Reportáže v regionech
Zřícenina hradu Helfenburg
K zajímavým pamětihodnostem jihu Čech patří zřícenina hradu Helfenburg. Najdeme ji nedaleko Bavorova a je jednou z největších u nás. Hrad vystavěli Rožmberkové a trvalo jim přibližně 170 let, než byl hotov. Povolení k budování získali už od Karla IV. Hrad byl velmi výstavní a dodnes není zcela jasný důvod jeho stavby. Historické prameny každopádně zmiňují, že poslední pán z Růže Petr Vok nedlouho hotové sídlo prodal a dozvíme se z nich i o tom, že po bitvě na Bílé hoře připadlo pánům z Egenbergu. I když na něm čas zanechal nemálo stop, i dnes tu vládne čilý ruch. Starají se o něj nadšenci, kteří se snaží zdejší život udržet v podobě co nejbližší středověku. Po prohlídce se vydáme do Bavorova, kde určitě nemineme další rožmberské dílo – kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Zřícenina hradu Helfenburg
Klášter Zlatá koruna
Klášter Zlatá koruna slaví letos své 750. narozeniny. A činí tak velmi důstojně. Pro návštěvníky jsou připraveny mimořádné prohlídky a těšit se mohou i na výstavu Král a jeho koruna, která je věnována zakladateli kláštera Přemyslovi Otakarovi II. Podle legendy založil klášter na jihu Čech jako poděkování za vítězství v bitvě. Ve skutečnosti chtěl tímto počinem zastavit rozpínavost Rožmberků. A propojil jím také české a rakouské území, kterému vládl. V počátcích se klášter nazýval Svatá trnová koruna. A to proto, že mu král věnoval jednu z nejvzácnějších relikvií své doby. Později se mu začalo říkat Zlatá koruna, protože bohatnul. Ani jemu se ale nevyhnuly ničivé husitské boje či třicetiletá válka a konec mnišského života pak znamenala vláda Josefa II.
Klášter Zlatá koruna
Borkovická blata
Rozkvetlá jarní příroda nás čeká na jihu Čech, kde budou tentokrát naším hlavním cílem Borkovická blata. Před procházkou po naučné stezce kolem zdejších rašelinišť zavítáme do Blatského muzea v Soběslavi. Dozvíme se v něm, jak se v kraji žilo, jak to vypadalo s těžbou rašeliny i spoustu dalších zajímavostí. Nahlédneme třeba i do šatního zdejších hospodyň. Pak se vypravíme na naučnou stezku, kterou vybudoval už před třiceti lety táborský profesor Jiří Bumerl. K příjemné procházce přidáme informace o zdejší rašelině, které se tu od padesátých do sedmdesátých let minulého století vytěžily bezmála dva miliony tun a která se dnes využívá už jen v lázních. Těšit se ale můžeme i na zajímavé rostlinky, kterým se v tomhle prostředí daří nebo na žáby, vážky a případně i losa.
Borkovická blata
Sedláři z Křemže
Dřív se sedláři starali hlavně o koňská sedla. Jenže koní, kteří jejich výtvory potřebují, postupem času ubylo, a tak si musejí hledat i jiné uplatnění. Zdeněk a Patrik Sládkové z Křemže spojili hned tři tradiční řemesla – sedlářství, brašnářství a čalounictví. V jejich dílně se proto rodí nová sedla na motocykly, doplňky do automobilů, ale také dostává novou tvář a lesk historický nábytek. Míří k nim nejen tuzemští milovníci poctivé české práce, ale i třeba zákazníci z Rakouska či z Německa. Mohou si nechat vyrobit i takové drobnosti jako pouzdro na brýle. My se po dílně pořádně porozhlédneme. Víte, že u každého sedláře můžete narazit na koníka ze dřeva? Ne, není to hračka, ale důležitá pomůcka při ručním šití. Pomůcek připomínajících staré časy budeme obdivovat víc a dozvíme se i to, které materiály používají bratři Sládkové nejčastěji.
Sedláři z Křemže
Velikonoce v Nových Hradech
Jinak slavilo svátky jara panstvo a jinak chudí lidé. A rozdíly se projevovaly i v jednotlivých koutech země. My se podíváme, jakou podobu měly Velikonoce na Novohradsku na jihu Čech jen kousek od hranice s Rakouskem. Nejprve zajdeme na místní hrad. Po tři staletí ho obývali páni z rodu Buquoyů. Tedy spíš jejich správce, protože panstvu se hrad nezdál moc útulný, tak si pořídili jinou rezidenci a pak zámek. Na hradě se dozvíme, co nechybělo na svátečním stole těch bohatších a jaké tradice místní aristokraté dodržovali. Mysleli i na nemajetné, s jídlem, ošacením a také s omýváním nohou dvanácti chudým. Ke sváteční výzdobě bohatších i obyčejných lidí patřil také beran, symbolicky zdobená a v kostele svěcená haluz. Dávala se například do stájí. A nezapomeneme ani na typické dobroty.