Reportáže v regionech
Dobronice
Pak se přesuneme na jih Čech, kde na nás čeká už několik staletí zřícenina hradu Dobronice. Vypíná se na skalnatém ostrohu nad řekou Lužnicí v nadmořské výšce 440 m asi 6 km severovýchodně od městečka Bechyně.
Ves Dobronice, v níž hrad stojí, vznikla již koncem 12. století. Samotný hrad byl založen až v první polovině 14. století. Po roce 1455 byl rozšířen, na počátku 16. století k němu byly přistavěny obytné budovy a kaple.
V roce 1691 byl hrad prodán opařanským jezuitům, kteří ho zanedlouho opustili. V roce 1790 se dokonce začalo s jeho bouráním a teprve v 19. a 20. století byla zřícenina stavebně zajištěna a opravena.
Dominantou hradu je válcovitá věž, do současnosti se dochovaly také pozůstatky hradního paláce ze 14. století, kaple a obytných budov. Nedaleko od hradu stojí gotický kostel Panny Marie připomínaný již v roce 1350, od kterého se pak můžete kochat pohledem do údolí Lužnice.
My si ale o tom, co se s hradem událo až do 20. století, budeme povídat s naším průvodcem Miloslavem Pincem.
Dobronice
Vltavíny
V Městském muzeu v Týně nad Vltavou můžete vidět výstavu vltavínů nalezených v různých jihočeských lokalitách. A můžete dokonce i srovnávat, protože tady ukazují i vltavíny moravské či tektity z celého světa, horniny natavené při dopadu meteoritů, typy sedimentů, ve kterých se vltavíny nacházejí.
Velmi zajímavou částí expozice je panel, ve kterém jsou vltavíny uspořádány podle nalezišť v jižních Čechách. Zavedli jsme vás sem proto, že sběratel pan Milan Prchal, za kterým jsme se vypravili, se před dvaceti roky zasloužil o to, že právě v Týně mají stálou expozici těchhle vzácných, krásných, zajímavých a jedinečných kamenů různých tvarů i rozměrů.
A ještě nutno dodat, že v roce 1787 právě v Týně nad Vltavou našel profesor Mayer vůbec první vltavín.
Jihočeské vltavíny, o kterých budeme mluvit hlavně, pamatují už bezmála 15 milionů let. Jak se hledají, jak se evidují a jak vlastně vzniká taková sbírka? I o tom se bude mluvit.
Vltavíny
Formanské muzeum
Muzeum, do kterého vás pozveme teď, v Česku moc nenajdete. A představitele této profese už vlastně vůbec. Jde totiž o práci, která už se dnes skoro nevidí: převozníci – dřív jich bylo nevídaně a právě o nich bude naše zastavení v Besednici na Kaplicku.
Právě tady mají totiž formanské muzeum, jehož majitelem a tvůrcem je soukromý zemědělec Josef Smolík. Jeho předkové se, stejně tak jako on, zabývali chovem koní. Mají proto velké zkušenosti o téhle práci a třeba i jedinečnou sbírku postrojů. A pan Smolík neotálí – se svými svěřenci se dokonce účastní závodů dvojspřeží za Jihočeský kraj. Na svém kontě má nejedno vítězství.
V muzeu, které vzniklo u příležitosti 600. výročí založení obce, je k vidění na pět stovek různých postrojů a ke Smolíkovic rodině se dostávaly mnohdy různými cestami, a pamatují tedy proto i různé osudy. Postroj se skládá z ohlávky, na které je připevněno udidlo – to je ta část, kterou má kůň v hubě a spolu s ohlávkou umožňují tomu, kdo s ním jede, koníka ovládat. Pan Smolík nám ale řekne i to, jakou roli sehrála v jeho životě lahvička sidolu spolu s obyčejným krémem na boty.
Formanské muzeum
České Budějovice
Legenda praví, že město České Budějovice vděčí za svoje jméno Budivojovi, který tady založil vesnici; jiná pak vypráví o tom, jak se král Přemysl Otakar II. při lovu ve zdejších hvozdech dozvěděl o narození syna a z radosti tu založil Boží stánek a město.
Oficiálně Budějovičtí ale mluví o roku 1265, a to hlavně proto, že v tomhle roce se český král Přemysl Otakar II. rozhodl zbudovat v jižních Čechách velké královské město.
Jeho snaha se dala pochopit i vysvětlit. Chtěl novým královským městem dát najevo rozpínajícím se Vítkovům, že mu jejich ambice nejsou příliš po chuti. A další důvod byl finanční – do měst se stahovali řemeslníci, kteří platili i daně do královské pokladny.
Navíc si musíme uvědomit, že Přemysl Otakar byl v té době také vládcem nad částí Rakouska a nadto byly Budějovice důležitým bodem na spojnici mezi Prahou a alpskými zeměmi. A pro ty, kteří nevědí: jihočeská metropole se pyšní dominikánským klášterem, pod jehož okapem přebývá kamenná žába.
České Budějovice
Vyšší Brod
Víte, které je nejjižnější město v Čechách? Je to Vyšší Brod. A do jeho okolí se dnes podíváme. Hledáček naší kamery zacílil na Wolfgangovy vodopády. Vodopády svatého Wolfganga se nacházejí 1,5 km od Vyšebrodského kláštera proti proudu Menší Vltavice. Vede kolem nich žlutá turistická značka spojující Vyšší Brod, Vyklestilku a Loučovice.
Vodopády sv. Wolfganga patří mezi méně známé přírodní zajímavostí. Turista hledající vodopád, jakým je třeba ten na Mumlavě v Harrachově, který už vám Toulavka taky ukázala, by mohl být možná zklamán. Vodopád je spíše kaskáda několika dílčích vodopádků říčky Menší Vltavice deroucí se kaňonovitým údolím mezi balvany – a tím, jak přes ty velké přepadá, vytváří právě ony vodopády.
Pro milovníka přírody je to ale krásné místo, uprostřed divoké a nespoutané přírody. Pod největším z vodopádků je dřevěný můstek, kde můžete postát a tiše se kochat krásným pohledem na živou a divokou vodu a naslouchat jejímu hlasu. Podle informací na tabuli naučné stezky, která tudy prochází, bydlí v dutině v břehu nad vodopádem ledňáček.
Kdo má štěstí a trpělivost, může ho prý na okamžik zahlédnout, když se vrhne střemhlav do vody, uchopí rybku a hned s ní zase odletí. Víc se ale dozvíte od Karla Trojáka, který je vedoucím Kulturního a informačního centra Vyšší Brod.