Reportáže v regionech
Tvrz Cuknštejn
Tvrz Cuknštejn najdete v nejzápadnější části Tereziina údolí v blízkosti Nových Hradů. Postavili ji ke sklonku 15. století vladykové z Michnic na pozemcích své tvrze Světví. Tu držel v roce 1488 Vilém z Michnic. Tehdy Cuknštejn snad ještě nestál, ale jistě byl postaven již roku 1491, kdy se Vilém psal „seděním na Cukenštejně“.
Vilémův strýc Oldřich Pouzar z Michnic, který přejal po jeho smrti roku 1496 všechny jeho statky, držel potom tvrz Cuknštejn s poplužním dvorem, mlýnem a vsí a jiné. K tomu vyženil Nalžov, kde povznesl stříbrné doly a koupil zboží Olešnické. Býval úředníkem na Pražském hradě, kde dal po požáru roku 1543 zhotovit zvon do chrámu sv. Víta a jiný zvon do kostela Panny Marie před Týnem. Býval často na sněmech a různých veřejných jednáních a zemřel roku 1545 na Hradčanech, kde je také v chrámu sv. Víta pochován.
Od roku 2000, kdy došlo k převodu tvrze do soukromých rukou, probíhá celková rekonstrukce objektu, která pravděpodobně zachránila dlouhodobě chátrající tvrz před její celkovou destrukcí a přispěla k objevení mnoha zajímavých poznatků o tomto architektonicky významném pozdně gotickém sídle.
Největším překvapením pro Tomáše Peka, nového majitele tvrze, bylo, když při rekonstrukcích narazil na kapli, o které doposud nikdo nevěděl. Objevil ji náhodou při očišťování omítek na nádvoří. Tehdy si prý všiml jakého si gotického lomeného okna, za nímž později nechal provést sondu – a senzace byla na světě.
Tvrz Cuknštejn
Kytary v Blatné
Jen málokdo ví, že malé jihočeské město Blatná u Strakonic je rodištěm prvních továrních elektrických hudebních nástrojů v Evropě, na které v 50. letech minulého století začínalo hrát mnoho slavných legendárních evropských umělců.
My jsme se sem vypravili právě proto, že tady pořádají ojedinělou výstavu Česká kytara. Jejím autorem je majitel sbírky pan Jiří Janků. Expozici doplňují informace o historii vývoje a výroby elektromagnetického snímání zvuku a hudebních nástrojů vyráběných v jihočeské Blatné.
A nejvzácnější strunové nástroje? Tak dejme tomu, že bychom slovy našeho průvodce uvedli například: Resonet Grazioso, na kterou hrál např. George Harrison z Beatles, Robert Lee, Jimmy Page, Eric Clapton, nebo havajskou kytaru, v padesátých letech velmi populární nástroj a nejslavnější nástroj – basa Arco Resonet, na ni hrál např. z Led Zeppelin John Paul Jones. A vězte, že tyhle kytary jsou opravdu světově unikátní.
Kytary v Blatné
Hrací strojky
Líšovsko leží na tzv. Lišovském prahu, který vytváří jakousi vyvýšeninu mezi dvěma významnými rybníkářskými oblastmi – Třeboňskou pánví na východě a Českobudějovickou pánví na západě od Lišova.
Máte tak možnost projít se nejen malebným městem proslaveným výrobou nábytku, ale můžete se i zastavit v tamním muzeu hracích strojků. Vystupující červený dvoupatrový dům s většími okny a uprostřed s vjezdem nemůžete ani minout, ani přehlédnout. A právě tady sídlí soukromé muzeum hracích strojků.
Za zastávku určitě stojí: najdete zde sbírku rodiny Irmišů obsahující orchestriony, flašinety, kolovrátky, hrací hodiny, hrací obrazy, gramofony a jiné starožitnosti zhotovené počátkem 19. století. Prohlídka s komentářem a zvukovými ukázkami trvá asi 45 minut. A k vidění je i orchestrion, který hrál v legendárním seriálu ČT Chalupáři.
Muzeum hudebních přístrojů, a tedy vlastně sbírku pana Roberta Irmiše, v Lišově založil už jeho dědeček, když svůj první hrací strojek našel na smetišti. Pan Irmiš v tom nadšeně pokračuje od svých 12 let.
V jeho muzeu se díky mechanické hudbě hracích strojků, flašinetů a orchestrionů můžeme vrátit do dob o sto až dvě stě let zpátky a navíc se dozvíme mnoho zajímavého o tom, jak byly tyhle hrací mašinky konstruovány a v proměnách času i využívány.
Hrací strojky
Hrad Rožmberk
Hrad Rožmberk – náš cíl, k němuž jsme se vypravili do stejnojmenného města nad Vltavou. Tvoří jeho dominantu a vybudovaný byl na obchodní stezce vedoucí až do horního Podunají.
O založení hradu se v polovině třináctého století zasloužil Vok z Prčice, příslušník mocného rodu Vítkovů. Za jeho života se Rožmberk stal centrem celého panství a důležité je i to, že hrad byl zamýšlen jako dvojhrad. A také to, že na jeho dnešní podobě si může připsat zásluhy i rod Buquoyů. Ti přestavěli dolní hrad v polovině devatenáctého století na své rodové muzeum.
V roce 1551 byla rodová panství podstoupena tehdy šestnáctiletému Vilémovi z Rožmberka. A začalo se stavět, pracovat, přestavovat. Výsledkem bylo impozantní renesanční šlechtické sídlo. Do tohoto období spadají vůbec nejintenzivnější přestavby hradu, z něhož se postupně stává překrásné renesanční sídlo.
Po roce 1620 získává Rožmberk Karel Bonaventura Buquoy jako náhradu za vojenské služby císaři. A v držení slavného rodu zůstalo panství až do poloviny dvacátého století.
Andrea Čekanová, kastelánka a restaurátor Lubomír Zeman nás památkou provedou a díky nim se z historie plynně dostaneme až k současnosti: mluvit budou pak o restaurování na Rožmberku.
Hrad Rožmberk
Eliášova štola
Za vlády císaře Rudolfa II. byl mezi Úsilným a nedalekými Hůrami založen důl sv. Eliáš, ve kterém se těžilo 1600 centů stříbra ročně. V dole neustále přibývalo vody, která se stahovala z Vesecké a Libničské štoly.
Potíže s odvodňováním měla vyřešit Eliášova štola, jejíž budování bylo započato 20. července 1574 směrem z Úsilného a trvalo s přestávkami zhruba 200 let. V době, kdy hotové dílo mohlo přispět k odvodňování dolů, bylo dolování již v úpadku.
Štola vyúsťuje v Úsilném na zahradě domu číslo 68 na úpatí jihozápadního svahu ve výšce 400 m nad mořem.
Při rekonstrukci v roce 2001 tu navíc přibyla Křížová cesta – obrazy malířky Renaty Štolbové. Pěkně upravená náves pak jako by chtěla návštěvníkům ukázat, že Úsilné dostalo jméno po usilovných občanech. Ale kdoví, jak to bylo – staré mapy totiž uvádějí Oselno nebo Voselno.
Štola posloužila ve 20. století i jako zdroj kvalitní pitné vody, pro Českobudějovicko. Zhruba od roku 1934 do 80. let až do doby zprovoznění nedaleké římovské přehrady.