Reportáže v regionech
Gobelíny
První evropské dílny na výrobu gobelínů vznikaly už ve 14. století hlavně v Belgii a Francii. My ale zůstaneme v českých luzích a hájích a s toulavou kamerou vás zavedeme do Jindřichova Hradce do historické dílny „Gobelín“ – tu v roce 1910 založila textilní výtvarnice Marie Teinitzerová. Dodnes tu pod mistrnýma rukama vznikají unikátní gobelíny, které své obdivovatele nacházejí po celém světě.
Gobelín vzniká podle výtvarného návrhu, z něhož se sejme tzv. grafický kartón. V roce 1911 byl v Jindřichově Hradci utkán první gobelín s motivem boje svatého Jiří s drakem. A už v roce 1925 – na světové výstavě v Paříži získala Marie Teinitzerová s výtvarníkem Františkem Kyselou hlavní cenu za cyklus osmi gobelínů, nazvaný Řemesla. Koncem padesátých let převzal žezlo textilní výtvarník a akademický malíř Josef Miler, který tamní dílnu obohatil o tzv. melírovou metodu.
A jak to vypadá v dílně šikovných rukou dnes? To nám ukáže Jan Fidler – náš jindřichohradecký průvodce.
Gobelíny
Dobronice
Pak se přesuneme na jih Čech, kde na nás čeká už několik staletí zřícenina hradu Dobronice. Vypíná se na skalnatém ostrohu nad řekou Lužnicí v nadmořské výšce 440 m asi 6 km severovýchodně od městečka Bechyně.
Ves Dobronice, v níž hrad stojí, vznikla již koncem 12. století. Samotný hrad byl založen až v první polovině 14. století. Po roce 1455 byl rozšířen, na počátku 16. století k němu byly přistavěny obytné budovy a kaple.
V roce 1691 byl hrad prodán opařanským jezuitům, kteří ho zanedlouho opustili. V roce 1790 se dokonce začalo s jeho bouráním a teprve v 19. a 20. století byla zřícenina stavebně zajištěna a opravena.
Dominantou hradu je válcovitá věž, do současnosti se dochovaly také pozůstatky hradního paláce ze 14. století, kaple a obytných budov. Nedaleko od hradu stojí gotický kostel Panny Marie připomínaný již v roce 1350, od kterého se pak můžete kochat pohledem do údolí Lužnice.
My si ale o tom, co se s hradem událo až do 20. století, budeme povídat s naším průvodcem Miloslavem Pincem.
Dobronice
Vltavíny
V Městském muzeu v Týně nad Vltavou můžete vidět výstavu vltavínů nalezených v různých jihočeských lokalitách. A můžete dokonce i srovnávat, protože tady ukazují i vltavíny moravské či tektity z celého světa, horniny natavené při dopadu meteoritů, typy sedimentů, ve kterých se vltavíny nacházejí.
Velmi zajímavou částí expozice je panel, ve kterém jsou vltavíny uspořádány podle nalezišť v jižních Čechách. Zavedli jsme vás sem proto, že sběratel pan Milan Prchal, za kterým jsme se vypravili, se před dvaceti roky zasloužil o to, že právě v Týně mají stálou expozici těchhle vzácných, krásných, zajímavých a jedinečných kamenů různých tvarů i rozměrů.
A ještě nutno dodat, že v roce 1787 právě v Týně nad Vltavou našel profesor Mayer vůbec první vltavín.
Jihočeské vltavíny, o kterých budeme mluvit hlavně, pamatují už bezmála 15 milionů let. Jak se hledají, jak se evidují a jak vlastně vzniká taková sbírka? I o tom se bude mluvit.
Vltavíny
Formanské muzeum
Muzeum, do kterého vás pozveme teď, v Česku moc nenajdete. A představitele této profese už vlastně vůbec. Jde totiž o práci, která už se dnes skoro nevidí: převozníci – dřív jich bylo nevídaně a právě o nich bude naše zastavení v Besednici na Kaplicku.
Právě tady mají totiž formanské muzeum, jehož majitelem a tvůrcem je soukromý zemědělec Josef Smolík. Jeho předkové se, stejně tak jako on, zabývali chovem koní. Mají proto velké zkušenosti o téhle práci a třeba i jedinečnou sbírku postrojů. A pan Smolík neotálí – se svými svěřenci se dokonce účastní závodů dvojspřeží za Jihočeský kraj. Na svém kontě má nejedno vítězství.
V muzeu, které vzniklo u příležitosti 600. výročí založení obce, je k vidění na pět stovek různých postrojů a ke Smolíkovic rodině se dostávaly mnohdy různými cestami, a pamatují tedy proto i různé osudy. Postroj se skládá z ohlávky, na které je připevněno udidlo – to je ta část, kterou má kůň v hubě a spolu s ohlávkou umožňují tomu, kdo s ním jede, koníka ovládat. Pan Smolík nám ale řekne i to, jakou roli sehrála v jeho životě lahvička sidolu spolu s obyčejným krémem na boty.
Formanské muzeum
České Budějovice
Legenda praví, že město České Budějovice vděčí za svoje jméno Budivojovi, který tady založil vesnici; jiná pak vypráví o tom, jak se král Přemysl Otakar II. při lovu ve zdejších hvozdech dozvěděl o narození syna a z radosti tu založil Boží stánek a město.
Oficiálně Budějovičtí ale mluví o roku 1265, a to hlavně proto, že v tomhle roce se český král Přemysl Otakar II. rozhodl zbudovat v jižních Čechách velké královské město.
Jeho snaha se dala pochopit i vysvětlit. Chtěl novým královským městem dát najevo rozpínajícím se Vítkovům, že mu jejich ambice nejsou příliš po chuti. A další důvod byl finanční – do měst se stahovali řemeslníci, kteří platili i daně do královské pokladny.
Navíc si musíme uvědomit, že Přemysl Otakar byl v té době také vládcem nad částí Rakouska a nadto byly Budějovice důležitým bodem na spojnici mezi Prahou a alpskými zeměmi. A pro ty, kteří nevědí: jihočeská metropole se pyšní dominikánským klášterem, pod jehož okapem přebývá kamenná žába.