Reportáže v regionech
Rezervace Dračice
Obec Františkov na Třeboňsku v minulosti proslula hlavně zpracováním železné rudy, která se v blízkém okolí těžila. My se ale vydáme kousek dál, do necelé čtyři kilometry dlouhého kaňonu říčky Dračice, kde najdeme stejnojmennou přírodní rezervaci. Její romantická krajina se stala domovem celé řady zajímavých živočichů, o kterých si samozřejmě povíme. Připomeneme si také sklárnu, která v 18. století u řeky fungovala a po vytěžení okolních lesů se přesunula do nedaleké Nové Hutě. Nicméně ani tam se jí nedařilo dlouho a v roce 1821 vyhlásila bankrot. Zavítáme také do zaniklé obce Nová Ves a poslechneme si vzpomínky tamního rodáka Karla Stellnera. A řeč bude i o nedalekém rašeliništi Široké Blato.
Rezervace Dračice
Česká poštovna
Původní poštovně, která vznikla před 134 lety na Sněžce, kam byla umístěna c. k. rakouská telegrafní stanice, hrozil zánik. Dozvěděl se o tom pražský podnikatel Tomáš Trnka, který se rozhodl, že unikát zachrání a dřevěnou stavbu koupil. Spolu s partou nadšenců domeček rozebrali prkno po prknu, naložili na auto a odvezli na místo, které se jmenuje Javorová skála. My jsme se ocitli na České poštovně – stavbě, která byla právě ze Sněžky přesunuta téměř o dvě stě kilometrů jinam. Trvalo to pět dnů a bylo to docela náročné. Z nejvyšší české hory totiž nevede silnice na českou, ale jen na polskou stranu. Takže se všechna prkna ze Sněžky musela svézt nejdříve do Polska a teprve odtud na Monínec. Poštovna je jen jednou z několika zastávek na zdejší známé cyklostezce. I když bizoni na této soukromé farmě by se možná bránili označení „atrakce“, jako největší zvíře severoamerického kontinentu na to mají nárok.
Navíc tady bylo zřízeno i jakési infocentrum o historii a současnosti poštovny. Z Javorové skály se můžete vydat směrem na Tábor – romantická procházka, která vás čeká, vás zavede třeba k hladině dvou velkých rybníků – Zámeckého a rybníku Žabinec. A za ukázku stojí i místní zřícenina – zahrála si totiž ve filmu Honza málem králem.
Česká poštovna
Radomyšl
A na jihu budeme i končit naše toulání s kamerou. Konkrétně v Radomyšli. Historický městys se nachází 7 kilometrů od Strakonic směrem na Blatnou. Městský znak Radomyšl obdržela už roku 1605 za vlády velkopřevora Matouše Děpolta z Lobkovic. Má podobu bílé orlice v červeném štítě se zlatou zbrojí a korunou, se zlatou pružinou přes prsa a křídla. Nad její hlavou je umístěn maltézský kříž.
Bohatá historie městyse sahá až do pravěku. Archeologický výzkum prokázal osídlení sahající do 5. století našeho letopočtu. V samém centru obce bylo odkryto rozsáhlé pohřebiště, pocházející z dob osídlení prvními Slovany ve 12. století. Od 14. století byla bohatá historie obce neodmyslitelně spjata s řádem Maltézských rytířů. První písemná zmínka o Radomyšli je z roku 1284, kdy byla obec zmiňována jako majetek panského rodu Bavorů ze Strakonic. V roce 1998 byl Parlamentem České republiky obci udělen prapor. Tolik jen v kostce z historie.
My se ale vypravíme třeba na místa, kde byla uložena hlína z Jeruzaléma. Ve 12. století zde žili předchůdci Radomyšláků, tedy poměrně velká skupina lidí, kteří se pravděpodobně zúčastnili druhé křížové výpravy s velmožem Bavorem ze Strakonic. A o tom svědčí velice zajímavé znaky na náhrobnících – raritní v celé České republice. Renesanční tváří Radomyšle byl maltézský převor Mikuláš Křížek, který celou Radomyšl přestavěl a postavil zde první variantu poutního chrámu sv. Jana Křtitele. A slovo dostanou i místní baráčníci.
Radomyšl
Červené blato
A na závěr vás vezeme do Jiříkova údolí, a možná i proto si budete chvilkami připadat jako v Jiříkově vidění. Míříme totiž na Třeboňsko do národní přírodní rezervace Červené blato. Ta se nachází nedaleko od Šalmanovic a na ploše 40 hektarů se tady rozprostírá nádherná rezervace. Od roku 1983 jí dokonce vede naučná 3,5kilometrová stezka, která seznamuje příchozí s různými typy rašelinišť.
Červenoblatská stezka je určena pro pěší turisty. Zpřístupňuje typické biotopy jednoho z největších rašelinišť na Třeboňsku, včetně vytěžených ploch. Těžba rašeliny zde v minulosti probíhala hlavně pro potřeby sklárny, která stávala v nedalekém Jiříkově Údolí a proslavila se hlavně výrobou neprůsvitného, tvrdého a téměř nerozbitného skla, nazývaného hyalit. Trasa stezky je převážně tvořena povalovými chodníčky, které umožňují průchod měkkým terénem. Přibližně uprostřed trasy je vybudována terasa s překrásným výhledem na rašelinné jezírko. Celá trasa naučné stezky je vybavena informačními tabulemi, které poskytují základní informace o flóře a fauně vázané na rašelinné podloží.
Typickým porostem je zde více než 200 let stará borovice blatka adaptovaná na malý přísun živin. Díky tomu má husté, pomalu přirůstající dřevo, které se v minulosti s oblibou těžilo. A najdete tady i rojovník bahenní, využívaný ve středověku jako náhražka chmele při výrobě piva.
Červené blato
Orlická přehrada
Vltavská kaskáda – stavba, o které se mluvilo hlavně v dobách ničivých povodní. Jedna z jejích částí – nádrž na Orlíku – je dlouhá bezmála 70 kilometrů a zadržuje vůbec největší objem vody u nás: 720 milionů kubických metrů.
Není se co divit, střetávají se tady totiž vody Otavy, Lužnice, ale především vltavské. My se ocitáme ale v další naší cestovatelské tuzemské destinaci, a tou je Orlická přehrada. A projedeme se po ní lodí, a ještě navíc proti proudu – teď máme na mysli ten proud časový, nikoli říční, když vltavské údolí, kraj vorařů, mlynářů, dřevorubců a drobných rolníků tady nacházeli svou obživu, práci.
Zavzpomínáme taky, a to proto, že v době, kdy se přehrada budovala, zaplavila voda některá místa. Stovky lidí se musely vystěhovat – možná do pohodlnějšího, ale s bolestí. Už dřív tu byl ráj turistů, a davy se hrnuly před zaplavením – užít si naposled zdejší romantiku, kdy „lufťáci“ vylepšovali chudý rodinný rozpočet starousedlíků.