Reportáže v regionech
Zámek Hluboká
Nedělní toulání zakončíme šlechticky. Na jihočeském hlubockém zámku, sídlu hlubocké větve Schwarzenbergů. Prostory určené oficiálně turistům a jejich výpravám vystřídají pohledy na to, jak se tady žilo a pracovalo za všedního dne.
Zatímco prohlídková trasa, kterou asi znáte, vede prostorami určenými návštěvám, k reprezentaci, tentokrát máme jedinečnou příležitost podívat se do takříkajíc všedního dne – jak se tu žilo a pracovalo. Hluboká sloužila od 13. století jako strážní hrad, v roce 1661 ji koupili Schwarzenbergové, předělali její styl na barokní i po vzoru anglického tudorsko-windsorského stylu.
Knížeti a zvláště kněžně se anglická romantika totiž moc zalíbila na korunovaci královny Viktorie!. Slavnosti ostatně k životu šlechty patří. Což dokládá i fotografie z roku 1907. Je z Hluboké, ze zlaté svatby Adolfa Josefa a kněžny Idy. Na fotografii je i poslední majitel Hluboké – dr. Adolf Schwarzenberg. Coby rozesmátý mladík – nemohl tušit, co přijde. S manželkou Hildou tady pobýval do roku 1939. Pak uprchli před Němci do Afriky.
Reprezentativní prostory sloužily pro setkávání s hosty, komnaty právě nyní nově přístupné, byly velmi osobní. Příprava nové expozice neznamenala jen otočit klíčem a vstoupit – po desetiletí tu byla skladiště a kanceláře – muselo se bádat a rekonstruovat aby ložnice, pracovna i další prostory byly tak, jak tu knížecí rodina žila. A zájem o to, jak to na zámku vypadá v zimě, mají turisti velký.
Zámek Hluboká
Historie knihtisku
Pak se podíváme na jih Čech. V městě Vimperku zajdeme do muzea na místním zámku. Vimperk jsme si vybrali i proto, že právě tady se začínaly u nás tisknout knihy.
Snad jen Plzeň byla tím, kdo byl opravdu první. Vimperk trumfla o rok. Knihtiskařské řemeslo tu nejvíc proslavil Jan Steinbrener a zaměřil se hlavně na modlitební knížky. A kolibříky! Neboli maličké korány vyvedené v arabštině.
V roce 1872 si Jan Steinbrener založil první fabriku, v níž rozšířil svou výrobu i o kalendáře. Ty pak společně s modlitebními knihami tiskl až ve 23 světových jazycích.
Na starou tradici výroby kolibříků, které se dnes liší svým obsahem, navázali i Zdenka Klimešová a Petr Šebek. Ti se snažili zachovat podobnost s původní knížečkou a držet se snaží i barvu či obal knihy. Vlastně možná uměleckého díla.
Historie knihtisku
Lipno
Na délku má 48 kilometrů, šířka čítá víc než 10 kilometrů, hloubka bratru bezmála i 22 metrů a to vše v nadmořské výšce 726 metrů. Tak právě tyhle parametry vykazuje jihočeské moře neboli největší vodní plocha v Česku, Lipenská přehrada. Letos si připomíná své padesáté narozeniny.
Stavba zadržuje víc než 300 milionů krychlových metrů vody a krásná je snad odevšad. Třeba i z Vítkova Hrádku. S pracemi se začalo v roce 1953. Jde o přehradu, kvůli které nepadaly hromadně žádné obce či vesnice, snad jen výjimečně některá jednotlivá stavení, takže její stavba nebyla tak bolestná.
Nebylo tu tehdy mnoho stálých obyvatel, říká tajemník frymburského úřadu pan Flígr, i když slzy samozřejmě tekly taky: tak třeba v části Frymburka, kterou voda zatopila. Leccos o tom vědí místní potápěči, právě oni si ještě můžou udělat výlet proti času. Jaké je české Lipno? Jak se proměnilo a proměňuje? Co ho čeká? I o tom se bude mluvit.
Lipno
Jindřichův Hradec
V Jindřichově Hradci najdete jeden z největších a nejkrásnějších zámků v zemi. Rozkládá se na rozloze 3,5 hektaru a od roku 1996 je považován za národní kulturní památku.
Původně zeměpanský hrad byl vybudován okolo roku 1200. Stavba je důmyslně chráněna vodním tokem Hamerského potoka a říčkou Nežárkou. Zámek získal Jindřich Vítkovec a začal objekt přestavovat. Od roku 1220 se označuje přídomkem z „Nového Hradu“ a město po něm získává název.
Pány z Hradce dodnes připomínají vnější hradby, prastará Černá věž i navazující královský palác. V polovině 16. století se místní aristokracii zachtělo pohodlnějšího bydlení – zámku ve hravém stylu italské renesance.
Na třetím nádvoří vzniklo přepychové stavení pojmenované po mecenáši přestavby Adamovi II., španělské křídlo s impozantními arkádami a honosná kašna. Krásné věci vznikly tak trochu možná i zázrakem. V roce 1611 je totiž stavěl jistý šikovný kovář Ondřej. Byl ale věhlasný pijan a hráč v kostky, dokonce ho museli umravnit v mučicí kládě.
Naším dalším cílem je ale taky místní mlýn. Za svou výjimečnost vděčí Jáchymovi z Hradce, průkopníkovi moderních zemědělských i řemeslných technologií. Zámek i mlýn v roce 1773 vyhořely. A jak se psala historie dál? Povídat nám o tom bude náš průvodce – kastelán Václav Bis.
Jindřichův Hradec
Kominická sbírka
Rudolf II. – co všechno už o něm bylo napsáno, vyřčeno. Bylo a ještě určitě ještě bude. I tahle zastávka v Sezimově Ústí jde vlastně na vrub jeho zájmům. Přivedl totiž do našich zemí kominíky – jako fanda ohnivých alchymistických kejklí.
Jejich činnost je povýtce praktická: spolu s hasiči totiž chrání dům před nebezpečím ohně. A taky nosí štěstí. To všechno nám potvrdí pan Josef Bažant, kominický mistr z Tábora, který nás pozval k nakouknutí do své sbírky. Jak jinak – sbírky kominické.
Odedávna to bylo řemeslo velmi vážené: jen považte, že kominíci dokonce nemuseli smekat ani přes samotným císařem pánem! Vystupují i v řadě písniček a na pohlednicích, oblíbení jsou i jako figurky pro štěstí. Kominický mistr z Tábora pan Josef Bažant jich má ve své sbírce přes tisíc!
A na pováženou toho bude k vidění víc. Představte si, že náš hostitel dokonce vlastní i předpisy k čištění komínů Pražského hradu, které vydala samotná Marie Terezie. Dychtí po nich i vídeňské Kominické muzeum, ale můžeme zůstat klidni. Pan Bažant nemá v plánu zbavit se jich.
Navíc jsou psány česky, nikoli tehdejším švabachem. A taky zajímavými slovy se to bude v našem jihočeském zastavení jen hemžit. Ale budete jim rozumět.