Reportáže v regionech
Chovatel terčovců
Následující cesta nás zavede do Milevska. Tam jsme dorazili za chovatelem akvarijních ryb Josefem Pejšou, který se ve své soukromé stanici už přes patnáct let věnuje chovu terčovce zeleného. Přichystal pro nás na pět tisíc pestrobarevných ryb zajímavých svým diskovitým tvarem těla.
Jde o jednu z největších chovných stanic terčovce zeleného u nás a sám pan Pejša se stal před několika týdny už potřetí mistrem republiky v jeho chovu. Nadšený zájem o ryby projevoval Josef Pejša už v šesti letech, a to snad i proto, že generace jeho předků patřila k profesionálním rybářům.
Vystudoval školu s jasným zaměřením ve Vodňanech a pak řadu let pracoval jako vedoucí líhně. Nás samozřejmě zajímalo, proč právě tyto rybičky s prazvláštním tvarem těla a téměř pohádkovým zbarvením pana Pejšu tak uhranuly.
O jejich životě od jiker až po dospělé rybky ví opravdu hodně. Zajímavé je i to, jak se tihle tvorové živí, když se vylíhnou. Jejich rodiče je nechají ozobávat, ochutnávat sekret ze své vlastní kůže.
Chovatel terčovců
Benešova vila
Končit budeme v domě Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí nedaleko Tábora. Přístup sem měla veřejnost dlouho zapovězen nebo omezen.
Rozsáhlý areál Benešovy vily, která se nachází na soutoku Kozského potoka a Lužnice, je většinou hlavní turistickou zastávkou. Na místě, kde podle tradice kázával mistr Jan Hus, si v letech 1930–1931 architektem Petrem Kropáčkem nechal postavit tehdejší československý ministr zahraničních věcí Edvard Beneš dům jako místo odpočinku pro sebe a svou manželku Hanu.
Osobitý a zvláštní styl jeho domu v Sezimově Ústí byl ovlivněn jihofrancouzskou architekturou a doplněn rozsáhlou pěstěnou zahradou. Často tu pobýval i Jan Masaryk, měl tu i svůj hostinský pokoj. Přijížděly taky návštěvy související s Benešovými prezidentskými povinnostmi. Právě tady dospěl k řadě závažných státnických – dnes i diskutovaných – rozhodnutí.
Vila prošla v 70. letech rekonstrukcí a v současnosti je majetkem Úřadu vlády České republiky a pro veřejnost je otevřena pouze její část s parkem a hrobkou. Dá se mluvit o národní ostudě, protože od doby, kdy prezidentova manželka ve své poslední vůli určila vilu jako budoucí muzeum a věčnou památku odkazu jejího manžela, nebylo této závěti po desetiletí vyhověno. V roce 2000 přistoupila vláda ČR částečně k jejímu naplnění a rozhodla o zřízení Památníku Edvarda Beneše v areálu prezidentovy vily v Sezimově Ústí.
Benešova vila
Vimperský zámek
Do Vimperku jsme tentokrát zavítali proto, že tady probíhá rozsáhlý archeologický a restaurátorský průzkum. Jeho cílem je vytvoření mezinárodního vzdělávacího environmentálního centra. Už dnes si ale můžou návštěvníci prohlédnout doposud nepřístupné prostory, které jsou k vidění právě díky archeologickým výzkumům – dokonce jimi prochází nová prohlídková trasa zámku. A pozveme vás i do Horního a Dolního zámku, kde současně probíhá restaurátorský průzkum.
Díky němu byly odkryty unikátní renesanční záklopové stropy. Kromě základů původního gotického hradu zde byly objeveny i další zajímavosti. Tak třeba: několik pater schodiště vedoucího k malé vstupní brance. A zároveň badatelé prokázali, že původně románský hrad měl dvě věže – zůstala však jen jedna.
Dolní zámek představuje dnes objevenou rezidenci Petra Voka. I ji čeká rekonstrukce. Předpokládaným termínem dokončení projektu oprav zámku je rok 2016. Pak by měl mimo jiné sloužit k prezentaci ochrany přírody v oblasti Šumavy a Bavorska. Už dnes ale nabízí své stálé expozice: tradici knihtisku a sklářství ve Vimperku či přírodu Národního parku Šumava.
Vimperský zámek
Červená Lhota
Pak se přesuneme na jeden z našich nejkrásnějších a nejznámějších zámků. Na Červenou Lhotu. Místnosti jsou zařízeny takřka výhradně autentickým mobiliářem, mezi nímž je i několik uměleckých děl, která výrazně předčí průměrnou úroveň zámeckého vybavení. Stávající instalace vznikala za provozu v letech 2004–2006. Návštěvník, který zná její dřívější podobu, bude jistě překvapen útulností a vybaveností interiérů, které evokují pocit, že šlechtický majitel odešel z pokoje před okamžikem.
Nově pro nás ale na zámku připravili novou trasu schönburských podkrovních pokojů. Ta je logickým pokračováním reinstalace expozice interiérů prvního patra zámku. Z hlediska historické autenticity je však daleko volnější, protože využívá značnou část potenciálu zbylého „svozového“ mobiliáře. O evokaci schönburského způsobu užívání místností se snaží dětské pokoje, pokoj komorné a hala.
V místnosti haly jsou tak okna schovaná pod převisem střechy. Interiér pak tvoří důmyslné schodiště. Nátěr na stěnách je z tehdy módních tmavých odstínů doplněný mobiliářem z první republiky. Ze sběratelských kusů tu stojí za vidění orientální výšivka z Uzbekistánu zvaná susáný. Určená byla pro nevěstinu svatební noc. Průvodcem nám bude zámecký pán kastelán Tomáš Horyna.
Červená Lhota
Sklárna Bělčice
Sklárna Bělčice leží v jižních Čechách, tak někde uprostřed cesty mezi městečky Březnice a Blatná. Jde o malou rodinnou firmu, která se zabývá výrobou historického skla od antiky po sklo renesanční. Sklář Václav Vlasák nám ukáže, že o sklu a sklárnách se nemusí mluvit jen pochmurně, jak jsme si museli v poslední době zvyknout. S manželkou a synem to zkrátka riskli, pořídili si pícku taky a začali hledat svá témata. Repliky, které se jim teď rodí pod rukama, je nadchly téměř hned.
V Bělčicích vznikají repliky pohárů, které jsou často zlatavě zelené, tzv. lesní, s bublinkami, které jim vdechnul křemen ze zdejších potoků, a taky hodně zdobené. Zdobnost ale měla u šlechtické tabule nejen estetický, ale hlavně praktický důvod. Jaký? I to se dozvíte.