Reportáže v regionech
Kytary v Blatné
Jen málokdo ví, že malé jihočeské město Blatná u Strakonic je rodištěm prvních továrních elektrických hudebních nástrojů v Evropě, na které v 50. letech minulého století začínalo hrát mnoho slavných legendárních evropských umělců.
My jsme se sem vypravili právě proto, že tady pořádají ojedinělou výstavu Česká kytara. Jejím autorem je majitel sbírky pan Jiří Janků. Expozici doplňují informace o historii vývoje a výroby elektromagnetického snímání zvuku a hudebních nástrojů vyráběných v jihočeské Blatné.
A nejvzácnější strunové nástroje? Tak dejme tomu, že bychom slovy našeho průvodce uvedli například: Resonet Grazioso, na kterou hrál např. George Harrison z Beatles, Robert Lee, Jimmy Page, Eric Clapton, nebo havajskou kytaru, v padesátých letech velmi populární nástroj a nejslavnější nástroj – basa Arco Resonet, na ni hrál např. z Led Zeppelin John Paul Jones. A vězte, že tyhle kytary jsou opravdu světově unikátní.
Kytary v Blatné
Hrací strojky
Líšovsko leží na tzv. Lišovském prahu, který vytváří jakousi vyvýšeninu mezi dvěma významnými rybníkářskými oblastmi – Třeboňskou pánví na východě a Českobudějovickou pánví na západě od Lišova.
Máte tak možnost projít se nejen malebným městem proslaveným výrobou nábytku, ale můžete se i zastavit v tamním muzeu hracích strojků. Vystupující červený dvoupatrový dům s většími okny a uprostřed s vjezdem nemůžete ani minout, ani přehlédnout. A právě tady sídlí soukromé muzeum hracích strojků.
Za zastávku určitě stojí: najdete zde sbírku rodiny Irmišů obsahující orchestriony, flašinety, kolovrátky, hrací hodiny, hrací obrazy, gramofony a jiné starožitnosti zhotovené počátkem 19. století. Prohlídka s komentářem a zvukovými ukázkami trvá asi 45 minut. A k vidění je i orchestrion, který hrál v legendárním seriálu ČT Chalupáři.
Muzeum hudebních přístrojů, a tedy vlastně sbírku pana Roberta Irmiše, v Lišově založil už jeho dědeček, když svůj první hrací strojek našel na smetišti. Pan Irmiš v tom nadšeně pokračuje od svých 12 let.
V jeho muzeu se díky mechanické hudbě hracích strojků, flašinetů a orchestrionů můžeme vrátit do dob o sto až dvě stě let zpátky a navíc se dozvíme mnoho zajímavého o tom, jak byly tyhle hrací mašinky konstruovány a v proměnách času i využívány.
Hrací strojky
Hrad Rožmberk
Hrad Rožmberk – náš cíl, k němuž jsme se vypravili do stejnojmenného města nad Vltavou. Tvoří jeho dominantu a vybudovaný byl na obchodní stezce vedoucí až do horního Podunají.
O založení hradu se v polovině třináctého století zasloužil Vok z Prčice, příslušník mocného rodu Vítkovů. Za jeho života se Rožmberk stal centrem celého panství a důležité je i to, že hrad byl zamýšlen jako dvojhrad. A také to, že na jeho dnešní podobě si může připsat zásluhy i rod Buquoyů. Ti přestavěli dolní hrad v polovině devatenáctého století na své rodové muzeum.
V roce 1551 byla rodová panství podstoupena tehdy šestnáctiletému Vilémovi z Rožmberka. A začalo se stavět, pracovat, přestavovat. Výsledkem bylo impozantní renesanční šlechtické sídlo. Do tohoto období spadají vůbec nejintenzivnější přestavby hradu, z něhož se postupně stává překrásné renesanční sídlo.
Po roce 1620 získává Rožmberk Karel Bonaventura Buquoy jako náhradu za vojenské služby císaři. A v držení slavného rodu zůstalo panství až do poloviny dvacátého století.
Andrea Čekanová, kastelánka a restaurátor Lubomír Zeman nás památkou provedou a díky nim se z historie plynně dostaneme až k současnosti: mluvit budou pak o restaurování na Rožmberku.
Hrad Rožmberk
Eliášova štola
Za vlády císaře Rudolfa II. byl mezi Úsilným a nedalekými Hůrami založen důl sv. Eliáš, ve kterém se těžilo 1600 centů stříbra ročně. V dole neustále přibývalo vody, která se stahovala z Vesecké a Libničské štoly.
Potíže s odvodňováním měla vyřešit Eliášova štola, jejíž budování bylo započato 20. července 1574 směrem z Úsilného a trvalo s přestávkami zhruba 200 let. V době, kdy hotové dílo mohlo přispět k odvodňování dolů, bylo dolování již v úpadku.
Štola vyúsťuje v Úsilném na zahradě domu číslo 68 na úpatí jihozápadního svahu ve výšce 400 m nad mořem.
Při rekonstrukci v roce 2001 tu navíc přibyla Křížová cesta – obrazy malířky Renaty Štolbové. Pěkně upravená náves pak jako by chtěla návštěvníkům ukázat, že Úsilné dostalo jméno po usilovných občanech. Ale kdoví, jak to bylo – staré mapy totiž uvádějí Oselno nebo Voselno.
Štola posloužila ve 20. století i jako zdroj kvalitní pitné vody, pro Českobudějovicko. Zhruba od roku 1934 do 80. let až do doby zprovoznění nedaleké římovské přehrady.
Eliášova štola
Balóny
Tečka toulání s kamerou po Česku by nám mohla klidně teď uletět. A to proto, že jsme se vypravili k rodině Adámkových do Tábora. Rodině balonářské.
Létání v proutěném koši tam propadli otec i syn – jablko tedy nepadlo, resp. neodletělo daleko od stromu. Uvidíte sami, jak se vlastně zprovozňuje létající bublina s košem pod sebou, kdy pilot musí koš položit, aby s pomocí hořáků vzduch ohřál, aby balón začal pomalu stoupat.
Samy balony se šijí z nylonového hedvábí – jedině tak prý propustí co nejmíň vzduchu. A jeho cena – bratru, počítá se v milionech korun, a prý jde o velmi bezpečný dopravní prostředek. A každý jeho řidič musí mít zkoušky z meteorologie a počasí by měl sledovat vůbec velmi bedlivě.