Reportáže v regionech
Hrady ze špejlí
Eiffelovku, Karlštejn, Hlubokou nad Vltavou, Vranov nad Dyjí, ale také Staroměstskou radnici nebo třeba Pražský hrad můžete na jít pěkně pohromadě na jednom místě díky panu Ladislavovi Novákovi v Protivíně. Jen stavební materiál je trochu netradiční – obyčejné kuchyňské špejle. Ale sotva bychom se dopočítali, kolik jich už pan Novák spotřeboval. Stavět začal na vojně, pak si ale dal pauzu a naplno se do modelaření vrhl až později. Věnuje se mu hlavně v podzimních a zimních měsících, ale v případě posledního díla udělal výjimku. Pražský hrad stavěl i pod pergolou. Věnoval mu celkem přes patnáct set hodin a použil na něj bezmála jedenáct tisíc špejlí. V měřítku 1:225 měří jeho hrad na šířku 1,3 m a na délku ještě o dva metry víc.
Hrady ze špejlí
Areál Stožec
V informačním centru ve Stožci si prohlédneme expozici věnovanou šumavské přírodě, vyfasujeme pracovní listy a vydáme se na téměř dvoukilometrovou naučnou stezku nazvanou Areál lesních her. Co nás na ní čeká? Je určena samozřejmě především pro malé návštěvníky, ale to neznamená, že užít si tu nemohou dospěláci. Na dvanácti zastaveních je čekají různé symboly, které lze rozluštit jen s využitím zmiňovaných pracovních listů. Patron stezky puštík bělavý má ale pro návštěvníky připravenou i řadu překvapení. Jedním z nich je řetězový most, dalším pak stromový telefon. Co si pod tímhle pojmem představit? Pokud chcete vědět, jak se veverka dozví, že se k ní po stromě blíží kuna, pak právě tuhle zastávku rozhodně nemiňte.
Areál lesních her Stožec
Hračkolna
Pradědeček i dědeček Luďka Fialy pracovali se dřevem a lásku k němu po nich vnuk evidentně podědil. K ní přidal zálibu v hraní a hračkách a stal se dokonce návrhářem dřevěných hraček v úspěšném jihočeském družstvu. Před časem si u svého domu v Lodhéřově otevřel muzeum hraček a hříček, které nazval Hračkolna. Na své si v něm přijdou samozřejmě hlavně kluci a holčičky, ale ani rodiče určitě nebudou zklamáni. Všechny návštěvníky tu čekají mašiny, ale také kočárky a různé stavebnice. Pokud si malí hosté nechtějí jen hrát, mohou si odvézt třeba koníka, kterého si doma dovyrobí. Představíme si nejzajímavější exponáty muzea, kde se všeho dotýkat klidně můžete a dozvíme se i to, s jakým dřevem pan Fiala pracuje nejraději a nejčastěji.
Hračkolna
Lenora
Do Lenory, jedné z nejmladších sklářských obcí na Šumavě, se nevypravíme za sklem, ale za chlebem. A samozřejmě taky za památkami a krásnou přírodou. Nesmíme zapomenout zmínit, že místní skláři bývali vyhlášení široko daleko. Ze světa si vozili významná ocenění, zákazníky měli v nejvyšších kruzích. Ale velké pece už vyhasly, starou tradici připomíná pár sklářů alespoň v malém. Za prohlídku ale stojí i celá obec a její okolí. Vypravit se odtud můžete třeba na Boubín nebo si můžete prohlédnout místní krytý most a nepřehlédnete určitě ani zvoničky na staveních, které sloužily jako majáky pro zbloudilé při nevlídném počasí. A nakonec zpátky k tomu chlebu. V první polovině 19. století tu vyrostla obecní pec, kde si místní mohli společně péct chleba. A ten se v ní peče dodnes, i když dnes hlavně pro turisty.
Lenora
Sběratel cestovních dokladů
Všechno má svou historii, i cestovní doklady. Ve sbírce pana Jiřího Vochozky ze Suchdola nad Lužnicí jich najdeme celou řadu. Nejstarší pocházejí z doby rakousko-uherské monarchie. Měly samozřejmě o dost jinou podobu než ty naše. A existovalo jich hned několik druhů. Své vlastní doklady měli tovaryši, pokud se vydali do světa na zkušenou. O těch jste možná už slyšeli, ale šuppasy zná asi málokdo. Ty sloužily pro různé provinilce, kteří se dopustili třeba krádeže nebo potulky. Ti pak byli šupem posláni do své domovské obce a vybaveni patřičným dokladem. Prohlédneme si také legionářský pas vystavený po první světové válce ve Vladivostoku. A zabrousíme i do historie podstatně mladší, v níž se zrodily první pasové knížky. Pokud byste zatoužili vidět to nejzajímavější ze sbírky na vlastní oči, pak vám prozradíme, že máte šanci v Třeboni, kde právě probíhá výstava.