovi II., španělské křídlo s impozantními arkádami a honosná kašna. Krásné věci vznikly tak trochu možná i zázrakem. V roce 1611 je totiž stavěl jistý šikovný kovář Ondřej. Byl ale věhlasný pijan a hráč v kostky, dokonce ho museli umravnit v mučicí kládě.
Naším dalším cílem je ale taky místní mlýn. Za svou výjimečnost vděčí Jáchymovi z Hradce, průkopníkovi moderních zemědělských i řemeslných technologií. Zámek i mlýn v roce 1773 vyhořely. A jak se psala historie dál? Povídat nám o tom bude náš průvodce – kastelán Václav Bis.