Reportáže v regionech
Lipno
Na délku má 48 kilometrů, šířka čítá víc než 10 kilometrů, hloubka bratru bezmála i 22 metrů a to vše v nadmořské výšce 726 metrů. Tak právě tyhle parametry vykazuje jihočeské moře neboli největší vodní plocha v Česku, Lipenská přehrada. Letos si připomíná své padesáté narozeniny.
Stavba zadržuje víc než 300 milionů krychlových metrů vody a krásná je snad odevšad. Třeba i z Vítkova Hrádku. S pracemi se začalo v roce 1953. Jde o přehradu, kvůli které nepadaly hromadně žádné obce či vesnice, snad jen výjimečně některá jednotlivá stavení, takže její stavba nebyla tak bolestná.
Nebylo tu tehdy mnoho stálých obyvatel, říká tajemník frymburského úřadu pan Flígr, i když slzy samozřejmě tekly taky: tak třeba v části Frymburka, kterou voda zatopila. Leccos o tom vědí místní potápěči, právě oni si ještě můžou udělat výlet proti času. Jaké je české Lipno? Jak se proměnilo a proměňuje? Co ho čeká? I o tom se bude mluvit.
Lipno
Jindřichův Hradec
V Jindřichově Hradci najdete jeden z největších a nejkrásnějších zámků v zemi. Rozkládá se na rozloze 3,5 hektaru a od roku 1996 je považován za národní kulturní památku.
Původně zeměpanský hrad byl vybudován okolo roku 1200. Stavba je důmyslně chráněna vodním tokem Hamerského potoka a říčkou Nežárkou. Zámek získal Jindřich Vítkovec a začal objekt přestavovat. Od roku 1220 se označuje přídomkem z „Nového Hradu“ a město po něm získává název.
Pány z Hradce dodnes připomínají vnější hradby, prastará Černá věž i navazující královský palác. V polovině 16. století se místní aristokracii zachtělo pohodlnějšího bydlení – zámku ve hravém stylu italské renesance.
Na třetím nádvoří vzniklo přepychové stavení pojmenované po mecenáši přestavby Adamovi II., španělské křídlo s impozantními arkádami a honosná kašna. Krásné věci vznikly tak trochu možná i zázrakem. V roce 1611 je totiž stavěl jistý šikovný kovář Ondřej. Byl ale věhlasný pijan a hráč v kostky, dokonce ho museli umravnit v mučicí kládě.
Naším dalším cílem je ale taky místní mlýn. Za svou výjimečnost vděčí Jáchymovi z Hradce, průkopníkovi moderních zemědělských i řemeslných technologií. Zámek i mlýn v roce 1773 vyhořely. A jak se psala historie dál? Povídat nám o tom bude náš průvodce – kastelán Václav Bis.
Jindřichův Hradec
Kominická sbírka
Rudolf II. – co všechno už o něm bylo napsáno, vyřčeno. Bylo a ještě určitě ještě bude. I tahle zastávka v Sezimově Ústí jde vlastně na vrub jeho zájmům. Přivedl totiž do našich zemí kominíky – jako fanda ohnivých alchymistických kejklí.
Jejich činnost je povýtce praktická: spolu s hasiči totiž chrání dům před nebezpečím ohně. A taky nosí štěstí. To všechno nám potvrdí pan Josef Bažant, kominický mistr z Tábora, který nás pozval k nakouknutí do své sbírky. Jak jinak – sbírky kominické.
Odedávna to bylo řemeslo velmi vážené: jen považte, že kominíci dokonce nemuseli smekat ani přes samotným císařem pánem! Vystupují i v řadě písniček a na pohlednicích, oblíbení jsou i jako figurky pro štěstí. Kominický mistr z Tábora pan Josef Bažant jich má ve své sbírce přes tisíc!
A na pováženou toho bude k vidění víc. Představte si, že náš hostitel dokonce vlastní i předpisy k čištění komínů Pražského hradu, které vydala samotná Marie Terezie. Dychtí po nich i vídeňské Kominické muzeum, ale můžeme zůstat klidni. Pan Bažant nemá v plánu zbavit se jich.
Navíc jsou psány česky, nikoli tehdejším švabachem. A taky zajímavými slovy se to bude v našem jihočeském zastavení jen hemžit. Ale budete jim rozumět.
Kominická sbírka
Svět v láhvi
Dvakrát měř, jednou řež. Nebo trpělivost přináší růže. To jsou přísloví, kterými se musí řídit pan Emanuel Hoda ze Strakonic. Sbírá lahve, a to proto, že v jejich útrobách umí vytvořit kouzla, zázraky, zkrátka nevídané.
Jeho manželka by mohla vyprávět o tom, že utírat u nich doma prach je práce víc než nevděčná. Její manžel totiž jednou kdysi seděl s kamarády u vínka a kdosi z nich si všiml vývrtky uvnitř lahve – a tak to všechno začalo.
Pan Hoda nejprve pro známé dělal samé vývrtky. Pak se ho jeden kamarád zeptal, zda do láhve dostane třeba i kravičku. Povedlo se a pak už strakonický modelář do skleněného pouzdra vkládal jednu věc za druhou – podle toho, jaké měli kolegové z práce, kamarádi nebo známí záliby. Vždy však vyrobí dva kousky – jeden si nechá a druhý daruje.
Většinou pracuje s dubovým, lipovým nebo bukovým dřevem, nikdy však nepoužívá plasty. Velikost jednotlivých dílků, které Emanuel Hoda vlastnoručně rozkreslí a vyrobí, se pohybuje v řádech milimetrů. Do celistvého modelu se tyto částečky sestavují pomocí pinzet, různých napichovátek a dalších pomůcek.
„Zásada je, že každý dílek musí mít menší velikost než je průměr hrdla láhve,“ říká zručný autor. A jsme opět na začátku našeho přísloví. Někdy může být problém ještě v tom, že hrdlo na vrchním průměru má větší průměr, než je ten spodní.
A když si tohle člověk neověří, pak se mu stane, že některé prvky do láhve nemůže dostat. Pojďme se tedy něčemu přiučit. I když jako silvestrovskou zábavu zřejmě nedoporučujeme, a to hlavně těm, kteří přece jen třeba vypíjí nějakou tu sklenku.
Svět v láhvi
Krýzovy jesličky
Jindřichův Hradec, jihočeské malebné město, proslulo svou bohatou betlémářskou tradicí. Zdejší muzeum ukrývá ve svých výstavních útrobách Krýzovy jesličky, které byly darovány do jeho sbírek roku 1935, a od té doby patří k nejnavštěvovanějším expozicím.
Jindřichohradecký měšťan a punčochářský mistr Tomáš Krýza (1838-1918) vyráběl své celoživotní dílo více jak šedesát let a jeho velkolepý betlém, který stavěl na ploše 60 čtverečních metrů, obsahuje 1398 figurek lidí a zvířat, z nichž se 133 pohybuje.
Střed jesliček tvoří působivá betlémská scéna narození Páně se sv. Rodinou, třemi králi a darovníky. Tato nejstarší část je doplněna známými biblickými výjevy z evangelia a městskou architekturou, kde najdeme bránu s padacím mostem, Herodův palác s miniaturním porcelánovým nádobím na prostřeném stole nebo stráž na hradbách.
Celý betlém je doplněn poetickou vesnickou krajinou dokládající život lidí 19. století. Původní mechanizmus, který byl zpočátku poháněn ručně a později nahrazen elektromotorem, rozvádí pohyb z jediného centra. V roce 1936 získalo muzeum dva další cenné betlémy Emanuela a Bohdana Steinocherových, které byly nainstalovány po obou stranách Krýzových jesliček.
Jesličky Tomáše Krýzy jsou největším lidovým mechanickým betlémem na světě, zapsaným v Guinessově knize rekordů a jsou právem považovány za nejproslulejší exponát nacházející se ve sbírkách muzea.