Reportáže v regionech
Kojákovice
V muzeích se můžeme dozvědět ledacos zajímavého. To, které zřídili v jihočeských Kojákovicích, například přibližuje dobu, kdy řada místních rodin opustila rodnou zemi a vypravila se do Ameriky. Nejvíc lidí odešlo ve druhé polovině 19.století. V jejich rodném kraji byla nouze o práci, nejstarší potomek zdědil statek a ostatní museli za prací pryč. A navíc v Americe po válce Severu proti Jihu nabízeli přistěhovalcům půdu, což Čechy zvyklé hospodařit, lákalo. V kojákovickém muzeu se seznámíme s několika rodinami, které se v Americe usadily, dozvíme se, kam hlavně mířily, jaké byly jejich kontakty s rodnou zemí a příbuznými a také o jejich příležitostných návštěvách. Prohlédneme si ale i místní architekturu a nabídneme vám projížďku po cyklostezce.
Kojákovice
Opatovice
Jihočeské Opatovice patří k malebným vesničkám, jejichž stavení připomínají pohádkové kulisy. Přestože obec vznikla podstatně dřív, současná podoba stavení je z druhé poloviny devatenáctého století. Po velkém požáru, kdy vyhořely takřka všechny štíty, byly ty nové vytvořeny ve stylu lidového baroka. Další ničivý živel obec postihl v roce 2002. Po povodni, kdy voda sahala až ke střechám, to vypadalo hodně bledě, ale majitelé domů se pustili do oprav a dnes zase chalupy svítí do daleka. Život tu ale není vůbec tak pohádkový, jak se zdá. Místní nemají školu ani obchod, zásobuje je jen pojízdná prodejna, na autobusovou zastávku to mají kilometr. Proto tu stálých obyvatel nezůstalo moc, většina stavení dnes slouží hlavně k odpočinku.
Opatovice
Šumavská holubička
Zejména v chudých domácnostech se dřív vyráběly dřevěné holubičky. Když nebyla práce na poli, všichni se snažili nějak si přilepšit. Dřevění ptáčci šli na odbyt, hospodyňky věřily, že do jejich domu přinesou štěstí a naději, nejčastěji je zavěšovaly do oken. Vyřezávání se věnovali už po několik generací předci Pavla Sarauera a on na tuhle tradici navázal. Vypravíme se za ním do Horní Plané nedaleko Lipna. Ukáže nám, jak se taková holubička rodí, co je na výrobě nejtěžší a také prozradí, že nejčastěji používá lipové, olšové, smrkové nebo borové dřevo. Jeho tatínek potřeboval na vytvoření holubičky dva kusy dřeva, ty, které vyrábí Pavel Sarauer, jsou z kusu jednoho.
Holubička z Horní Plané
ZOO Tábor-Větrovy
V Táboře-Větrovech jsme před časem navštívili ranč. Tentokrát se tam vypravíme za zoologickou zahradou. Právo takhle nazvat svůj Zoopark získal pan Libor Hrubý nedávno a splnil se mu tím jeho klukovský sen. Péči o zvířata, kterých tu je k vidění víc než půl stovky druhů, se vedle odborníků venuje celá rodina Hrubých. Nejbližší vtah mají asi ke lvímu samci Simbovi, kterého vychovávali odmalinka. Dokonce s nimi prý spával v posteli. Teď mu ve výběhu dělá společnost o něco starší Elsa. Návštěvníky lákají i dva samečci tygra ussurijského nebo páreček medvědů. Nechybějí samozřejmě opičky nebo zástupci ptačí říše. Děti pak docela určitě potěší také surikaty.
ZOO Tábor-Větrovy
Husitské muzeum v Táboře
Za dávnou historií se vypravíme do Tábora. A pokud předpokládáte, že to bude historie husitská, nemýlíte se. Prohlédneme si novou expozici Husitského muzea, která dokáže zaujmout nejen dospělé milovníky dějin, ale také děti. Dozvíme se, jak vypadal Tábor v úplných počátcích husitského hnutí, řeč bude o Janu Husovi, samozřejmě také o proslulém vojevůdci Janu Žižkovi, ale i o tom, jaké byly hlavní cíle jeho bojovníků a jak tohle období českých dějin vnímaly následující generace. Nemineme ani zbraně, které hustiští bojovníci používali. Ti ze selského stavu se nejčastěji oháněli cepy, ale i kosami nebo vidlemi. K profesionálnějším patřily sudlice, kopí a také třeba halapartny.